BAŘINA František Salesius 27.1.1863-22.9.1943: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BAŘINA_Saleský_František_Jan_27.1.1863-22.9.1943)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = František Jan BAŘINA Saleský
| jméno = František BAŘINA Salesius
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.1.1863
| datum narození = 27.1.1863
| místo narození =  
| místo narození = Břest u Kroměříže
| datum úmrtí = 22.9.1943
| datum úmrtí = 22.9.1943
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
49- Náboženský nebo církevní činitel
49- Náboženský nebo církevní činitel
Řádek 11: Řádek 11:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František Jan BAŘINA Saleský
}}
 
'''BAŘINA, František Salesius''' ''(vl. jm. Jan František), * 27. 1. 1863 Břest u Kroměříže, † 22. 9. 1943 Brno, římskokatolický kněz, politik, překladatel, pedagog''
 
Pocházel ze zámožné hanácké rodiny. Otec Ignác měl vedle
jediného syna ještě šest dcer. B. studoval šest let v německém
arcibiskupském semináři v Kroměříži. Od septimy navštěvoval
české gymnázium v Přerově, 1883 maturoval. Jako
novic vstoupil na podzim téhož roku do augustiniánského
kláštera na Starém Brně a obdržel jméno František Salesius.
Bohosloví studoval v Brně, kde byl již 1887 ve čtvrtém roce
vysvěcen na kněze. Pak působil jako kooperátor při faře na
Starém Brně, byl duchovním správcem v nemocnici u Sv.
Anny a katechetou na českých i německých starobrněnských
školách. Živě se účastnil spolkové činnosti zejména v Besedě
starobrněnské jako její místopředseda, později i předseda.
Byl také prezidentem Mährisch-schlesischen Wechselseitigen
Versicherungsgesellschaft (Moravsko-slezské vzájemné
pojišťovací společnosti) v Brně. 15. 10. 1901 byl zvolen
opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně a zemským
prelátem. Úřadu se ujal 28. 10. téhož roku. Politicky se
účastnil dění jako člen strany lidové. Na moravském sněmu
vystoupil jako jeden z pilířů katolicko-národní strany Mořice
Hrubana. S Františkem Ševčíkem a Vincencem Šamalíkem
byl ve Spolku katolického rolnictva. Jako doživotní člen
panské sněmovny za Čechy řešil ožehavé otázky zejména
česko-německého vyrovnání na Moravě. V posledních letech
života stál mimo aktivní politiku. Po převratu 1918 byl ještě
v Revolučním národním shromáždění, pak se již plně věnoval
pouze své spisovatelské činnosti.
 
Tu celoživotně rozdělil mezi zájem o beletrii a o sociologii. Již
v semináři referoval o novinkách v literatuře; v ''Obzoru''
a v ''Hlídce'' ''literární'' P. Pavla Vychodila uveřejňoval od 1884
pod šifrou F. B. pokusy o literární kritiku. Ke studiu slovanských
jazyků byl podnícen především cyrilometodějským
hnutím, jehož se účastnil. Překlady z ruštiny a polštiny publikoval
pak od 1889 v časopise Vladimíra Šťastného ''Obzor''
a v ''Hlasu''. Původní lyrikou se uplatňoval spíše jen časopisecky
v ''Našem'' ''domově''. Koncem dvacátých let se středem B. zájmu
stala otázka řešení sociálních problémů. Dobově ožehavou
problematikou se zabýval z pohledu katolického jak
v Hlídce, tak ve vlastní publikaci ''Mosaikový'' ''obraz'' ''sociální''
''soustavy'' ''vybudované'' ''na podkladě'' ''a zásadách'' ''křesťansko-katolického''
''náboženství'' ''v rámci'' ''hanáckém'' (1929). Kniha, představující
B. celoživotní náhled, se stala pokusem o nastínění ideálního
obrazu křesťanské společnosti a rodinného života vedeného
podle katolických zásad.
 
Ve své literární činnosti užíval B. ponejvíce pseudonymů
Saléský, František Bařina Salesiánský.
 
'''L:''' Náš domov 10, 1901, s. 465; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české
katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5,
1923, s. 1921n.; Album representantů, s. 893; Náš domov 42, 1933, s. 25n.
(s obr.); KSN 1, s. 443; Heller 1912, s. 17; MSN 1, s. 407; OSND 1/1,
s. 449; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, a 2, 1936; A. Dolenský, Kulturní
adresář ČSR 1936, s. 672; I. Springer, Co dala Haná české literatuře, 1947,
nestránkováno; Kdy zemřeli? Od 1937–1962, 1962, s. 12; J. Vopravil,
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 380; J. Bílek,
Kněžské hroby na Ústředním hřbitově v Brně, 1987, s. 32.
 
Marcella Husová
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:1863]]
[[Kategorie:1863]]
[[Kategorie:Břest]]
[[Kategorie:1943]]
[[Kategorie:1943]]
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 22. 4. 2016, 10:27

František BAŘINA Salesius
Narození 27.1.1863
Místo narození Břest u Kroměříže
Úmrtí 22.9.1943
Místo úmrtí Brno
Povolání

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 49- Náboženský nebo církevní činitel

64- Překladatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40363

BAŘINA, František Salesius (vl. jm. Jan František), * 27. 1. 1863 Břest u Kroměříže, † 22. 9. 1943 Brno, římskokatolický kněz, politik, překladatel, pedagog

Pocházel ze zámožné hanácké rodiny. Otec Ignác měl vedle jediného syna ještě šest dcer. B. studoval šest let v německém arcibiskupském semináři v Kroměříži. Od septimy navštěvoval české gymnázium v Přerově, 1883 maturoval. Jako novic vstoupil na podzim téhož roku do augustiniánského kláštera na Starém Brně a obdržel jméno František Salesius. Bohosloví studoval v Brně, kde byl již 1887 ve čtvrtém roce vysvěcen na kněze. Pak působil jako kooperátor při faře na Starém Brně, byl duchovním správcem v nemocnici u Sv. Anny a katechetou na českých i německých starobrněnských školách. Živě se účastnil spolkové činnosti zejména v Besedě starobrněnské jako její místopředseda, později i předseda. Byl také prezidentem Mährisch-schlesischen Wechselseitigen Versicherungsgesellschaft (Moravsko-slezské vzájemné pojišťovací společnosti) v Brně. 15. 10. 1901 byl zvolen opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně a zemským prelátem. Úřadu se ujal 28. 10. téhož roku. Politicky se účastnil dění jako člen strany lidové. Na moravském sněmu vystoupil jako jeden z pilířů katolicko-národní strany Mořice Hrubana. S Františkem Ševčíkem a Vincencem Šamalíkem byl ve Spolku katolického rolnictva. Jako doživotní člen panské sněmovny za Čechy řešil ožehavé otázky zejména česko-německého vyrovnání na Moravě. V posledních letech života stál mimo aktivní politiku. Po převratu 1918 byl ještě v Revolučním národním shromáždění, pak se již plně věnoval pouze své spisovatelské činnosti.

Tu celoživotně rozdělil mezi zájem o beletrii a o sociologii. Již v semináři referoval o novinkách v literatuře; v Obzoru a v Hlídce literární P. Pavla Vychodila uveřejňoval od 1884 pod šifrou F. B. pokusy o literární kritiku. Ke studiu slovanských jazyků byl podnícen především cyrilometodějským hnutím, jehož se účastnil. Překlady z ruštiny a polštiny publikoval pak od 1889 v časopise Vladimíra Šťastného Obzor a v Hlasu. Původní lyrikou se uplatňoval spíše jen časopisecky v Našem domově. Koncem dvacátých let se středem B. zájmu stala otázka řešení sociálních problémů. Dobově ožehavou problematikou se zabýval z pohledu katolického jak v Hlídce, tak ve vlastní publikaci Mosaikový obraz sociální soustavy vybudované na podkladě a zásadách křesťansko-katolického náboženství v rámci hanáckém (1929). Kniha, představující B. celoživotní náhled, se stala pokusem o nastínění ideálního obrazu křesťanské společnosti a rodinného života vedeného podle katolických zásad.

Ve své literární činnosti užíval B. ponejvíce pseudonymů Saléský, František Bařina Salesiánský.

L: Náš domov 10, 1901, s. 465; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 1921n.; Album representantů, s. 893; Náš domov 42, 1933, s. 25n. (s obr.); KSN 1, s. 443; Heller 1912, s. 17; MSN 1, s. 407; OSND 1/1, s. 449; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, a 2, 1936; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR 1936, s. 672; I. Springer, Co dala Haná české literatuře, 1947, nestránkováno; Kdy zemřeli? Od 1937–1962, 1962, s. 12; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 380; J. Bílek, Kněžské hroby na Ústředním hřbitově v Brně, 1987, s. 32.

Marcella Husová