BENDA Břetislav 28.3.1897-19.8.1983: Porovnání verzí
(BENDA_Břetislav_28.3.1897-19.8.1983) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.3.1897 | | datum narození = 28.3.1897 | ||
| místo narození = Líšnice | | místo narození = Líšnice u Milevska | ||
| datum úmrtí = 19.8.1983 | | datum úmrtí = 19.8.1983 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BENDA, Břetislav,''' ''* 28. 3. 1897 Líšnice u Milevska, † 19. 8. 1983 Praha, sochař'' | |||
Studoval 1911–15 sochařsko-kamenickou školu v Hořicích | |||
u sochaře profesora Quida Kociana. 1915 byl přijat na AVU | |||
v Praze. 1915–17 bojoval na frontě a studia ukončil až 1922 | |||
u sochaře profesora Jana Štursy. B. dílo formoval hlavně | |||
Myslbekův a Štursův vliv, dále i Gutfreundův civilismus, | |||
který se u B. projevil pouze určitým tvarovým zjednodušením. | |||
Vyznačovalo se objemovou pevností a kázní a zároveň | |||
i lyrickým nábojem, za hlavní námět posloužil ženský akt | |||
v rozmanitých podobách. B. byl i mistrem portrétu. Ve 30. | |||
a 40. letech se v jeho díle naplno rozvinul lyrický a senzuální | |||
rys provázený pevnou a zralou klasickou formou prozrazující | |||
vliv soudobé francouzské plastiky. V období okupace se B. | |||
soustředil na niterný prožitek figur a na náznak vzrušeného | |||
děje, často používal alegorii. Po druhé světové válce jeho | |||
sochy sice nepostrádaly dřívější sochařsko-řemeslnou kvalitu, | |||
pozbyly však lyriku a niternost, které občas nahradil | |||
ideologický obsah. Již 1923 byl B. přijat do SVU Mánes | |||
a pravidelně vystavoval na jeho výstavách. Porota Mezinárodní | |||
výstavy dekorativních umění v Paříži mu 1925 udělila | |||
zlatou a stříbrnou medaili, 1926 byly jeho práce představeny | |||
v expozici českého umění na Bienále v Benátkách. Po světové | |||
válce pravidelně vystavoval na celostátních výstavách Svazu | |||
československých a Svazu českých výtvarných umělců. Jeho | |||
sochy jsou zastoupeny ve všech významných galeriích v České | |||
republice. Během života B. podnikl několik studijních cest | |||
do zahraničí, mj. do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, | |||
Řecka, Nizozemí a do Velké Británie. Byl jmenován umělcem | |||
zasloužilým (1966) a národním (1973), 1977 obdržel | |||
Řád republiky. | |||
'''D:''' J. Kotalík, B. B., 1982 (kde soupis pomníků, prací pro architekturu a pro | |||
veřejný prostor, dále i samostatných a kolektivních výstav); výběr podobizen: | |||
Olgy Scheinpflugové, 1922; opata Metoda Zavorala, 1926; arcibiskupa Františka | |||
Kordače, 1928; Kamila Krofty, 1936; literární: B. B., Bronz a kámen. | |||
Hrst vzpomínek, 1982. | |||
'''L:''' R. Rouček, B. B., 1958; J. Kotalík, B. B., 1982; OSND 1/1, s. 540; | |||
ČsB 1, nestr.; ČBS, s. 38; Tomeš 1, s. 75; Toman 1, s. 50; NEČVU 1, s. 58; | |||
SČSVU 1, s. 128. | |||
Hana Karkanová | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1897]] | [[Kategorie:1897]] | ||
[[Kategorie:Líšnice]] | [[Kategorie:Líšnice]] | ||
[[Kategorie:1983]] | [[Kategorie:1983]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 13. 6. 2016, 11:50
| Břetislav BENDA | |
 | |
| Narození | 28.3.1897 |
|---|---|
| Místo narození | Líšnice u Milevska |
| Úmrtí | 19.8.1983 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135324 |
BENDA, Břetislav, * 28. 3. 1897 Líšnice u Milevska, † 19. 8. 1983 Praha, sochař
Studoval 1911–15 sochařsko-kamenickou školu v Hořicích u sochaře profesora Quida Kociana. 1915 byl přijat na AVU v Praze. 1915–17 bojoval na frontě a studia ukončil až 1922 u sochaře profesora Jana Štursy. B. dílo formoval hlavně Myslbekův a Štursův vliv, dále i Gutfreundův civilismus, který se u B. projevil pouze určitým tvarovým zjednodušením. Vyznačovalo se objemovou pevností a kázní a zároveň i lyrickým nábojem, za hlavní námět posloužil ženský akt v rozmanitých podobách. B. byl i mistrem portrétu. Ve 30. a 40. letech se v jeho díle naplno rozvinul lyrický a senzuální rys provázený pevnou a zralou klasickou formou prozrazující vliv soudobé francouzské plastiky. V období okupace se B. soustředil na niterný prožitek figur a na náznak vzrušeného děje, často používal alegorii. Po druhé světové válce jeho sochy sice nepostrádaly dřívější sochařsko-řemeslnou kvalitu, pozbyly však lyriku a niternost, které občas nahradil ideologický obsah. Již 1923 byl B. přijat do SVU Mánes a pravidelně vystavoval na jeho výstavách. Porota Mezinárodní výstavy dekorativních umění v Paříži mu 1925 udělila zlatou a stříbrnou medaili, 1926 byly jeho práce představeny v expozici českého umění na Bienále v Benátkách. Po světové válce pravidelně vystavoval na celostátních výstavách Svazu československých a Svazu českých výtvarných umělců. Jeho sochy jsou zastoupeny ve všech významných galeriích v České republice. Během života B. podnikl několik studijních cest do zahraničí, mj. do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Řecka, Nizozemí a do Velké Británie. Byl jmenován umělcem zasloužilým (1966) a národním (1973), 1977 obdržel Řád republiky.
D: J. Kotalík, B. B., 1982 (kde soupis pomníků, prací pro architekturu a pro veřejný prostor, dále i samostatných a kolektivních výstav); výběr podobizen: Olgy Scheinpflugové, 1922; opata Metoda Zavorala, 1926; arcibiskupa Františka Kordače, 1928; Kamila Krofty, 1936; literární: B. B., Bronz a kámen. Hrst vzpomínek, 1982.
L: R. Rouček, B. B., 1958; J. Kotalík, B. B., 1982; OSND 1/1, s. 540; ČsB 1, nestr.; ČBS, s. 38; Tomeš 1, s. 75; Toman 1, s. 50; NEČVU 1, s. 58; SČSVU 1, s. 128.
Hana Karkanová