BENEŠOVÁ Dagmar 17.10.1906-3.11.1999: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BENEŠOVÁ_Dagmar_1906)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Dagmar BENEŠOVÁ  
| jméno = Dagmar BENEŠOVÁ  
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1906
| datum narození = 17.10.1906
| místo narození = Semily
| místo narození = Semily
| datum úmrtí =  
| datum úmrtí = 3.11.1999
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 15- Lékaři
| povolání = 15- Lékaři
61- Pedagog
61- Pedagog


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Dagmar BENEŠOVÁ
}}


== Literatura ==
'''BENEŠOVÁ, Dagmar,''' ''* 17. 10. 1906 Semily, † 3. 11. 1999 Praha, lékařka-patoložka, pedagožka''
 
Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze na Královských Vinohradech
absolvovala Lékařskou fakultu UK (MUDr. 26. 2.
1932). Již za studií se zajímala o porodnictví a patologickou
anatomii. 1. 3. 1932 se stala nehonorovanou (od 1. 7. 1932
honorovanou) asistentkou patologicko-anatomického ústavu
LF UK a začala spolupracovat s prof. Heřmanem Šiklem (od
1937 přednosta ústavu). Za války se v ústavu, který v omezené
míře pokračoval v činnosti i po uzavření českých vysokých
škol, věnovala především patologii novorozenců (pitvy
prováděla také v nově otevřené prozatímní lazaretní nemocnici
v Motole). Po osvobození se jako první asistentka ústavu
zasloužila o obnovení úplného provozu a nakrátko zastupovala
jeho přednostu. K 1. 9. 1948 byla přeložena na pobočku
LF UK do Plzně, kde ve funkci vedoucí dobudovala patologicko-
anatomický ústav. K 1. 9. 1951 přešla zpět do Prahy
jako primářka patologicko-anatomického oddělení Thomayerovy
nemocnice v Krči. 1. 5. 1954 se habilitovala z dětské
patologické anatomie (1. 9. 1954 jmenována docentkou),
1. 10. 1954 vedoucí katedry patologické anatomie a mikrobiologie
Fakulty dětského lékařství UK (umístěné provizorně
v Hlavově ústavu na Albertově). Mimořádnou profesorkou
byla jmenována 9. 12. 1966 (s účinností od 1. 6. 1965).
V období 1962/63–1965/66 byla proděkankou Fakulty dětského
lékařství UK. 1973 odešla do důchodu; nadále však
pracovala čtrnáct let jako ordinářka pro dětskou patologii
ve Fakultní nemocnici v Motole (kde působila již od 1969).
Ve své vědecké práci se zaměřila nejprve na patologii srdce
a velkých cév, později se specializovala na patologii novorozeneckého
a dětského věku, zejména na vrozené vývojové vady.
Patřila k zakládajícím členům Společnosti československých
patologů, 1955–66 byla její vědeckou tajemnicí, do 1979
členkou výboru, 1981 byla jmenována její čestnou členkou.
 
'''L:''' Tomeš 1, s. 83; BSPLF 1, s. 149n.; J. Stejskal, D. B. (1906–1999), in:
J. Koutecký (ed.), Spondeo ac polliceor. Slavnostně slibuji, 2003, s. 165.
 
Petr Svobodný
   
   
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:Semily]]
[[Kategorie:Semily]]
[[Kategorie:1999]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 4. 7. 2016, 06:04

Dagmar BENEŠOVÁ
Narození 17.10.1906
Místo narození Semily
Úmrtí 3.11.1999
Místo úmrtí Praha
Povolání

15- Lékaři

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43579

BENEŠOVÁ, Dagmar, * 17. 10. 1906 Semily, † 3. 11. 1999 Praha, lékařka-patoložka, pedagožka

Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze na Královských Vinohradech absolvovala Lékařskou fakultu UK (MUDr. 26. 2. 1932). Již za studií se zajímala o porodnictví a patologickou anatomii. 1. 3. 1932 se stala nehonorovanou (od 1. 7. 1932 honorovanou) asistentkou patologicko-anatomického ústavu LF UK a začala spolupracovat s prof. Heřmanem Šiklem (od 1937 přednosta ústavu). Za války se v ústavu, který v omezené míře pokračoval v činnosti i po uzavření českých vysokých škol, věnovala především patologii novorozenců (pitvy prováděla také v nově otevřené prozatímní lazaretní nemocnici v Motole). Po osvobození se jako první asistentka ústavu zasloužila o obnovení úplného provozu a nakrátko zastupovala jeho přednostu. K 1. 9. 1948 byla přeložena na pobočku LF UK do Plzně, kde ve funkci vedoucí dobudovala patologicko- anatomický ústav. K 1. 9. 1951 přešla zpět do Prahy jako primářka patologicko-anatomického oddělení Thomayerovy nemocnice v Krči. 1. 5. 1954 se habilitovala z dětské patologické anatomie (1. 9. 1954 jmenována docentkou), 1. 10. 1954 vedoucí katedry patologické anatomie a mikrobiologie Fakulty dětského lékařství UK (umístěné provizorně v Hlavově ústavu na Albertově). Mimořádnou profesorkou byla jmenována 9. 12. 1966 (s účinností od 1. 6. 1965). V období 1962/63–1965/66 byla proděkankou Fakulty dětského lékařství UK. 1973 odešla do důchodu; nadále však pracovala čtrnáct let jako ordinářka pro dětskou patologii ve Fakultní nemocnici v Motole (kde působila již od 1969). Ve své vědecké práci se zaměřila nejprve na patologii srdce a velkých cév, později se specializovala na patologii novorozeneckého a dětského věku, zejména na vrozené vývojové vady. Patřila k zakládajícím členům Společnosti československých patologů, 1955–66 byla její vědeckou tajemnicí, do 1979 členkou výboru, 1981 byla jmenována její čestnou členkou.

L: Tomeš 1, s. 83; BSPLF 1, s. 149n.; J. Stejskal, D. B. (1906–1999), in: J. Koutecký (ed.), Spondeo ac polliceor. Slavnostně slibuji, 2003, s. 165.

Petr Svobodný