BLOCH-BAUER Ferdinand 16.7.1864-19.11.1945: Porovnání verzí
(BLOCH-BAUER_Ferdinand_16.7.1864-13.11.1945) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 16.7.1864 | | datum narození = 16.7.1864 | ||
| místo narození = Mladá Boleslav | | místo narození = Mladá Boleslav | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 19.11.1945 | ||
| místo úmrtí = Curych | | místo úmrtí = Curych (Švýcarsko) | ||
| povolání = 31- Potravinář | | povolání = 31- Potravinář | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BLOCH-BAUER, Ferdinand,''' ''* 16. 7. 1864 Mladá Boleslav, † 19. 11. 1945 Curych (Švýcarsko), průmyslový podnikatel v cukrovarnictví, finančník'' | |||
Narodil se jako syn cukrovarníka Davida Blocha a jeho ženy | |||
Marie, roz. Straschnowové. Základní vzdělání získal v rodišti, | |||
pokračoval v Praze a zakončil ho roční praxí v Berlíně | |||
v oboru bankovnictví. Po návratu do Čech působil od 1881 | |||
v podniku svého otce. Potom pracoval pro jeden z nejvýznamnějších | |||
cukrovarnických komplexů v Rakousku-Uhersku, | |||
firmu Schöller, kde se vypracoval do manažerského | |||
postavení. Stal se rovněž členem správní rady velkobanky | |||
K. k. Privat Allgemeine Österreichische Boden-Credit-Anstalt | |||
ve Vídni. Byl správním radou pivovaru v Sarajevu, papírenské | |||
a tiskárenské firmy Leyham-Josefsthal ve Štýrském | |||
Hradci a soukromé lokální dráhy z Brandýsa nad Labem do | |||
Ne ratovic. V oblasti cukrovarnictví působil kromě Schöllerových | |||
závodů ve statutárních orgánech Akciové společnosti | |||
pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně, cukrovarů v Mostě, | |||
v Pohronském Ruskově (dříve Oroska) a v maďarské Petöháze. | |||
Patřil v tomto průmyslovém oboru mezi odborníky středoevropského | |||
významu. Po vzniku samostatné Československé | |||
republiky se jeho pozice v cukrovarnictví ještě posílila. | |||
Přijal československé státní občanství a byl přijatelný i pro | |||
vídeňské bankovní a průmyslové kruhy. V ČSR navázal kontakty | |||
s agrárními představiteli, zejména s Viktorem Stoupalem, | |||
jemuž pomohl při nostrifikaci cukrovarů na jižní | |||
a střední Moravě, které pak tvořily tzv. Stoupalův koncern. | |||
1928–33 byl členem správní rady Agrární banky československé. | |||
V meziválečné době zasedal ve statutárních orgánech | |||
(správní radě či ředitelství) Akciové společnosti pro průmysl | |||
cukrovarnický v Hodoníně, v Kuffnerově břeclavském cukrovaru, | |||
v cukrovarech v Chropyni, Kralupech, Trnavě, v Nestomické | |||
rafinerii cukru, čokoládovně Josef Küferle v Rohatci | |||
a v potravinářské firmě Julius Meinl v Praze. Značné | |||
renomé mu umožnilo vstup do správní rady Spolku pro | |||
chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, textilní firmy | |||
Hellmann v Kocléřově u Dvora Králové a Jindřichovské papírny, | |||
a. s. v Jindřichově u Šumperku. Své trvalé sídlo si ponechal | |||
ve Vídni na tehdejší Elisabethstrasse 16–18 a nadále | |||
tam udržoval podnikatelské aktivity. Byl předsedou správní | |||
rady Boden-Credit-Anstalt a po jeho krachu přešel do vedení | |||
Österreichische Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe ve | |||
Vídni. Byl členem správních rad, resp. ředitelství Rakouského | |||
cukerního průmyslu ve Vídni, Akciové společnosti pro zemědělské | |||
podniky ve Vídni a do třicátých let 20. století cukrovarů | |||
Schöller, Stummerových cukrovarů, Hornorakouského | |||
cukrovaru v Enži a papírenské firmy Hellmann. V ČSR | |||
získal místo ve správní radě České eskomptní banky v Praze. | |||
Zapojil se do činnosti zájmových organizací podnikatelů: byl | |||
členem Společného výboru československých surováren a rafinérií, | |||
obchodním vedoucím Komitétu československých | |||
rafinerií a prezidentem Rakousko-československé obchodní | |||
komory. V Čechách koupil zámek v Panenských Břežanech | |||
s okolními pozemky a vytvořil si z něho letní sídlo. Za činnost | |||
v oblasti průmyslového podnikání byl 1934 vyznamenán | |||
prezidentem Rakouské republiky komturským křížem | |||
záslužného rakouského řádu a prezident T. G. Masaryk mu | |||
věnoval svoji signovanou podobiznu. 1899 se oženil s dcerou | |||
vídeňského bankéře Adélou Bauerovou (1881–1925) a jeho bratr Gustav si vzal její sestru Thedy. 1917 rozšířili příjmení | |||
na Bloch-Bauer. Manželství Adély a Ferdinanda zůstalo bezdětné. | |||
Bratr obou sester Rafael Bauer byl bankéřem v New | |||
Yorku. Adéla B.-B. byla angažovanou socialistkou a podporovala | |||
humanitární organizace. Salon Bloch-Bauerů ve Vídni | |||
byl znám jako místo společenských setkání intelektuálů. | |||
Manželé vlastnili významnou sbírku vídeňského klasicistního | |||
porcelánu (s katalogem vydaným 1925) a řadu cenných | |||
obrazů. Podporovali tvorbu jednoho z čelných představitelů | |||
vídeňské secese Gustava Klimta, jemuž stála modelem i Adéla | |||
B.-B. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu | |||
15. 3. 1938 uprchl B. na zámek v Panenských Břežanech. | |||
Československo opustil na podzim 1938, odešel do Paříže | |||
a odtud v září 1939 do Švýcarska, kde žil – tolerován švýcarskou | |||
vládou – v Curychu v hotelu Bellerive an Latz. Tam | |||
také zemřel. Jeho majetek v Rakousku a v Československu | |||
byl za druhé světové války arizován. Zámek v Panenských | |||
Břežanech byl zabrán nejprve pro K. von Neuratha a na podzim | |||
1941 pro zastupujícího říšského protektora Reinhardta | |||
Heydricha. Arizovány byly i sbírky ve Vídni, přičemž klasicistní | |||
porcelán převzalo Österreichisches Museum für angewandte | |||
Kunst (MAK) ve Vídni. | |||
'''L:''' Adressbuch der Verwaltungsräte und Direktoren, Wien, 1914, s. 40, 1917, | |||
s. 42; Compass, Finanzielles Jahrbuch, Personenverzeichniss. (Verwaltungsräte | |||
und Direktoren), Wien 1937, s. 105; Köpfe, s. 31; H. Czernin, Die | |||
Fälschung. Der Fall Bloch-Bauer, Wien 1999; J. König, Das Österreichische | |||
Museum für angewandte Kunst (MAK) und die Sammlungen Rothschild, | |||
Bloch-Bauer und Pollack. Von Anschluss 1938 bis zum Ermächtigungsgesetz | |||
1998, Innsbruck 2000. | |||
Jiří Novotný, Jiří Šouša | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:31- Potravinář]] | [[Kategorie:31- Potravinář]] | ||
[[Kategorie:1864]] | [[Kategorie:1864]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Mladá Boleslav]] | ||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
[[Kategorie:Curych]] | [[Kategorie:Curych]] |
Verze z 18. 8. 2016, 09:12
Ferdinand BLOCH-BAUER | |
![]() | |
Narození | 16.7.1864 |
---|---|
Místo narození | Mladá Boleslav |
Úmrtí | 19.11.1945 |
Místo úmrtí | Curych (Švýcarsko) |
Povolání | 31- Potravinář |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133543 |
BLOCH-BAUER, Ferdinand, * 16. 7. 1864 Mladá Boleslav, † 19. 11. 1945 Curych (Švýcarsko), průmyslový podnikatel v cukrovarnictví, finančník
Narodil se jako syn cukrovarníka Davida Blocha a jeho ženy Marie, roz. Straschnowové. Základní vzdělání získal v rodišti, pokračoval v Praze a zakončil ho roční praxí v Berlíně v oboru bankovnictví. Po návratu do Čech působil od 1881 v podniku svého otce. Potom pracoval pro jeden z nejvýznamnějších cukrovarnických komplexů v Rakousku-Uhersku, firmu Schöller, kde se vypracoval do manažerského postavení. Stal se rovněž členem správní rady velkobanky K. k. Privat Allgemeine Österreichische Boden-Credit-Anstalt ve Vídni. Byl správním radou pivovaru v Sarajevu, papírenské a tiskárenské firmy Leyham-Josefsthal ve Štýrském Hradci a soukromé lokální dráhy z Brandýsa nad Labem do Ne ratovic. V oblasti cukrovarnictví působil kromě Schöllerových závodů ve statutárních orgánech Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně, cukrovarů v Mostě, v Pohronském Ruskově (dříve Oroska) a v maďarské Petöháze. Patřil v tomto průmyslovém oboru mezi odborníky středoevropského významu. Po vzniku samostatné Československé republiky se jeho pozice v cukrovarnictví ještě posílila. Přijal československé státní občanství a byl přijatelný i pro vídeňské bankovní a průmyslové kruhy. V ČSR navázal kontakty s agrárními představiteli, zejména s Viktorem Stoupalem, jemuž pomohl při nostrifikaci cukrovarů na jižní a střední Moravě, které pak tvořily tzv. Stoupalův koncern. 1928–33 byl členem správní rady Agrární banky československé. V meziválečné době zasedal ve statutárních orgánech (správní radě či ředitelství) Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně, v Kuffnerově břeclavském cukrovaru, v cukrovarech v Chropyni, Kralupech, Trnavě, v Nestomické rafinerii cukru, čokoládovně Josef Küferle v Rohatci a v potravinářské firmě Julius Meinl v Praze. Značné renomé mu umožnilo vstup do správní rady Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, textilní firmy Hellmann v Kocléřově u Dvora Králové a Jindřichovské papírny, a. s. v Jindřichově u Šumperku. Své trvalé sídlo si ponechal ve Vídni na tehdejší Elisabethstrasse 16–18 a nadále tam udržoval podnikatelské aktivity. Byl předsedou správní rady Boden-Credit-Anstalt a po jeho krachu přešel do vedení Österreichische Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe ve Vídni. Byl členem správních rad, resp. ředitelství Rakouského cukerního průmyslu ve Vídni, Akciové společnosti pro zemědělské podniky ve Vídni a do třicátých let 20. století cukrovarů Schöller, Stummerových cukrovarů, Hornorakouského cukrovaru v Enži a papírenské firmy Hellmann. V ČSR získal místo ve správní radě České eskomptní banky v Praze. Zapojil se do činnosti zájmových organizací podnikatelů: byl členem Společného výboru československých surováren a rafinérií, obchodním vedoucím Komitétu československých rafinerií a prezidentem Rakousko-československé obchodní komory. V Čechách koupil zámek v Panenských Břežanech s okolními pozemky a vytvořil si z něho letní sídlo. Za činnost v oblasti průmyslového podnikání byl 1934 vyznamenán prezidentem Rakouské republiky komturským křížem záslužného rakouského řádu a prezident T. G. Masaryk mu věnoval svoji signovanou podobiznu. 1899 se oženil s dcerou vídeňského bankéře Adélou Bauerovou (1881–1925) a jeho bratr Gustav si vzal její sestru Thedy. 1917 rozšířili příjmení na Bloch-Bauer. Manželství Adély a Ferdinanda zůstalo bezdětné. Bratr obou sester Rafael Bauer byl bankéřem v New Yorku. Adéla B.-B. byla angažovanou socialistkou a podporovala humanitární organizace. Salon Bloch-Bauerů ve Vídni byl znám jako místo společenských setkání intelektuálů. Manželé vlastnili významnou sbírku vídeňského klasicistního porcelánu (s katalogem vydaným 1925) a řadu cenných obrazů. Podporovali tvorbu jednoho z čelných představitelů vídeňské secese Gustava Klimta, jemuž stála modelem i Adéla B.-B. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu 15. 3. 1938 uprchl B. na zámek v Panenských Břežanech. Československo opustil na podzim 1938, odešel do Paříže a odtud v září 1939 do Švýcarska, kde žil – tolerován švýcarskou vládou – v Curychu v hotelu Bellerive an Latz. Tam také zemřel. Jeho majetek v Rakousku a v Československu byl za druhé světové války arizován. Zámek v Panenských Břežanech byl zabrán nejprve pro K. von Neuratha a na podzim 1941 pro zastupujícího říšského protektora Reinhardta Heydricha. Arizovány byly i sbírky ve Vídni, přičemž klasicistní porcelán převzalo Österreichisches Museum für angewandte Kunst (MAK) ve Vídni.
L: Adressbuch der Verwaltungsräte und Direktoren, Wien, 1914, s. 40, 1917, s. 42; Compass, Finanzielles Jahrbuch, Personenverzeichniss. (Verwaltungsräte und Direktoren), Wien 1937, s. 105; Köpfe, s. 31; H. Czernin, Die Fälschung. Der Fall Bloch-Bauer, Wien 1999; J. König, Das Österreichische Museum für angewandte Kunst (MAK) und die Sammlungen Rothschild, Bloch-Bauer und Pollack. Von Anschluss 1938 bis zum Ermächtigungsgesetz 1998, Innsbruck 2000.
Jiří Novotný, Jiří Šouša