BENÝŠEK Ladislav 26.12.1860-28.1.1941: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BENÝŠEK_Ladislav_26.12.1860-28.1.1941)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 26.12.1860
| datum narození = 26.12.1860
| místo narození =  
| místo narození = Petrovice u Rakovníka
| datum úmrtí = 28.1.1941
| datum úmrtí = 28.1.1941
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Ruzyně (Praha)
| povolání = 61- Pedagog
| povolání = 61- Pedagog


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ladislav BENÝŠEK
}}
 
'''BENÝŠEK, Ladislav,''' ''* 26. 12. 1860 Petrovice u Rakovníka, † 28. 1. 1941 Ruzyně (Praha), učitel, spisovatel''
 
Základní školu (dvoutřídku) navštěvoval v rodišti. Od 1871
studoval na české vyšší reálce, pak na učitelském ústavu
v Praze, který absolvoval 1879. Po studiích se usadil v Praze
a stal se učitelem na obecné škole u sv. Haštala. 1881 vykonal
učitelské zkoušky pro obecné školy, od 1882 učil na škole
u sv. Františka. Téhož roku získal definitivu pro měšťanské
školy pro obory čeština, zeměpis a dějepis. Od 1883 počal
přispívat drobnými fejetony, básněmi a povídkami do dobových
časopisů, určených především školním dětem a mládeži
a v mnohých z nich záhy patřil mezi okruh kmenových
přispěvatelů (''Budečská'' ''zahrada'', ''Naší'' ''mládeži'', ''Jarý'' ''věk'', do
přílohy ''Palečka'' ''Šotek''). Od 1884 začal rovněž přispívat pedagogickými
úvahami, statěmi a literárními referáty do odborných
pedagogických časopisů (''Komenský'', ''Paedagogium'' aj.),
od 1886 byl školským referentem ''Hlasu'' ''národa'', v časopise
''Pokrok'' vedl rubriku Věstník školský. 1888 vydal svou první
knížku povídek ''Na slunci'' ''i pod'' ''mraky''. V této i v dalších poměrně
četných dílech drobné povídkové prózy (např. ''Nové''
''kapitoly'', 1889; ''Z povídkářova'' ''zátiší'', 1890, aj.) se k dětem
a mládeži obracel krátkými, nenáročnými, především ale
výchovnými a mravoučnými povídkami. Při jejich vydávání
spolupracoval s nakladatelstvím Aloise Hynka a s jeho od
1885 vydávanou knižnicí ''Pokladnice'' ''mládeže''. Posléze psal do
většiny dobových časopisů pro děti a mládež (''Malý'' ''čtenář'',
''Besídka'' ''malých'', ''Květy'' ''mládeže'', ''Zlaté'' ''mládí'', ''Matice'' ''dítek'' aj.).
V 90. letech 19. století, kdy se stal ředitelem měšťanské dívčí
školy u sv. Tomáše, přispíval také do ''Národních'' ''listů'', ''Vesny''
a ''Vlasti''. Bydlel na Malé Straně v domě U Dvou hrdliček čp.
466/III v Nosticově ulici. B. práce prostupoval dobový konzervativní
katolicismus a zemské vlastenectví. Příznačná byla
pro jeho tvorbu klišé často bezdějových, slohově strnulých
a strojených obrázků ze života, nezřídka i kompozičně špatně
zvládnutých. Naivnost zobrazení např. ve víře v slavnou budoucnost
rakouské armády (''Bouře'' ''a mír'', 1897), stereotypnost
v líčení postav, sentimentálnost a loajálnost k stávajícím
poměrům nemohly B. literárním pracem zaručit dlouhodobější
úspěch. Pokusil se přesto vydat několik beletristických
knih a povídek se sociálními (''Práce'' ''zvítězila'', b. d. 1895)
a historickými, často legendárními, náměty (''Pan'' ''Hroznata.''
''Ke hrobu'' ''Přemyslovny'' ''světice'', b. d. 1898). Většího ohlasu doznala
jen B. sbírka písní na nápěvy Františka Picka ''České'' ''děvy''
(1893), krasořečník ''Řeči'' ''blahopřejné'' ''a příležitostné'' (1894)
a 1905 jím uspořádaný 9. svazek oblíbeného periodického
almanachu pro mládež ''Kytice''.
 
B. patřil mezi typické představitele konzervativní didaktické
prózy pro děti a mládež. Svou dráhu spisovatele uzavřel
žánrovým obrázkem z pražského života: v próze ''Staropražané''
(1908) zachytil mimo jiné události roku 1848 i dobu asanace.
Od 1908 se B. až do své smrti literárně odmlčel.
 
'''L:''' V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních
sto let, 1885, s. 359; F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních,
1903–04, s. 791; an., L. B., Naše kniha, 1931, s. 8; OSN 3, s. 774n.;
OSND 1/1, s. 549; Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů
zemřelých od 1917–1962, 1962, s. 17; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura
česká, 1924, s. 140, 191; LČL 1, s. 205n.
 
'''P:''' Biografický archiv LČL.
 
Marcella Husová
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1860]]
[[Kategorie:1860]]
[[Kategorie:Petrovice]]
[[Kategorie:1941]]
[[Kategorie:1941]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 4. 7. 2016, 08:12

Ladislav BENÝŠEK
Narození 26.12.1860
Místo narození Petrovice u Rakovníka
Úmrtí 28.1.1941
Místo úmrtí Ruzyně (Praha)
Povolání 61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41034

BENÝŠEK, Ladislav, * 26. 12. 1860 Petrovice u Rakovníka, † 28. 1. 1941 Ruzyně (Praha), učitel, spisovatel

Základní školu (dvoutřídku) navštěvoval v rodišti. Od 1871 studoval na české vyšší reálce, pak na učitelském ústavu v Praze, který absolvoval 1879. Po studiích se usadil v Praze a stal se učitelem na obecné škole u sv. Haštala. 1881 vykonal učitelské zkoušky pro obecné školy, od 1882 učil na škole u sv. Františka. Téhož roku získal definitivu pro měšťanské školy pro obory čeština, zeměpis a dějepis. Od 1883 počal přispívat drobnými fejetony, básněmi a povídkami do dobových časopisů, určených především školním dětem a mládeži a v mnohých z nich záhy patřil mezi okruh kmenových přispěvatelů (Budečská zahrada, Naší mládeži, Jarý věk, do přílohy Palečka Šotek). Od 1884 začal rovněž přispívat pedagogickými úvahami, statěmi a literárními referáty do odborných pedagogických časopisů (Komenský, Paedagogium aj.), od 1886 byl školským referentem Hlasu národa, v časopise Pokrok vedl rubriku Věstník školský. 1888 vydal svou první knížku povídek Na slunci i pod mraky. V této i v dalších poměrně četných dílech drobné povídkové prózy (např. Nové kapitoly, 1889; Z povídkářova zátiší, 1890, aj.) se k dětem a mládeži obracel krátkými, nenáročnými, především ale výchovnými a mravoučnými povídkami. Při jejich vydávání spolupracoval s nakladatelstvím Aloise Hynka a s jeho od 1885 vydávanou knižnicí Pokladnice mládeže. Posléze psal do většiny dobových časopisů pro děti a mládež (Malý čtenář, Besídka malých, Květy mládeže, Zlaté mládí, Matice dítek aj.). V 90. letech 19. století, kdy se stal ředitelem měšťanské dívčí školy u sv. Tomáše, přispíval také do Národních listů, Vesny a Vlasti. Bydlel na Malé Straně v domě U Dvou hrdliček čp. 466/III v Nosticově ulici. B. práce prostupoval dobový konzervativní katolicismus a zemské vlastenectví. Příznačná byla pro jeho tvorbu klišé často bezdějových, slohově strnulých a strojených obrázků ze života, nezřídka i kompozičně špatně zvládnutých. Naivnost zobrazení např. ve víře v slavnou budoucnost rakouské armády (Bouře a mír, 1897), stereotypnost v líčení postav, sentimentálnost a loajálnost k stávajícím poměrům nemohly B. literárním pracem zaručit dlouhodobější úspěch. Pokusil se přesto vydat několik beletristických knih a povídek se sociálními (Práce zvítězila, b. d. 1895) a historickými, často legendárními, náměty (Pan Hroznata. Ke hrobu Přemyslovny světice, b. d. 1898). Většího ohlasu doznala jen B. sbírka písní na nápěvy Františka Picka České děvy (1893), krasořečník Řeči blahopřejné a příležitostné (1894) a 1905 jím uspořádaný 9. svazek oblíbeného periodického almanachu pro mládež Kytice.

B. patřil mezi typické představitele konzervativní didaktické prózy pro děti a mládež. Svou dráhu spisovatele uzavřel žánrovým obrázkem z pražského života: v próze Staropražané (1908) zachytil mimo jiné události roku 1848 i dobu asanace. Od 1908 se B. až do své smrti literárně odmlčel.

L: V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních sto let, 1885, s. 359; F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, 1903–04, s. 791; an., L. B., Naše kniha, 1931, s. 8; OSN 3, s. 774n.; OSND 1/1, s. 549; Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1917–1962, 1962, s. 17; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 140, 191; LČL 1, s. 205n.

P: Biografický archiv LČL.

Marcella Husová