BECKER Erich 6.10.1885-3.10.1976: Porovnání verzí
(BECKER_Erich_6.10.1885-3.10.1976) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 3.10.1976 | | datum úmrtí = 3.10.1976 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Norimberk (Německo) | ||
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | ||
36- Ostatní průmyslová odvětví | 36- Ostatní průmyslová odvětví | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BECKER, Erich,''' ''* 6. 10. 1885 ?, † 3. 10. 1976 Norimberk (Německo), chemik, pedagog'' | |||
Byl původem Němec. Po absolvování vysokoškolských studií | |||
v Berlíně a v Cáchách nastoupil 1914 do kladenské Poldiny | |||
huti jako vedoucí fyzikálního oddělení do nově zřízeného | |||
Chemicko-fyzikálního ústavu. V lednu 1917 byl jmenován | |||
vedoucím provozu, 1921 se stal vrchním úředníkem, v červenci | |||
1927 jedním ze zástupců ředitele, 1933 ředitelem | |||
technického ředitelství Kladno a 1935 technickým ředitelem | |||
Poldiny huti. 1938–45 působil jako zástupce generálního | |||
ředitele Poldiny hutě v Chomutově. Jeho výzkum se týkal | |||
chemického složení oceli a jejího následného zpracování | |||
a opracování. První zkoumání zaměřil na možnost nahradit | |||
vysoce legovanou CrNi ocel (používanou na výrobu neprůstřelných | |||
plechů) pevnější a houževnatější ocelí s křemíkem | |||
SiCrNi označenou jako POLDI NIS. 1933–35 podal několik | |||
patentních přihlášek na oceli pro zbrojní průmysl. Vyvinul | |||
a patentoval rychlořezné oceli s novým chemickým složením | |||
na bázi snižování obsahu wolframu a jeho nahrazení novými | |||
přísadami za účelem zvýšení užitných hodnot a zároveň snížení | |||
výrobních nákladů. Podílel se na vývoji korozivzdorných ocelí, 1923 podal patentovou přihlášku na výrobu kyselinovzdorných | |||
a korozivzdorných ocelí, které (zejména POLDI | |||
AKC, POLDI AKV a další) se později používaly i jako žáruvzdorné. | |||
Poldina huť si zásluhou B. patentů zajistila v tomto | |||
oboru prvenství. 1945, po odsunu z ČSR, nastoupil u fi rmy | |||
Böhler v Kapfenbergu (Rakousko). | |||
'''L:''' Poldi Nachrichten 1932–38; Kladenský kovák 45, 1992, č. 7, s. 3; J. Kovařík, | |||
Zapomenuté osobnosti z historie Poldiny hutě, in: Z dějin hutnictví | |||
21. Rozpravy NTM 127, 1993, s. 48n.; týž, E. B. a meziválečný výzkum | |||
Poldiny hutě, in: tamtéž, s. 23; Rozpravy NTM 134, 1995, s. 30n. | |||
Josef Petrik | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | [[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | ||
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | [[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]] | ||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
[[Kategorie:1976]] | [[Kategorie:1976]] | ||
[[Kategorie:Norimberk]] |
Verze z 2. 6. 2016, 06:14
Erich BECKER | |
Narození | 6.10.1885 |
---|---|
Úmrtí | 3.10.1976 |
Místo úmrtí | Norimberk (Německo) |
Povolání |
26- Bánský odborník nebo energetik 36- Ostatní průmyslová odvětví |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84168 |
BECKER, Erich, * 6. 10. 1885 ?, † 3. 10. 1976 Norimberk (Německo), chemik, pedagog
Byl původem Němec. Po absolvování vysokoškolských studií v Berlíně a v Cáchách nastoupil 1914 do kladenské Poldiny huti jako vedoucí fyzikálního oddělení do nově zřízeného Chemicko-fyzikálního ústavu. V lednu 1917 byl jmenován vedoucím provozu, 1921 se stal vrchním úředníkem, v červenci 1927 jedním ze zástupců ředitele, 1933 ředitelem technického ředitelství Kladno a 1935 technickým ředitelem Poldiny huti. 1938–45 působil jako zástupce generálního ředitele Poldiny hutě v Chomutově. Jeho výzkum se týkal chemického složení oceli a jejího následného zpracování a opracování. První zkoumání zaměřil na možnost nahradit vysoce legovanou CrNi ocel (používanou na výrobu neprůstřelných plechů) pevnější a houževnatější ocelí s křemíkem SiCrNi označenou jako POLDI NIS. 1933–35 podal několik patentních přihlášek na oceli pro zbrojní průmysl. Vyvinul a patentoval rychlořezné oceli s novým chemickým složením na bázi snižování obsahu wolframu a jeho nahrazení novými přísadami za účelem zvýšení užitných hodnot a zároveň snížení výrobních nákladů. Podílel se na vývoji korozivzdorných ocelí, 1923 podal patentovou přihlášku na výrobu kyselinovzdorných a korozivzdorných ocelí, které (zejména POLDI AKC, POLDI AKV a další) se později používaly i jako žáruvzdorné. Poldina huť si zásluhou B. patentů zajistila v tomto oboru prvenství. 1945, po odsunu z ČSR, nastoupil u fi rmy Böhler v Kapfenbergu (Rakousko).
L: Poldi Nachrichten 1932–38; Kladenský kovák 45, 1992, č. 7, s. 3; J. Kovařík, Zapomenuté osobnosti z historie Poldiny hutě, in: Z dějin hutnictví 21. Rozpravy NTM 127, 1993, s. 48n.; týž, E. B. a meziválečný výzkum Poldiny hutě, in: tamtéž, s. 23; Rozpravy NTM 134, 1995, s. 30n.
Josef Petrik