BARTA Rudolf 13.10.1868-12.9.1952: Porovnání verzí
(BARTA_Rudolf_13.10.1868-12.8.1952) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 13.10.1868 | | datum narození = 13.10.1868 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 12. | | datum úmrtí = 12.9.1952 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 29- Stavař | | povolání = 29- Stavař | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BARTA, Rudolf''' ''(též BÁRTA), * 13. 10. 1868 Praha, † 12. 9. 1952 Praha, podnikatel v oboru staviv'' | |||
Do firmy na výrobu stavebního materiálu Barta & Tichý nastoupil | |||
po ukončení obchodní akademie 1887 jako zaměstnanec, | |||
později po otci Ferdinandu B. (1838–1892) převzal podíl | |||
ve vedení společnosti. Založil další podnik na pražském Smíchově | |||
na výrobu betonových dlaždic a tašek a zavedl výrobu | |||
umělého kamene. Od poloviny 90. let rozšířil činnost firmy | |||
i na těžbu a zpracování mramoru jako dekoračního kamene | |||
z lomů v jižním okolí Prahy. 1895 získal lom na červený mramor | |||
ve Slivenci, poté v Kosoři a na Zlíchově založil provoz na | |||
jeho zpracování. Od 1911 provozoval také lom na bílý mramor | |||
v Bohdanči u Ledče nad Sázavou. Firma se dostala po | |||
1906 do finančních potíží a oživení prosperity a modernizace | |||
se staly B. prioritou poté, co se po smrti ředitele (a od 1896 | |||
také B. tchána Karla Tichého) 1908 stal jeho nástupcem. Po | |||
první světové válce firma patřila k největším československým | |||
podnikům na výrobu staviv. 1920 ji B. sloučil s radotínskou | |||
továrnou Max Herget. Vznikl tak Prastav – Spojené pražské | |||
továrny na staviva, a. s., v nichž se B. stal předsedou správní | |||
rady a generálním ředitelem. 1930 Prastav zaměstnával více | |||
než 1 000 osob, vlastnil několik lomů, cementárnu v Radotíně, | |||
vápenky na Zlíchově, v Hlubočepech, Holyni, Berouně, | |||
Loděnicích a Bohdanči, továrnu na dlaždice, kameninové | |||
roury a žáruvzdorné zboží v Hlubočepech. V Radotíně založil | |||
výzkumný a zkušební ústav Prastavu. B. se intenzivně | |||
angažoval také ve veřejném životě první Československé | |||
republiky. Vykonával řadu funkcí, např. v Jednotě průmyslu | |||
vápenického, Ústředním svazu československých průmyslníků, | |||
Ústřední uhelné radě, Ústřední celní radě, předsedal | |||
Pražským vzorkovým veletrhům. Zasedal v mnohých správních | |||
radách, podílel se na reorganizaci dělnického úrazového | |||
pojištění. Od 1927 byl členem Národohospodářského ústavu | |||
České akademie věd a umění. Spoluzakládal odborný časopis | |||
''Stavivo''. Mezi četné B. aktivity patřila i podpora kultury | |||
(např. předseda Městských divadel pražských). Za zásluhy se | |||
stal nositelem několika vyznamenání, a to i zahraničních (mj. | |||
nositel francouzského Řádu Čestné legie). 1930 předal vedení | |||
firmy synovi Dr. techn. ing. Rudolfu B. (1897–1985). | |||
'''L:''' OSND 1/1, s. 460; R. Barta, ml., Průmysl hlíny a kamene v Praze a okolí, | |||
in: Chemický obzor 5, 1930, s. 5n.; Příspěvky k dějinám skla a keramiky I, | |||
Rozpravy NTM sv. 45, 1971, s. 171; Myška, s. 28n. (kde soupis literatury). | |||
Čestmír Bárta, Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
[[Kategorie:1868]] | [[Kategorie:1868]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 8. 4. 2016, 07:02
| Rudolf BARTA | |
 | |
| Narození | 13.10.1868 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 12.9.1952 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 29- Stavař |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135932 |
BARTA, Rudolf (též BÁRTA), * 13. 10. 1868 Praha, † 12. 9. 1952 Praha, podnikatel v oboru staviv
Do firmy na výrobu stavebního materiálu Barta & Tichý nastoupil po ukončení obchodní akademie 1887 jako zaměstnanec, později po otci Ferdinandu B. (1838–1892) převzal podíl ve vedení společnosti. Založil další podnik na pražském Smíchově na výrobu betonových dlaždic a tašek a zavedl výrobu umělého kamene. Od poloviny 90. let rozšířil činnost firmy i na těžbu a zpracování mramoru jako dekoračního kamene z lomů v jižním okolí Prahy. 1895 získal lom na červený mramor ve Slivenci, poté v Kosoři a na Zlíchově založil provoz na jeho zpracování. Od 1911 provozoval také lom na bílý mramor v Bohdanči u Ledče nad Sázavou. Firma se dostala po 1906 do finančních potíží a oživení prosperity a modernizace se staly B. prioritou poté, co se po smrti ředitele (a od 1896 také B. tchána Karla Tichého) 1908 stal jeho nástupcem. Po první světové válce firma patřila k největším československým podnikům na výrobu staviv. 1920 ji B. sloučil s radotínskou továrnou Max Herget. Vznikl tak Prastav – Spojené pražské továrny na staviva, a. s., v nichž se B. stal předsedou správní rady a generálním ředitelem. 1930 Prastav zaměstnával více než 1 000 osob, vlastnil několik lomů, cementárnu v Radotíně, vápenky na Zlíchově, v Hlubočepech, Holyni, Berouně, Loděnicích a Bohdanči, továrnu na dlaždice, kameninové roury a žáruvzdorné zboží v Hlubočepech. V Radotíně založil výzkumný a zkušební ústav Prastavu. B. se intenzivně angažoval také ve veřejném životě první Československé republiky. Vykonával řadu funkcí, např. v Jednotě průmyslu vápenického, Ústředním svazu československých průmyslníků, Ústřední uhelné radě, Ústřední celní radě, předsedal Pražským vzorkovým veletrhům. Zasedal v mnohých správních radách, podílel se na reorganizaci dělnického úrazového pojištění. Od 1927 byl členem Národohospodářského ústavu České akademie věd a umění. Spoluzakládal odborný časopis Stavivo. Mezi četné B. aktivity patřila i podpora kultury (např. předseda Městských divadel pražských). Za zásluhy se stal nositelem několika vyznamenání, a to i zahraničních (mj. nositel francouzského Řádu Čestné legie). 1930 předal vedení firmy synovi Dr. techn. ing. Rudolfu B. (1897–1985).
L: OSND 1/1, s. 460; R. Barta, ml., Průmysl hlíny a kamene v Praze a okolí, in: Chemický obzor 5, 1930, s. 5n.; Příspěvky k dějinám skla a keramiky I, Rozpravy NTM sv. 45, 1971, s. 171; Myška, s. 28n. (kde soupis literatury).
Čestmír Bárta, Pavel Vlašímský