BEYVL Josef 7.6.1906-10.7.1978: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BEYVL_Josef_7.6.1906-10.7.1978)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef BEYVL
}}


== Literatura ==
'''BEYVL, Josef,''' ''* 7. 6. 1906 Lomnice nad Popelkou, † 10. 7. 1978 Praha, herec''
 
Syn maloměstského poštmistra. Od dětství se věnoval ochotnickému
divadlu. Láska k divadlu ho proti otcově vůli přivedla
1925 k venkovským kočovným společnostem, kterých
vystřídal devatenáct (např. Karel Želenský, Josef Burda, Karel
Jičínský). Ve třicátých letech účinkoval i na pražských scénách
(Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Uranie), 1940–51 byl
členem Zemského divadla v Brně, 1951–78 získal angažmá
v Městských divadlech pražských. Svým naturelem a spontánním
komediálním projevem se stal oblíbeným představitelem
bodrých, mnohdy vychytralých lidových postav v českém
i světovém klasickém repertoáru: Doolittle (G. B. Shaw:
''Pygmalion'' a A. Lerner, F. Loewé: ''My Fair'' ''Lady'') a Falstaff
(W. Shakespeare: ''Veselé'' ''paničky'' ''windsorské''), policejní komisař
Michail Semjonič v Radokově inscenaci ''Švédská'' ''zápalka''
A. P. Čechova, loupežník Sarka Farka v Drdově hře ''Hrátky''
''s čertem'', Arnulf v Molièrově komedii ''Škola'' ''pro ženy''. Před
kamerou se objevil koncem čtyřicátých let, a to ve dvou hlavních
rolích: soudní rada Vojtěch Štěpán ve Steklého komedii
podle divadelní hry Karla Krpaty ''Soudný'' ''den'' (1948) a vrchní
policejní inspektor Zouplna ve Slavíčkově kriminálním dramatu
''Dnes o'' ''půl'' ''jedenácté'' (1949). Pak už byl na plátně obsazován
jen do drobných rolí, kterých však během třiceti let
vytvořil na osmdesát. B. robustní a komediální projev vynikl
především v postavách venkovských mudrlantů, hostinských,
policistů, funkcionářů, domácích, železničářů, hajných, prodavačů
a hlídačů ve filmech různých žánrů (''Mordová'' ''rokle'',
1951; ''Plavecký'' ''mariáš'', 1952; ''Obušku'', ''z pytle'' ''ven!'', 1955;
''Rudá'' ''záře'' ''nad Kladnem'', 1955; ''Kasaři'', 1958; ''Tři přání'', 1958;
''Dva z'' ''onoho'' ''světa'', 1962; ''Mezi'' ''námi'' ''zloději'', 1963; ''Alibi na''
''vodě'', 1965; ''Ta naše'' ''písnička'' ''česká'', 1967; ''Zabil jsem'' ''Einsteina,''
''pánové…'', 1969; ''Aféry'' ''mé'' ''ženy'', 1972; ''Jáchyme,'' ''hoď'' ''ho do''
''stroje!'', 1974; ''Bouřlivé'' ''víno,'' 1976; ''Silnější'' ''než'' ''strach'', 1978).
Účinkoval hojně v televizních inscenacích (''Žižkův'' ''meč'', ''Můj''
''generál'', ''Chlap'' ''pravdu'' ''neunese'') i v zábavných pořadech a seriálech
(''Tři'' ''chlapi'' ''v chalupě'', 1962; F. L. Věk, 1971; ''Ve znamení''
''Merkura'', 1978).
 
'''L:''' FPH 1, s. 33n.; P. Hořec, J. B. – člověk a herec, který nezarmoutí, in:
Květy, 1963, č. 52, s. 14n.; V. Dubský, Na kus řeči s J. B., in: Záběr 5, 13.
4. 1972, č. 8, s. 7; lš, J. B. – herec pro legraci, in: Lidová demokracie, 5. 6.
1976, s. 5; V. Mařík, J. B. – sedmdesátník, in: Mladá fronta 8. 6. 1976, s. 4;
J. Černý, Pracovat znamená mládnout, in: Květy 10. 6. 1976, č. 24, s. 36n.;
ma, Já vím, že se usmějete…, in: Týdeník Československé televize, 1976,
č. 26, s. 8; mV, Oblíbený herec, in: Tvorba, 1976, č. 25, s. 2; Blesk magazín
(Plus TV) 6. 10. 2000, s. 12; P. Hořec, Důvěrná setkání. Slavní čeští herci
v zákulisí, 1997; týž, Přátelství, která neumírají. Zdeněk Štěpánek, J. B.,
Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová, 2001.
 
Miloš Fikejz
    
    
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:Lomnice_nad_Popelkou]]
[[Kategorie:Lomnice nad Popelkou]]
[[Kategorie:1978]]
[[Kategorie:1978]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 6. 7. 2016, 12:17

Josef BEYVL
Narození 7.6.1906
Místo narození Lomnice nad Popelkou
Úmrtí 10.7.1978
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41331

BEYVL, Josef, * 7. 6. 1906 Lomnice nad Popelkou, † 10. 7. 1978 Praha, herec

Syn maloměstského poštmistra. Od dětství se věnoval ochotnickému divadlu. Láska k divadlu ho proti otcově vůli přivedla 1925 k venkovským kočovným společnostem, kterých vystřídal devatenáct (např. Karel Želenský, Josef Burda, Karel Jičínský). Ve třicátých letech účinkoval i na pražských scénách (Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Uranie), 1940–51 byl členem Zemského divadla v Brně, 1951–78 získal angažmá v Městských divadlech pražských. Svým naturelem a spontánním komediálním projevem se stal oblíbeným představitelem bodrých, mnohdy vychytralých lidových postav v českém i světovém klasickém repertoáru: Doolittle (G. B. Shaw: Pygmalion a A. Lerner, F. Loewé: My Fair Lady) a Falstaff (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), policejní komisař Michail Semjonič v Radokově inscenaci Švédská zápalka A. P. Čechova, loupežník Sarka Farka v Drdově hře Hrátky s čertem, Arnulf v Molièrově komedii Škola pro ženy. Před kamerou se objevil koncem čtyřicátých let, a to ve dvou hlavních rolích: soudní rada Vojtěch Štěpán ve Steklého komedii podle divadelní hry Karla Krpaty Soudný den (1948) a vrchní policejní inspektor Zouplna ve Slavíčkově kriminálním dramatu Dnes o půl jedenácté (1949). Pak už byl na plátně obsazován jen do drobných rolí, kterých však během třiceti let vytvořil na osmdesát. B. robustní a komediální projev vynikl především v postavách venkovských mudrlantů, hostinských, policistů, funkcionářů, domácích, železničářů, hajných, prodavačů a hlídačů ve filmech různých žánrů (Mordová rokle, 1951; Plavecký mariáš, 1952; Obušku, z pytle ven!, 1955; Rudá záře nad Kladnem, 1955; Kasaři, 1958; Tři přání, 1958; Dva z onoho světa, 1962; Mezi námi zloději, 1963; Alibi na vodě, 1965; Ta naše písnička česká, 1967; Zabil jsem Einsteina, pánové…, 1969; Aféry ženy, 1972; Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1974; Bouřlivé víno, 1976; Silnější než strach, 1978). Účinkoval hojně v televizních inscenacích (Žižkův meč, Můj generál, Chlap pravdu neunese) i v zábavných pořadech a seriálech (Tři chlapi v chalupě, 1962; F. L. Věk, 1971; Ve znamení Merkura, 1978).

L: FPH 1, s. 33n.; P. Hořec, J. B. – člověk a herec, který nezarmoutí, in: Květy, 1963, č. 52, s. 14n.; V. Dubský, Na kus řeči s J. B., in: Záběr 5, 13. 4. 1972, č. 8, s. 7; lš, J. B. – herec pro legraci, in: Lidová demokracie, 5. 6. 1976, s. 5; V. Mařík, J. B. – sedmdesátník, in: Mladá fronta 8. 6. 1976, s. 4; J. Černý, Pracovat znamená mládnout, in: Květy 10. 6. 1976, č. 24, s. 36n.; ma, Já vím, že se usmějete…, in: Týdeník Československé televize, 1976, č. 26, s. 8; mV, Oblíbený herec, in: Tvorba, 1976, č. 25, s. 2; Blesk magazín (Plus TV) 6. 10. 2000, s. 12; P. Hořec, Důvěrná setkání. Slavní čeští herci v zákulisí, 1997; týž, Přátelství, která neumírají. Zdeněk Štěpánek, J. B., Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová, 2001.

Miloš Fikejz