ADAMÍRA Jiří 2.4.1926-14.8.1993: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 23: Řádek 23:
pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil
pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil
psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov
psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov
v Strýčkovi Váňovi, Trigorin v Rackovi), dramatizovaných románech
v ''Strýčkovi'' ''Váňovi'', Trigorin v ''Rackovi''), dramatizovaných románech
F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v Brat řích
F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v ''Bratřích''
Karamazových, Svidrigajlov v Zločinu a trestu), hrách moderních
''Karamazových'', Svidrigajlov v ''Zločinu'' ''a trestu''), hrách moderních
autorů (Archie v Osbornově Komiku). Stejně úspěšně
autorů (Archie v Osbornově ''Komiku''). Stejně úspěšně
ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v Maryše
ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v ''Maryše''
bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického Námluvách Pelopových.
bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického ''Námluvách'' ''Pelopových''.
Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990
Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990
až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova
až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova
(A. P. Čechov, Strýček Váňa), Šamana (J. Topol, Sbohem
(A. P. Čechov, ''Strýček'' ''Váňa''), Šamana (J. Topol, ''Sbohem''
Sokrate) a Antigona (W. Shakespeare, Zimní pohádka).
''Sokrate'') a Antigona (W. Shakespeare, ''Zimní'' ''pohádka'').
Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního
Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního
herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu
herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu
Řádek 38: Řádek 38:
rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech
rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech
Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu
Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu
poskytl fi lm a televize (Pátý jezdec je strach, Oldřich a Božena,
poskytl film a televize (''Pátý'' ''jezdec'' ''je'' ''strach'', ''Oldřich'' ''a Božena'',
Příběh lásky a cti, Božská Ema, Konec starých časů, Modlitba
''Příběh'' ''lásky a'' ''cti'', ''Božská'' ''Ema'', ''Konec'' ''starých'' ''časů'', ''Modlitba''
pro Kateřinu Horowitzovou, Španělé v Praze, Byl jednou jeden
''pro'' ''Kateřinu'' ''Horowitzovou'', ''Španělé v'' ''Praze'', ''Byl'' ''jednou'' ''jeden''
dům, Putování Jana Ámose, Diplomat, Žena z Koryntu). Ve
''dům'', ''Putování'' ''Jana'' ''Ámose'', ''Diplomat'', ''Žena z'' ''Koryntu''). Ve
fi lmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech
filmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech
(Jeden z nich je vrah, Svědectví mrtvých očí), herecké
(''Jeden'' ''z nich'' ''je'' ''vrah,'' ''Svědectví'' ''mrtvých'' ''očí''), herecké
mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav
mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav
(např. policejní rada Korejs v seriálu Panoptikum města pražského),
(např. policejní rada Korejs v seriálu ''Panoptikum'' ''města'' ''pražského''),
které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům
které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům
nový rozměr.
nový rozměr.

Verze z 3. 3. 2016, 08:10

Jiří ADAMÍRA
Narození 2.4.1926
Místo narození Dobrovice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 14.8.1993
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38822

ADAMÍRA, Jiří, * 2. 4. 1926 Dobrovice u Mladé Boleslavi, † 14. 8. 1993 Praha, herec

Gymnázium a průmyslovou školu vystudoval v Praze. Hereckou dráhu zahájil 1945 v pražském Divadle mladých pionýrů, poté přijal angažmá ve zlínském Městském divadle (1946–50) a ve Státním divadle v Ostravě (1950–62). Vytvořil desítky výrazných postav, zejména v klasickém repertoáru, např. Shakespearova Hamleta a Richarda III., Tylova Jana Husa. Uplatnil v nich jedinečné fyzické dispozice, na nichž rozvinul velký herecký talent. Po příchodu do Prahy patřil k protagonistům pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov v Strýčkovi Váňovi, Trigorin v Rackovi), dramatizovaných románech F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v Bratřích Karamazových, Svidrigajlov v Zločinu a trestu), hrách moderních autorů (Archie v Osbornově Komiku). Stejně úspěšně ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v Maryše bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického Námluvách Pelopových. Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990 až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova (A. P. Čechov, Strýček Váňa), Šamana (J. Topol, Sbohem Sokrate) a Antigona (W. Shakespeare, Zimní pohádka). Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu patřila ironie a sarkasmus. Hlasové dispozice uplatňoval rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu poskytl film a televize (Pátý jezdec je strach, Oldřich a Božena, Příběh lásky a cti, Božská Ema, Konec starých časů, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Španělé v Praze, Byl jednou jeden dům, Putování Jana Ámose, Diplomat, Žena z Koryntu). Ve filmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech (Jeden z nich je vrah, Svědectví mrtvých očí), herecké mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav (např. policejní rada Korejs v seriálu Panoptikum města pražského), které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům nový rozměr.

L: O. Popp, Jeden z předních nejen podle abecedy, in: Československá televize, 17. 10. 1966; J. Císař, Skutečnost snu, in: Divadlo 1966, 6, s. 16; K. Zajíček, Herecké rozjímání J. A., in: Svobodné slovo, 7. 4. 1973, s. 7; FPH 1, s. 9n.; B. Štěpánek, J. A., in: Televize 1991, č. 14, s. 26; Odešel pan herec, in: Svoboda, 18. 8. 1993.

Alice Dubská