CIKHART Roman 4.2.1886-10.9.1957: Porovnání verzí
(CIKHART_Roman_4.2.1886-10.9.1957) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.2.1886 | | datum narození = 4.2.1886 | ||
| místo narození = | | místo narození = Borotín u Tábora | ||
| datum úmrtí = 10.9.1957 | | datum úmrtí = 10.9.1957 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''CIKHART, Roman''', ''* 4. 2. 1886 Borotín u Tábora, † 10. 9. 1957 Praha, historik, pedagog, žurnalista, spisovatel'' | |||
Narodil se ve mlýně. Vystudoval učitelský ústav v Soběslavi. | |||
Poté pracoval v tamním muzeu pod vedením K. Lustiga | |||
a v jeho ''Zvěstech ze Soběslavě a okolí'' publikoval svá raná | |||
díla. Působil jako učitel v Radeníně, Radkově, Jistebnici | |||
a od 1923 dlouhodobě v Táboře. Tam vedl 1923–31 časopis | |||
''Kraj kalicha''. Celá jeho tvorba básnická, prozaická i vlastivědně | |||
didaktická byla spojena právě s táborským regionem. | |||
1941 se stal ředitelem měšťanské dívčí školy v Táboře, ještě | |||
téhož roku však odešel do penze. Jako autor a vlastivědný badatel | |||
zůstal aktivní i v následujícím období. | |||
Po celý život byl veřejně činný v nejrůznějších spolcích a organizacích. | |||
Dlouhá léta předsedal učitelské jednotě Komenský, | |||
zasazoval se o péči o vdovy a sirotky po učitelích. Vedl | |||
Jihočeskou společnost pro zachování husitských památek. | |||
Jako významný místopisec, vlastivědný pracovník a regionální | |||
historik redigoval ''Jihočeský sborník historický'', vycházející | |||
od 1928, do něhož napsal i řadu statí, a ''Věstník jihočeských muzeí''. | |||
'''D:''' Když duše sní, 1908; Svatopluk Čech, 1908; Čtyři otázky, 1909; Když | |||
srdce hovoří, 1910; Cestičkami dětství (s R. Cikhartovou), 1936; Po stezkách | |||
našich dějin, 1936. | |||
'''L:''' KSN 2, s. 309; Kutnar, s. 921; nekrolog in: Lidová demokracie 13. 9. | |||
1957, s. 3; F. S. Frabša, Táborští spisovatelé slovem i obrazem, 1940; | |||
Č. Habart, Sedlčansko, Sedlecko a Voticko 2, 1925–28, s. 440; Kulturní | |||
adresář ČSR 1, 1934, 2, 1936; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české | |||
a slovenské literatuře, 1973, s. 452. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; Muzeum husitského revolučního hnutí | |||
v Táboře (koncepty, rukopisy a poznámky, osobní doklady a korespondence). | |||
Roman Vondra | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
Řádek 20: | Řádek 56: | ||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
[[Kategorie:Borotín]] | |||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 29. 10. 2016, 20:22
Roman CIKHART | |
Narození | 4.2.1886 |
---|---|
Místo narození | Borotín u Tábora |
Úmrtí | 10.9.1957 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
53- Historik 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43880 |
CIKHART, Roman, * 4. 2. 1886 Borotín u Tábora, † 10. 9. 1957 Praha, historik, pedagog, žurnalista, spisovatel
Narodil se ve mlýně. Vystudoval učitelský ústav v Soběslavi. Poté pracoval v tamním muzeu pod vedením K. Lustiga a v jeho Zvěstech ze Soběslavě a okolí publikoval svá raná díla. Působil jako učitel v Radeníně, Radkově, Jistebnici a od 1923 dlouhodobě v Táboře. Tam vedl 1923–31 časopis Kraj kalicha. Celá jeho tvorba básnická, prozaická i vlastivědně didaktická byla spojena právě s táborským regionem. 1941 se stal ředitelem měšťanské dívčí školy v Táboře, ještě téhož roku však odešel do penze. Jako autor a vlastivědný badatel zůstal aktivní i v následujícím období.
Po celý život byl veřejně činný v nejrůznějších spolcích a organizacích. Dlouhá léta předsedal učitelské jednotě Komenský, zasazoval se o péči o vdovy a sirotky po učitelích. Vedl Jihočeskou společnost pro zachování husitských památek. Jako významný místopisec, vlastivědný pracovník a regionální historik redigoval Jihočeský sborník historický, vycházející od 1928, do něhož napsal i řadu statí, a Věstník jihočeských muzeí.
D: Když duše sní, 1908; Svatopluk Čech, 1908; Čtyři otázky, 1909; Když srdce hovoří, 1910; Cestičkami dětství (s R. Cikhartovou), 1936; Po stezkách našich dějin, 1936.
L: KSN 2, s. 309; Kutnar, s. 921; nekrolog in: Lidová demokracie 13. 9. 1957, s. 3; F. S. Frabša, Táborští spisovatelé slovem i obrazem, 1940; Č. Habart, Sedlčansko, Sedlecko a Voticko 2, 1925–28, s. 440; Kulturní adresář ČSR 1, 1934, 2, 1936; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 452.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; Muzeum husitského revolučního hnutí v Táboře (koncepty, rukopisy a poznámky, osobní doklady a korespondence).
Roman Vondra