BÁRTŮ Nina 3.4.1904-14.11.1992: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BÁRTŮ_Nina_3.4.1904-1992)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 4: Řádek 4:
| datum narození = 3.4.1904
| datum narození = 3.4.1904
| místo narození = Protivín
| místo narození = Protivín
| datum úmrtí = 1992
| datum úmrtí = 14.11.1992
| místo úmrtí = Praha
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Nina BÁRTŮ
}}


== Literatura ==
'''BÁRTŮ, Nina''' ''(vl. jm. Anna, provd. Kašková), * 3. 4. 1904 Protivín, † 14. 11. 1992 Praha, herečka''
 
Sestra pěvkyně Mary B.-Loukotové (1902–1960). Povolání
herečky si B. zvolila už v mládí a připravovala se k němu na
pražské konzervatoři, kterou absolvovala 1925. Už v době
studia sbírala praktické herecké zkušenosti spolu s dalšími
avantgardními konzervatoristy v rámci Volného sdružení
posluchačů konzervatoře a tzv. Scény adeptů. 1926–27
získala angažmá ve Východoslovenském národním divadle
v Košicích. Poté se vrátila do Prahy, kde se stala přechodně
členkou souboru divadla pro děti Vojty Mertena. K významným
etapám jejího hereckého života patřila 1929–34 a 1935
spolupráce s Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana
Wericha. Od 1929 vystupovala jako Astrolabe ve hře ''Fata''
''Morgana'', ve které mj. karikovala počátky hollywoodského
zvukového filmu. Uplatnila se i v dalších hrách Voskovce
a Wericha, např. jako Mercedes (''Sever'' ''proti'' ''jihu'', 1930), Baby
Polly (''Svět'' ''za mřížemi'', 1933). Po odchodu z Osvobozeného
divadla působila 1935–71 na řadě českých scén v Plzni,
Brně, Praze a Jihlavě. Významné herecké příležitosti získala
zejména v Brně a v pražském Vinohradském divadle. Zaměřovala
se často i opakovaně na dramatické role klasického a
moderního repertoáru, jakou byla např. Maryša (A. a V. Mrštíkové),
Antigona (Sofoklés), Matka (K. Čapek, 1935), Klára
(F. Dürenmatt, ''Návštěva'' ''staré'' ''dámy'', 1967).
 
'''L:''' DČD 4, s. 82, 93, 224, 416, 650; MČE 1, s. 363; L. Bartošek, Náš fi lm,
1985, s. 169; Tomeš 1, s. 53.
 
Pavla Vošahlíková
    
    
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:1904]]
[[Kategorie:1904]]
[[Kategorie:Protivín]]
[[Kategorie:Protivín]]
[[Kategorie:1992]]
[[Kategorie:1992]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 22. 4. 2016, 07:12

Nina BÁRTŮ
Narození 3.4.1904
Místo narození Protivín
Úmrtí 14.11.1992
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40328

BÁRTŮ, Nina (vl. jm. Anna, provd. Kašková), * 3. 4. 1904 Protivín, † 14. 11. 1992 Praha, herečka

Sestra pěvkyně Mary B.-Loukotové (1902–1960). Povolání herečky si B. zvolila už v mládí a připravovala se k němu na pražské konzervatoři, kterou absolvovala 1925. Už v době studia sbírala praktické herecké zkušenosti spolu s dalšími avantgardními konzervatoristy v rámci Volného sdružení posluchačů konzervatoře a tzv. Scény adeptů. 1926–27 získala angažmá ve Východoslovenském národním divadle v Košicích. Poté se vrátila do Prahy, kde se stala přechodně členkou souboru divadla pro děti Vojty Mertena. K významným etapám jejího hereckého života patřila 1929–34 a 1935 spolupráce s Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Od 1929 vystupovala jako Astrolabe ve hře Fata Morgana, ve které mj. karikovala počátky hollywoodského zvukového filmu. Uplatnila se i v dalších hrách Voskovce a Wericha, např. jako Mercedes (Sever proti jihu, 1930), Baby Polly (Svět za mřížemi, 1933). Po odchodu z Osvobozeného divadla působila 1935–71 na řadě českých scén v Plzni, Brně, Praze a Jihlavě. Významné herecké příležitosti získala zejména v Brně a v pražském Vinohradském divadle. Zaměřovala se často i opakovaně na dramatické role klasického a moderního repertoáru, jakou byla např. Maryša (A. a V. Mrštíkové), Antigona (Sofoklés), Matka (K. Čapek, 1935), Klára (F. Dürenmatt, Návštěva staré dámy, 1967).

L: DČD 4, s. 82, 93, 224, 416, 650; MČE 1, s. 363; L. Bartošek, Náš fi lm, 1985, s. 169; Tomeš 1, s. 53.

Pavla Vošahlíková