COLIN Alexander ?1527-17.8.1612: Porovnání verzí
(COLIN_Alexander_1527-17.8.1612) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Alexander COLIN | | jméno = Alexander COLIN | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1527 | | datum narození = asi 1527/29 | ||
| místo narození = | | místo narození = Mechelen (Belgie) | ||
| datum úmrtí = 17.8.1612 | | datum úmrtí = 17.8.1612 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Innsbruck (Rakousko) | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''COLIN, Alexander''' ''(též COLIJN, COLLIN, COLYN, COLYNS), * asi 1527/29 Mechelen (Belgie), † 17. 8. 1612 Innsbruck (Rakousko), sochař'' | |||
Pocházel z umělecké rodiny z jižního Nizozemí. Pravděpodobně | |||
se učil u svého strýce Simona Colynse či u Conrada | |||
Meita (Meyta), nebyl doložen ani jeho předpokládaný pobyt | |||
u Cornelisze Florise v Antverpách, ani studijní cesty po Francii | |||
a Itálii. Poprvé jej lze spolehlivě prokázat 1558–59 ve službách | |||
falckraběte Otto Heinricha v Heidelbergu. Jeho tamní | |||
práce skutečně vykazují vliv umění Florise a Vredemana de | |||
Vries, ale stejně tak římského Andrey Sansovina a antických | |||
plastik. Po příchodu do Innsbrucku 1562 pracoval i na náhrobku | |||
císaře Maxmiliána I., vyhotovil 21 ze 24 alabastrových | |||
reliéfů se scénami ze života císaře podle kreseb pražského | |||
dvorského malíře Floriana Abela. Podle nákresů stejného | |||
umělce vytvářel také ornamenty v podobě trofejí, které 1565 | |||
odlil Christoph Löffler. 1564–70 modeloval figury čtyř ctností, | |||
které obklopují císaře; sochy odlil Hans Lendenstreich. | |||
Byl také autorem figury klečícího císaře, odlité pak až 1584 | |||
Ludovikem de Duca. Ve své innsbrucké dílně pracoval na náhrobku | |||
císaře Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Anny Jagellonské, | |||
který byl určen pro pražskou katedrálu sv. Víta. Ležící figury doplňuje ještě postava Vzkříšeného Spasitele, která však nedosahovala kvalit innsbruckého náhrobku. Model, v němž | |||
se zprvu nepočítalo se sochou Maxmiliánovou, byl vytvořen | |||
již 1566, dílo bylo dokončeno až 1589. Je považováno | |||
za počátek rudolfínského monumentálního sochařství. Ve Sv. | |||
Vítu bývá s C. spojován také figurální náhrobek Bernardina | |||
Menesia z Toleda. Předpokládá se, že návrh vytvořil C. během | |||
svého tříměsíčního pobytu v Praze 1566. V 80. a 90. | |||
letech pracoval C. pro kostel v Innsbrucku, kde vytvořil další | |||
čtyři náhrobky, mj. arcivévody Ferdinanda Tyrolského, Filipiny | |||
Welserové a její tety a dvorní dámy Kateřiny z Lokšan | |||
(kolem 1580–90). Dále byl tvůrcem náhrobku Hanse Fuggera | |||
v Kirchheimu (dnes součást Augsburgu). Vedle těchto | |||
velkých prací vytvořil C. celou řadu drobnějších uměleckých | |||
děl, mramorových kašen a epitafů. | |||
'''L:''' Thieme – Becker 7, s. 202n.; G. Hartlaub, Zur Symbolik des Skulpturenschmuckes | |||
am Ottheinrichsbau, in: Wallraf-Richartz-Jahrbuch 14, 1952, | |||
s. 165; NDB 3, s. 320; J. Morávek, Královské mausoleum v chrámu sv. | |||
Víta a jeho dokončení v letech 1565–1590, in: Umění 7, 1959, s. 52n.; | |||
H. Dressler, A. C., disertační práce, Freiburg 1973; M. Krapf, A. C. Konzeption | |||
des Grabmals Erzherzog Ferdinands II. in der Silbernen Kapelle in | |||
Innsbruck, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 26, 1973, s. 199n.; | |||
DČVU 2/1, s. 119n., 130; Saur 20, s. 250n.; NEČVU D, s. 141; OSN 5, | |||
s. 507; BL 1, s. 207; KSN 2, s. 340. | |||
Pavel Vlček | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1527]] | [[Kategorie:1527]] | ||
[[Kategorie:Mechelen]] | |||
[[Kategorie:1612]] | [[Kategorie:1612]] | ||
[[Kategorie:Innsbruck]] | |||
Verze z 7. 11. 2016, 07:54
| Alexander COLIN | |
 | |
| Narození | asi 1527/29 |
|---|---|
| Místo narození | Mechelen (Belgie) |
| Úmrtí | 17.8.1612 |
| Místo úmrtí | Innsbruck (Rakousko) |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44073 |
COLIN, Alexander (též COLIJN, COLLIN, COLYN, COLYNS), * asi 1527/29 Mechelen (Belgie), † 17. 8. 1612 Innsbruck (Rakousko), sochař
Pocházel z umělecké rodiny z jižního Nizozemí. Pravděpodobně se učil u svého strýce Simona Colynse či u Conrada Meita (Meyta), nebyl doložen ani jeho předpokládaný pobyt u Cornelisze Florise v Antverpách, ani studijní cesty po Francii a Itálii. Poprvé jej lze spolehlivě prokázat 1558–59 ve službách falckraběte Otto Heinricha v Heidelbergu. Jeho tamní práce skutečně vykazují vliv umění Florise a Vredemana de Vries, ale stejně tak římského Andrey Sansovina a antických plastik. Po příchodu do Innsbrucku 1562 pracoval i na náhrobku císaře Maxmiliána I., vyhotovil 21 ze 24 alabastrových reliéfů se scénami ze života císaře podle kreseb pražského dvorského malíře Floriana Abela. Podle nákresů stejného umělce vytvářel také ornamenty v podobě trofejí, které 1565 odlil Christoph Löffler. 1564–70 modeloval figury čtyř ctností, které obklopují císaře; sochy odlil Hans Lendenstreich. Byl také autorem figury klečícího císaře, odlité pak až 1584 Ludovikem de Duca. Ve své innsbrucké dílně pracoval na náhrobku císaře Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Anny Jagellonské, který byl určen pro pražskou katedrálu sv. Víta. Ležící figury doplňuje ještě postava Vzkříšeného Spasitele, která však nedosahovala kvalit innsbruckého náhrobku. Model, v němž se zprvu nepočítalo se sochou Maxmiliánovou, byl vytvořen již 1566, dílo bylo dokončeno až 1589. Je považováno za počátek rudolfínského monumentálního sochařství. Ve Sv. Vítu bývá s C. spojován také figurální náhrobek Bernardina Menesia z Toleda. Předpokládá se, že návrh vytvořil C. během svého tříměsíčního pobytu v Praze 1566. V 80. a 90. letech pracoval C. pro kostel v Innsbrucku, kde vytvořil další čtyři náhrobky, mj. arcivévody Ferdinanda Tyrolského, Filipiny Welserové a její tety a dvorní dámy Kateřiny z Lokšan (kolem 1580–90). Dále byl tvůrcem náhrobku Hanse Fuggera v Kirchheimu (dnes součást Augsburgu). Vedle těchto velkých prací vytvořil C. celou řadu drobnějších uměleckých děl, mramorových kašen a epitafů.
L: Thieme – Becker 7, s. 202n.; G. Hartlaub, Zur Symbolik des Skulpturenschmuckes am Ottheinrichsbau, in: Wallraf-Richartz-Jahrbuch 14, 1952, s. 165; NDB 3, s. 320; J. Morávek, Královské mausoleum v chrámu sv. Víta a jeho dokončení v letech 1565–1590, in: Umění 7, 1959, s. 52n.; H. Dressler, A. C., disertační práce, Freiburg 1973; M. Krapf, A. C. Konzeption des Grabmals Erzherzog Ferdinands II. in der Silbernen Kapelle in Innsbruck, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 26, 1973, s. 199n.; DČVU 2/1, s. 119n., 130; Saur 20, s. 250n.; NEČVU D, s. 141; OSN 5, s. 507; BL 1, s. 207; KSN 2, s. 340.
Pavel Vlček