BELLOT Johann Maria Nicolaus 1797-24.5.1880: Porovnání verzí
(BELLOT_Johann_Maria_Nicolas_1797-24.5.1880) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Johann Maria | | jméno = Johann Maria Nicolaus BELLOT | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1797 | | datum narození = 1797 | ||
| místo narození = Fontainebleau | | místo narození = Fontainebleau (Francie) | ||
| datum úmrtí = 24.5.1880 | | datum úmrtí = 24.5.1880 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BELLOT, Johann Maria Nikolaus''' ''(Jean Maria Nicolas), * 1797 Fontainebleau (Francie), † 24. 5. 1880 Praha, chemik, průmyslový podnikatel'' | |||
Významný francouzský chemik, jehož vynálezy získaly světovou | |||
proslulost. Zkušenosti s výrobou střeliva nabyl v pařížské | |||
továrně na výrobu roznětek Tardy & Blancher. 1820 objevil | |||
nový způsob zapalování střelného prachu v nábojích, místo | |||
chlorečnanu draselného použil třaskavou rtuť. 1823 se pokoušel | |||
ve Francii společně se svým společníkem Gaguinem | |||
o průmyslovou výrobu kapslí. Úspěch se dostavil, až když | |||
si ho za svého společníka vybral původem francouzský | |||
obchodník se zbraněmi usedlý v Lipsku Louis Sellier. Společně | |||
založili v Čechách 5. 8. 1825 firmu Sellier & Bellot | |||
na výrobu střeliva do ručních zbraní, zápalnic a roznětek. | |||
Zpočátku se specializovali na roznětky pro lovecké náboje, | |||
později přibyly roznětky pro náboje pěchotní a dělostřelecké | |||
a výroba třaskavé rtuti. Firma nejprve sídlila v budově zrušeného | |||
zbraslavského kláštera, ale záhy se přestěhovala do | |||
pražské usedlosti Parukářka na Žižkově. Byla to první továrna | |||
svého druhu založená mimo Francii. 1826 se B. natrvalo | |||
usadil v Praze a oženil se 12. 7. 1827 s Alžbětou Váchovou, | |||
měli syny Alfreda a Kamila. 1826 se stal společníkem firmy | |||
s rovným podílem na zisku. Vedení továrny připadlo B., zatímco | |||
převážně v Lipsku působící Sellier se věnoval podniku | |||
po obchodní stránce. Úřední povolení k muniční výrobě bylo | |||
přes počáteční odpor rakouských úřadu vydáno 15. 5. 1828. | |||
Navzdory velké konkurenci se firma dobře prosazovala i na | |||
světových trzích. B. konstruoval nové produktivnější stroje, | |||
stálými pokusy zlepšoval kvalitu výrobků a využíval domácí | |||
suroviny. Mnohé jeho vynálezy převzaly německé, francouzské, | |||
anglické i americké firmy. 1829 byl zřízen pobočný | |||
závod v Schönebecku an der Elbe poblíž Magdeburku. Rakouské | |||
úřady se obávaly možného přenesení výroby do této | |||
pobočky a zrušily 1831–32 i zbylá omezení. 1829 získaly výrobky | |||
firmy zlatou medaili na druhé pražské výstavě průmyslových | |||
výrobků v Ledeburském paláci. Zlatou medailí byly | |||
výrobky firmy oceněny i 1851 na světové výstavě v Londýně. | |||
1832 utrpěl B. při explozi třaskaviny vážná poranění, jejichž | |||
následkem úplně oslepl a částečně ohluchl, avšak i poté se | |||
podílel na řízení podniku a zahájil nové pokusy ke zdokonalení | |||
výroby. 1861 zakoupil panství s pivovarem a zámkem | |||
v Petrovicích (Praha). Od 1870, kdy zemřel L. Sellier, vedl | |||
B. podnik ještě dva roky sám. 1872 se závod přeměnil v akciovou | |||
společnost Aktiengesellschaft zur Fabrikation von | |||
Zündhütchen, Patronen und Oesen, vormals Sellier & Bellot | |||
(Továrny na střelivo dříve Sellier & Bellot v Praze), v níž si | |||
určitý podíl prostřednictvím syna Alfreda B. a zetě Karla | |||
Bambergera zachovala i Bellotova rodina. | |||
'''L:''' Zündhütchen- und Patronenfabrik vormals Sellier & Bellot in Prag, | |||
Filialen in Schönebeck a. d. Elbe und Riga, in: GIÖ 2, 1908, s. 169n.; BL, | |||
s. 70; Myška, s. 42; Továrny na střelivo dříve Sellier & Bellot v Praze, in: | |||
Sborník SIA 1935, s. 324; M. Bureš (ed.), Blanické strojírny, n. p. Vlašim, nositel Řádu práce, 1825–1975, 1975, s. 41n.; F. Blechta, Továrny na střelné | |||
zápalky a náboje, dříve Sellier a Bellot v Praze, in: Příspěvky k historii československého | |||
chemického průmyslu v ČSSR, sv. 7, 1979, s. 5n.; P. Augusta | |||
(ed.), Kniha o Praze 3, 1998, s. 116n. | |||
Miloš Hořejš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | [[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | ||
[[Kategorie:32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství]] | [[Kategorie:32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství]] | ||
[[Kategorie:1797]] | [[Kategorie:1797]] | ||
[[Kategorie:Fontainebleau]] | [[Kategorie:Fontainebleau]] | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 13. 6. 2016, 09:08
Johann Maria Nicolaus BELLOT | |
![]() | |
Narození | 1797 |
---|---|
Místo narození | Fontainebleau (Francie) |
Úmrtí | 24.5.1880 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství 32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40789 |
BELLOT, Johann Maria Nikolaus (Jean Maria Nicolas), * 1797 Fontainebleau (Francie), † 24. 5. 1880 Praha, chemik, průmyslový podnikatel
Významný francouzský chemik, jehož vynálezy získaly světovou proslulost. Zkušenosti s výrobou střeliva nabyl v pařížské továrně na výrobu roznětek Tardy & Blancher. 1820 objevil nový způsob zapalování střelného prachu v nábojích, místo chlorečnanu draselného použil třaskavou rtuť. 1823 se pokoušel ve Francii společně se svým společníkem Gaguinem o průmyslovou výrobu kapslí. Úspěch se dostavil, až když si ho za svého společníka vybral původem francouzský obchodník se zbraněmi usedlý v Lipsku Louis Sellier. Společně založili v Čechách 5. 8. 1825 firmu Sellier & Bellot na výrobu střeliva do ručních zbraní, zápalnic a roznětek. Zpočátku se specializovali na roznětky pro lovecké náboje, později přibyly roznětky pro náboje pěchotní a dělostřelecké a výroba třaskavé rtuti. Firma nejprve sídlila v budově zrušeného zbraslavského kláštera, ale záhy se přestěhovala do pražské usedlosti Parukářka na Žižkově. Byla to první továrna svého druhu založená mimo Francii. 1826 se B. natrvalo usadil v Praze a oženil se 12. 7. 1827 s Alžbětou Váchovou, měli syny Alfreda a Kamila. 1826 se stal společníkem firmy s rovným podílem na zisku. Vedení továrny připadlo B., zatímco převážně v Lipsku působící Sellier se věnoval podniku po obchodní stránce. Úřední povolení k muniční výrobě bylo přes počáteční odpor rakouských úřadu vydáno 15. 5. 1828. Navzdory velké konkurenci se firma dobře prosazovala i na světových trzích. B. konstruoval nové produktivnější stroje, stálými pokusy zlepšoval kvalitu výrobků a využíval domácí suroviny. Mnohé jeho vynálezy převzaly německé, francouzské, anglické i americké firmy. 1829 byl zřízen pobočný závod v Schönebecku an der Elbe poblíž Magdeburku. Rakouské úřady se obávaly možného přenesení výroby do této pobočky a zrušily 1831–32 i zbylá omezení. 1829 získaly výrobky firmy zlatou medaili na druhé pražské výstavě průmyslových výrobků v Ledeburském paláci. Zlatou medailí byly výrobky firmy oceněny i 1851 na světové výstavě v Londýně. 1832 utrpěl B. při explozi třaskaviny vážná poranění, jejichž následkem úplně oslepl a částečně ohluchl, avšak i poté se podílel na řízení podniku a zahájil nové pokusy ke zdokonalení výroby. 1861 zakoupil panství s pivovarem a zámkem v Petrovicích (Praha). Od 1870, kdy zemřel L. Sellier, vedl B. podnik ještě dva roky sám. 1872 se závod přeměnil v akciovou společnost Aktiengesellschaft zur Fabrikation von Zündhütchen, Patronen und Oesen, vormals Sellier & Bellot (Továrny na střelivo dříve Sellier & Bellot v Praze), v níž si určitý podíl prostřednictvím syna Alfreda B. a zetě Karla Bambergera zachovala i Bellotova rodina.
L: Zündhütchen- und Patronenfabrik vormals Sellier & Bellot in Prag, Filialen in Schönebeck a. d. Elbe und Riga, in: GIÖ 2, 1908, s. 169n.; BL, s. 70; Myška, s. 42; Továrny na střelivo dříve Sellier & Bellot v Praze, in: Sborník SIA 1935, s. 324; M. Bureš (ed.), Blanické strojírny, n. p. Vlašim, nositel Řádu práce, 1825–1975, 1975, s. 41n.; F. Blechta, Továrny na střelné zápalky a náboje, dříve Sellier a Bellot v Praze, in: Příspěvky k historii československého chemického průmyslu v ČSSR, sv. 7, 1979, s. 5n.; P. Augusta (ed.), Kniha o Praze 3, 1998, s. 116n.
Miloš Hořejš