BENEŠOVÁ Hana 16.8.1885-2.12.1974: Porovnání verzí
(BENEŠOVÁ_Hana_16.8.1885-2.12.1974) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.8.1885 | | datum narození = 16.8.1885 | ||
| místo narození = Domaslavice | | místo narození = Domaslavice (část obce Háj u Duchcova) | ||
| datum úmrtí = 2.12.1974 | | datum úmrtí = 2.12.1974 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BENEŠOVÁ, Hana''' ''(roz. Vlčková, Anna), * 16. 8. 1885 Domaslavice (část obce Háj u Duchcova), † 2. 12. 1974 Praha, manželka prezidenta, pracovnice ženského hnutí a Československého červeného kříže'' | |||
Otec byl průvodčím a traťovým strážným na železnici, matka | |||
švadlenou. Čtrnáctiletou Annu si vzala na vychování zámožná | |||
teta, která jí umožnila studovat, nejdříve na rodinné | |||
a potom na obchodní škole v Praze. 1905–07 navštěvovala | |||
pařížskou Sorbonnu. Tehdy změnila své křestní jméno na | |||
Hana a také se seznámila s Edvardem Benešem, který v Paříži | |||
rovněž studoval. V listopadu 1909 se za něho provdala. Za | |||
první světové války, po odchodu manžela do emigrace, byla | |||
od října 1915 vězněna. Koncem března 1916, vzhledem ke | |||
zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, byla z vazby propuštěna | |||
a dána pod policejní dozor. V listopadu 1916 byla znovu | |||
uvězněna a propuštěna až po vyhlášení všeobecné amnestie | |||
císařem Karlem v červenci 1917. Po skončení války a vzniku | |||
Československa odjela 1. 1. 1919 za svým mužem, tehdy již | |||
ministrem zahraničí ČSR, do Paříže a účastnila se společenských | |||
a reprezentačních akcí souvisejících s mírovou konferencí. | |||
1919–48 byla nejbližší spolupracovnicí a důvěrnicí | |||
svého manžela. Dokonale se zhostila reprezentačních povinností | |||
spojených s tímto postavením a svou účastí ve společenském | |||
životě vytvořila pozitivní tradici první dámy republiky. | |||
Rozsáhlá byla i její veřejná činnost. Pracovala v ženském | |||
hnutí a ve Společenském klubu v Praze, kde se stala 1927 až | |||
1938 místopředsedkyní. Zvláště významná a prospěšná byla | |||
B. činnost předsedkyně Československého červeného kříže | |||
v exilu za druhé světové války a po osvobození. Po abdikaci | |||
prezidenta Beneše a jeho brzké smrti 1948 žila v naprostém | |||
ústraní střídavě v Praze a v Sezimově Ústí pod dohledem komunistické | |||
Státní bezpečnosti. | |||
'''L:''' P. Drtina, Československo, můj osud, 1 a 2, 1991 a 1992, passim; P. Kosatík, | |||
Osm žen z Hradu, 1993, s. 73n.; Tomeš 1, s. 83. | |||
Vlastislav Lacina | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:59- Společnost - ostatní]] | [[Kategorie:59- Společnost - ostatní]] | ||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Háj u Duchcova]] | ||
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 4. 7. 2016, 06:09
| Hana BENEŠOVÁ | |
 | |
| Narození | 16.8.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Domaslavice (část obce Háj u Duchcova) |
| Úmrtí | 2.12.1974 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 59- Společnost - ostatní |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68029 |
BENEŠOVÁ, Hana (roz. Vlčková, Anna), * 16. 8. 1885 Domaslavice (část obce Háj u Duchcova), † 2. 12. 1974 Praha, manželka prezidenta, pracovnice ženského hnutí a Československého červeného kříže
Otec byl průvodčím a traťovým strážným na železnici, matka švadlenou. Čtrnáctiletou Annu si vzala na vychování zámožná teta, která jí umožnila studovat, nejdříve na rodinné a potom na obchodní škole v Praze. 1905–07 navštěvovala pařížskou Sorbonnu. Tehdy změnila své křestní jméno na Hana a také se seznámila s Edvardem Benešem, který v Paříži rovněž studoval. V listopadu 1909 se za něho provdala. Za první světové války, po odchodu manžela do emigrace, byla od října 1915 vězněna. Koncem března 1916, vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, byla z vazby propuštěna a dána pod policejní dozor. V listopadu 1916 byla znovu uvězněna a propuštěna až po vyhlášení všeobecné amnestie císařem Karlem v červenci 1917. Po skončení války a vzniku Československa odjela 1. 1. 1919 za svým mužem, tehdy již ministrem zahraničí ČSR, do Paříže a účastnila se společenských a reprezentačních akcí souvisejících s mírovou konferencí. 1919–48 byla nejbližší spolupracovnicí a důvěrnicí svého manžela. Dokonale se zhostila reprezentačních povinností spojených s tímto postavením a svou účastí ve společenském životě vytvořila pozitivní tradici první dámy republiky. Rozsáhlá byla i její veřejná činnost. Pracovala v ženském hnutí a ve Společenském klubu v Praze, kde se stala 1927 až 1938 místopředsedkyní. Zvláště významná a prospěšná byla B. činnost předsedkyně Československého červeného kříže v exilu za druhé světové války a po osvobození. Po abdikaci prezidenta Beneše a jeho brzké smrti 1948 žila v naprostém ústraní střídavě v Praze a v Sezimově Ústí pod dohledem komunistické Státní bezpečnosti.
L: P. Drtina, Československo, můj osud, 1 a 2, 1991 a 1992, passim; P. Kosatík, Osm žen z Hradu, 1993, s. 73n.; Tomeš 1, s. 83.
Vlastislav Lacina