BOUDNÍK Vladimír 17.3.1924-5.12.1968: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BOUDNÍK_Vladimír_17.3.1924-5.12.1968)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vladimír BOUDNÍK
}}
 
'''BOUDNÍK, Vladimír,''' ''* 17. 3. 1924 Praha, † 5. 12. 1968 Praha, grafik, malíř''
 
Vyučil se nástrojařem a potom studoval na vyšší průmyslové
škole. Od 1943 byl totálně nasazen v Německu na odklízení
trosek po bombardování. Válečné zážitky silně ovlivnily B.
citový vztah k okolnímu světu, který dále určoval B. další
život. 1945–49 studoval na střední grafické škole v Praze,
poté pracoval jako propagační grafik a od 1952 jako soustružník
v Aero Vysočany (Praha). Na přelomu 40. a 50. let
se B. seznámil s malířem M. Medkem, jenž mu zprostředkoval
kontakt se surrealismem, s básníkem a filozofem E. Bondym
a o něco později se spisovatelem B. Hrabalem. Svoje
představy o novém umění B. názorně rozvíjel a propagoval
v pražských ulicích při akcích, jimiž společně s přáteli aktivizoval
představivost kolemjdoucích. Na oprýskaných zdech
si vybíral skvrny a trhliny v omítce, které obrazově interpretoval;
zpočátku podle nich na ulici maloval nebo je dotvářel
přímo na zdech, později zvolené místo pouze ohraničil zavěšením
rámu či pasparty. Velkou inspirací byl pro B. prostor
továrny s různými stupni rzí, vápenných čar, skvrn a stínů.
Soudil, že obrazotvorností se pracovní prostředí v ocelárnách,
na staveništích či v lomech promění v galerii, psychický vztah
k odpadu se změní z negativního v pozitivní, umění vědomě
prostoupí lidskou činnost a změní ji v dynamickou, stále se
umocňující radost. Výtvarné inovace dokázal realizovat díky
novým, netradičním technikám, které rozvíjel v početných
cyklech. Prvního veřejného uznání se B. dostalo na počátku
60. let, ale ani zájem širší veřejnosti a odborné kritiky
nepřekonal hluboký psychický otřes, který pro B. znamenal
rozvod 1962. Ani nový sňatek mu nevrátil tvůrčí a osobní
jistotu a v noci na 5. 12. 1968 se oběsil ve svém bytě.
 
'''D:''' Manifest explosionalismu 1, 2 (text), 1949; Explosionalismus (cyklus
koláží), 1956; Drásané kresby, asambláž, 1957; Derealizace, asambláž,
1960–61; Variace na Rorschachův test, kombinovaná technika, po 1966;
Dopisy neznámému, 1968; samostatné výstavy: továrna ČKD, Praha, 1959;
Galeria Krzywe kolo, Varšava, 1962; Museum of Modern Art, Miami, 1963;
Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1967, 1984; Galerie pod radnicí, Ústí nad
Orlicí, 1973; GHMP, Praha, 1992; kolektivní výstavy: Konfrontace 1, ateliér
J. Valenty, Praha, 1960; Konfrontace 2, ateliér A. Veselého, Praha, 1960;
Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín,
1966; Czech Graphic Art, Expo 67, Montreal, 1967; Czechoslovak Graphics
1960–1970, Museum of Modern Art, Oxford, 1970; Ohniska znovuzrození,
GHMP, Praha, 1994; V. B. a přátelé, Okresní vlastivědné muzeum Český
Krumlov, 1996; V. B. Mezi avantgardou a undergroundem, Císařská konírna
Pražského hradu, Praha, 2004.
 
'''L:''' MČE 1, s. 533; NEČVU 1, s. 82n.; SČSVU 1, s. 202; Tomeš 1, s. 126;
Z. Primus (ed.), V. B. Mezi avantgardou a undergroundem (katalog výstavy),
2004.
 
Tomáš Sekyrka


== Literatura ==
   
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1924]]
[[Kategorie:1924]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1968]]
[[Kategorie:1968]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 24. 10. 2016, 14:38

Vladimír BOUDNÍK
Narození 17.3.1924
Místo narození Praha
Úmrtí 5.12.1968
Místo úmrtí Praha
Povolání

76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

63- Spisovatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42249

BOUDNÍK, Vladimír, * 17. 3. 1924 Praha, † 5. 12. 1968 Praha, grafik, malíř

Vyučil se nástrojařem a potom studoval na vyšší průmyslové škole. Od 1943 byl totálně nasazen v Německu na odklízení trosek po bombardování. Válečné zážitky silně ovlivnily B. citový vztah k okolnímu světu, který dále určoval B. další život. 1945–49 studoval na střední grafické škole v Praze, poté pracoval jako propagační grafik a od 1952 jako soustružník v Aero Vysočany (Praha). Na přelomu 40. a 50. let se B. seznámil s malířem M. Medkem, jenž mu zprostředkoval kontakt se surrealismem, s básníkem a filozofem E. Bondym a o něco později se spisovatelem B. Hrabalem. Svoje představy o novém umění B. názorně rozvíjel a propagoval v pražských ulicích při akcích, jimiž společně s přáteli aktivizoval představivost kolemjdoucích. Na oprýskaných zdech si vybíral skvrny a trhliny v omítce, které obrazově interpretoval; zpočátku podle nich na ulici maloval nebo je dotvářel přímo na zdech, později zvolené místo pouze ohraničil zavěšením rámu či pasparty. Velkou inspirací byl pro B. prostor továrny s různými stupni rzí, vápenných čar, skvrn a stínů. Soudil, že obrazotvorností se pracovní prostředí v ocelárnách, na staveništích či v lomech promění v galerii, psychický vztah k odpadu se změní z negativního v pozitivní, umění vědomě prostoupí lidskou činnost a změní ji v dynamickou, stále se umocňující radost. Výtvarné inovace dokázal realizovat díky novým, netradičním technikám, které rozvíjel v početných cyklech. Prvního veřejného uznání se B. dostalo na počátku 60. let, ale ani zájem širší veřejnosti a odborné kritiky nepřekonal hluboký psychický otřes, který pro B. znamenal rozvod 1962. Ani nový sňatek mu nevrátil tvůrčí a osobní jistotu a v noci na 5. 12. 1968 se oběsil ve svém bytě.

D: Manifest explosionalismu 1, 2 (text), 1949; Explosionalismus (cyklus koláží), 1956; Drásané kresby, asambláž, 1957; Derealizace, asambláž, 1960–61; Variace na Rorschachův test, kombinovaná technika, po 1966; Dopisy neznámému, 1968; samostatné výstavy: továrna ČKD, Praha, 1959; Galeria Krzywe kolo, Varšava, 1962; Museum of Modern Art, Miami, 1963; Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1967, 1984; Galerie pod radnicí, Ústí nad Orlicí, 1973; GHMP, Praha, 1992; kolektivní výstavy: Konfrontace 1, ateliér J. Valenty, Praha, 1960; Konfrontace 2, ateliér A. Veselého, Praha, 1960; Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín, 1966; Czech Graphic Art, Expo 67, Montreal, 1967; Czechoslovak Graphics 1960–1970, Museum of Modern Art, Oxford, 1970; Ohniska znovuzrození, GHMP, Praha, 1994; V. B. a přátelé, Okresní vlastivědné muzeum Český Krumlov, 1996; V. B. Mezi avantgardou a undergroundem, Císařská konírna Pražského hradu, Praha, 2004.

L: MČE 1, s. 533; NEČVU 1, s. 82n.; SČSVU 1, s. 202; Tomeš 1, s. 126; Z. Primus (ed.), V. B. Mezi avantgardou a undergroundem (katalog výstavy), 2004.

Tomáš Sekyrka