BOROVIČKA Václav 3.5.1925-18.1.1996: Porovnání verzí
(BOROVIČKA_Václav_3.5.1925-18.1.1996) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.5.1925 | | datum narození = 3.5.1925 | ||
| místo narození = | | místo narození = Újezd nad Lesy (Praha) | ||
| datum úmrtí = 18.1.1996 | | datum úmrtí = 18.1.1996 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BOROVIČKA, Václav,''' ''* 3. 5. 1925 Újezd nad Lesy (Praha), † 18. 1. 1996 Praha, filmový dokumentarista a dramaturg'' | |||
Vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze (1949; | |||
titul ing.) a 1956 dokumentární tvorbu na FAMU. 1956–58 | |||
působil jako asistent na katedře dramaturgie FAMU, 1958– | |||
60 byl vedoucím redaktorem odborných časopisů ''Filmové'' | |||
''informace a Panorama'', 1960–64 zastával funkci vedoucího | |||
dramaturga Studia populárně-vědeckých filmů a 1964–70 | |||
Studia dokumentárních filmů v Krátkém filmu Praha. Po | |||
vyloučení z KSČ (1970) byl v období tzv. normalizace přeřazen na místo referenta odbytu v zakázkové tvorbě Krátkého | |||
filmu, kde se pak během 80. let postupně vrátil k vlastní | |||
tvorbě. Jako režisér natočil asi 40 titulů, mj. záznamy o hostování | |||
přední pražské scény v Itálii a v Paříži – ''Divadlo za'' | |||
''branou'' (1970), o pařížském životě ''Paříž'' (1970) a zejména | |||
populárně-vědecké filmy s tematikou přírodních věd a ekologie | |||
''Mravenci chrání les'' (1983), ''O voňavé řeči hmyzu'' (1984), | |||
''Biopreparáty'' (1984), ''Svět pavoučích sítí'' (1986), ''Potkal potkan'' | |||
''potkana'' (1987), ''O klíšťatech'' (1988), ''Člověka nevyjímaje'' | |||
(1989), ''Perlorodky na dně'' (1990) a ''O vstavačích, bagrech'' | |||
''a svěží myšlence'' (1994). Mnohé z nich získaly řadu významných | |||
ocenění na specializovaných festivalech (Academiafilm, | |||
Ekofilm, Agrofilm, Techfilm, Incheba aj.). Po listopadu 1989 | |||
rozšířil svůj zájem (mj. spolupráce s Originálním video-journalem) | |||
i na politické a publicistické filmy o neuralgických | |||
problémech naší novodobé historie ''Stíny krutých tváří'' (1993), | |||
''Posel lidskosti'' (1993), ''Aby národ přežil'' (1994), ''Tři příběhy'' | |||
''jednoho života'' (1995) a ''Hledání kořenů'' (1996). Byl známý | |||
svou spoluprací s Janem Švankmajerem, na jehož filmech se | |||
podílel jako dramaturg i jako herec (''Zahrada'', 1968; ''Tichý'' | |||
''týden v domě'', 1969). Pro Československou televizi adaptoval | |||
novelu Heinricha Bölla ''Konec jedné služební jízdy'' (1970). Po | |||
1989 aktivně působil v obnovené profesní organizaci FITES | |||
jako mluvčí výkonného výboru. Jeho portrét natočila Jana | |||
Hádková jako televizní pořad ''Posezení s Václavem Borovičkou'' | |||
(1995) pro cyklus o českých dokumentaristech. | |||
'''L:''' M. Čaňková, Zrcadlo nastavené přírodě i člověku, in: Záběr 21, 1988, | |||
č. 3, s. 7, 10. 2. 1988; Tomeš 1, s. 120. | |||
Miloš Fikejz | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | [[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | ||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1996]] | [[Kategorie:1996]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 11. 10. 2016, 15:20
Václav BOROVIČKA | |
![]() | |
Narození | 3.5.1925 |
---|---|
Místo narození | Újezd nad Lesy (Praha) |
Úmrtí | 18.1.1996 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68341 |
BOROVIČKA, Václav, * 3. 5. 1925 Újezd nad Lesy (Praha), † 18. 1. 1996 Praha, filmový dokumentarista a dramaturg
Vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze (1949; titul ing.) a 1956 dokumentární tvorbu na FAMU. 1956–58 působil jako asistent na katedře dramaturgie FAMU, 1958– 60 byl vedoucím redaktorem odborných časopisů Filmové informace a Panorama, 1960–64 zastával funkci vedoucího dramaturga Studia populárně-vědeckých filmů a 1964–70 Studia dokumentárních filmů v Krátkém filmu Praha. Po vyloučení z KSČ (1970) byl v období tzv. normalizace přeřazen na místo referenta odbytu v zakázkové tvorbě Krátkého filmu, kde se pak během 80. let postupně vrátil k vlastní tvorbě. Jako režisér natočil asi 40 titulů, mj. záznamy o hostování přední pražské scény v Itálii a v Paříži – Divadlo za branou (1970), o pařížském životě Paříž (1970) a zejména populárně-vědecké filmy s tematikou přírodních věd a ekologie Mravenci chrání les (1983), O voňavé řeči hmyzu (1984), Biopreparáty (1984), Svět pavoučích sítí (1986), Potkal potkan potkana (1987), O klíšťatech (1988), Člověka nevyjímaje (1989), Perlorodky na dně (1990) a O vstavačích, bagrech a svěží myšlence (1994). Mnohé z nich získaly řadu významných ocenění na specializovaných festivalech (Academiafilm, Ekofilm, Agrofilm, Techfilm, Incheba aj.). Po listopadu 1989 rozšířil svůj zájem (mj. spolupráce s Originálním video-journalem) i na politické a publicistické filmy o neuralgických problémech naší novodobé historie Stíny krutých tváří (1993), Posel lidskosti (1993), Aby národ přežil (1994), Tři příběhy jednoho života (1995) a Hledání kořenů (1996). Byl známý svou spoluprací s Janem Švankmajerem, na jehož filmech se podílel jako dramaturg i jako herec (Zahrada, 1968; Tichý týden v domě, 1969). Pro Československou televizi adaptoval novelu Heinricha Bölla Konec jedné služební jízdy (1970). Po 1989 aktivně působil v obnovené profesní organizaci FITES jako mluvčí výkonného výboru. Jeho portrét natočila Jana Hádková jako televizní pořad Posezení s Václavem Borovičkou (1995) pro cyklus o českých dokumentaristech.
L: M. Čaňková, Zrcadlo nastavené přírodě i člověku, in: Záběr 21, 1988, č. 3, s. 7, 10. 2. 1988; Tomeš 1, s. 120.
Miloš Fikejz