CAIVAS Karel 25.8.1897-10.3.1977

Karel CAIVAS
Narození	25.8.1897
Místo narození	Lanškroun, o. Ústí nad Orlicí
Úmrtí	10.3.1977
Místo úmrtí	Praha
Povolání	29- Stavař 74- Architekt
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43663

CAIVAS, Karel, * 25. 8. 1897 Lanškroun, † 10. 3. 1977 Praha, stavební inženýr, pedagog

Po maturitě na gymnáziu 1916 začal studovat architekturu a pozemní stavitelství na české technice v Praze. 1923 složil s vyznamenáním II. státní zkoušku. 1921, ještě jako posluchač, získal první cenu ve veřejné soutěži na vzorný typ malé hospodářské usedlosti pro různé oblasti. 1923–37 pracoval jako asistent v Ústavu zemědělského stavitelství na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT. Zúčastnil se pokusných prací na školním statku v Uhříněvsi (Praha), kde sledoval otázky účelnosti a hospodárnosti výstavby zemědělských staveb. Současně působil jako technická síla, později i samostatně v projekční kanceláři profesora Theodora Petříka. Tam se podílel především na rekonstrukcích četných statků odborných zemědělských škol na Slovensku. Jako samostatný projektant se zabýval zemědělským stavebnictvím a vypracoval více než 55 projektů, z nichž lze uvést mj. hospodářské budovy pro velkostatek F. Czernina v Petrohradě na Podbořansku, stáj pro 100 kusů dojnic v Otrubách u Slaného a školní statek v Nitře. Úspěch zaznamenal v soutěži vzorových typů činžovních domů s nejmenšími byty, jíž se 1925 zúčastnil s ing. arch. Vladimírem Weissem. Ve dvou typových kategoricích získali I. cenu a tři II. ceny. 1927–35 spolu postavili řadu objektů v různých částech Prahy (Dejvicích, Bubenči, Královských Vinohradech a Hlubočepích). 1929 byl po obhajobě disertační práce Zemědělská usedlost s hlediska ekonomie provozu a rentability promován doktorem technických věd. Jako poradce Kooperativy vytyčil 1930–34 směrnice k novému budování družstevních skladů. Podle jeho projektů bylo postaveno 20 skladišť s kapacitou 20–100 vagonů, mj. v Brandýse nad Labem, v Rokycanech (s velkou stodolou na seno a se strojním skládáním z vagonu), v Horažďovicích (s výsušnými Rankinovými sily) a jinde. 1935 se prací Skladování zrna ve světle moderní techniky habilitoval na pražské technice pro vědní obor zemědělské stavitelství. Pokusil se o sjednocení obilních skladišť po stránce dispoziční (hospodárnost provozu), konstruktivní (hospodárnost nákladu) a konzervační (zamezení ztrát). Ve svých projektech sledoval především tyto tři zásady, přesto se každá jeho stavba vyznačovala vysokým uměleckým standardem. Podle jeho projektu bylo postaveno 1933–36 také ústřední nákladové nádraží v Praze-Žižkově. 1934 získal československý patent na způsob vysoušení obilí v tzv. hradítkových sýpkách. Po uzavření českých vysokých škol přednášel kandidátům stavitelských a mistrovských zkoušek v kursech práce Zemědělské stavitelství. 1945 byl pověřen děkanem Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT Karlem Matyášem vypracováním učební osnovy předmětu zemědělské stavitelství pro odbor zemědělského inženýrství. Později přešel jako vědecký pracovník do Výzkumného ústavu zemědělské techniky v Řepích (Praha). Poznatky své dlouholeté praxe shrnul 1949 v publikaci Stavitelství v potřebách zemědělce. Šlo o první odbornou publikaci tohoto druhu, kde autor zachytil tehdejší výzkumy a praktické poznatky, získané většinou při vlastních stavbách.

D: Skladování zrna ve světle moderní techniky, in: Zemědělský archiv 1 a 2, 1933; Zemědělské stavby, 1978; Poľnohospodárské stavby, Bratislava 1979.

L: Toman 1, s. 122; Lidová demokracie 15. 3. 1977; MSB 1, s. 76; SČSVU 1, s. 250; Architekti, s. 96.

P: Archiv ČVUT Praha, fond Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství 1879–1960, katalogy studentů; ČVUT v Praze – Seznam osob, 1937, s. 42; ČVUT – program na studijní rok 1939/40, 1939, s. 155; fond Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství, osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, 1933–1949.

Jiřina Masnerová