ČÁDA František 6.4.1865-14.12.1918: Porovnání verzí
(ČÁDA_František_6.4.1855-14.12.1918) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = František ČÁDA | | jméno = František ČÁDA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.4. | | datum narození = 6.4.1865 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 14.12.1918 | | datum úmrtí = 14.12.1918 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČÁDA, František''', ''* 6. 4. 1865 Praha, † 14. 12. 1918 Praha, filozof, pedagog, odborný spisovatel'' | |||
Základní a střední vzdělání získal v rodišti, kde pokračoval | |||
i v univerzitním studiu filozofie a klasické filologie. Těmto | |||
oborům se věnoval po celý život profesionálně. Koncem 80. | |||
a počátkem 90. let vystřídal jako učitel několik pražských | |||
gymnázií, poté přednášel na české univerzitě. 1896 se habilitoval | |||
a stal se soukromým docentem, 1905 byl jmenován | |||
mimořádným a 1912 řádným profesorem filozofie. Výrazně | |||
přispíval od 1900 k vytváření odborné terminologie i k rozvoji | |||
domácího filozofického myšlení jako redaktor měsíčníku | |||
''Česká mysl'', který vydával spolu s Františkem Drtinou a Františkem | |||
Krejčím. | |||
Z filozofických disciplín se nejvíce zabýval teorií poznání (noetikou). | |||
Už v habilitačním spise ''Noetická základna u Herbarta'' | |||
''a Stuarta Milla'' (1894) formuloval stanovisko, že poznání | |||
i vědění se zakládá na víře, v Č. interpretaci na víře náboženské. | |||
Pro praxi se podle Č. má hledat vždy nejpravděpodobnější | |||
vysvětlení jevů. Přiblížil se tím teorii probabilismu, což | |||
u něj souviselo nejen s aktuálními vlivy zahraniční filozofie, | |||
ale také s osobním zaujetím pro dějiny antické skepse. Dále se | |||
Č. věnoval i etice, jejíž cíl spatřoval ve snaze zdokonalovat život | |||
a kritériem naplnění mravních ideálů jednotlivcem podle | |||
něj byla schopnost k sebeomezování. Názory na etické normy | |||
zveřejňoval za života převážně jen v dílčích studiích a vysokoškolských | |||
i osvětových přednáškách. Z pozůstalosti vydal | |||
ovšem František Šeracký 1920 ''Čadovu etiku individuální''. | |||
Č. zaujetí pro dějiny antické filozofie souviselo s jeho druhým | |||
studijním oborem, s klasickou filologií. V řadě svých | |||
prací však sledoval také vývoj českého myšlení v 19. století. | |||
Pozornost věnoval např. K. S. Amerlingovi, F. M. Klácelovi, | |||
A. Markovi, V. Štechovi. Byl také znalcem a editorem díla | |||
V. Zahradníka, teologa a filozofa z okruhu B. Bolzana. Jeho | |||
spisy vydal ve čtyřech svazcích 1907–18. | |||
Vedle filozofie se Č. zajímal teoreticky i prakticky velmi | |||
intenzivně také o pedagogiku a péči o mládež. Zasloužil | |||
se 1910 o vznik Sdružení pro výzkum dítěte, předchůdce | |||
pražského Pedagogického ústavu. V českém prostředí se stal | |||
zakladatelem pedologie, pedopsychologie i pedopatologie. | |||
Poznatky a úvahy, které věnoval těmto oborům shrnul v publikaci | |||
''Rozpravy z psychologie dítěte'' (1918). | |||
Oslava Č. padesátin 1915 poskytla počátkem první světové | |||
války příležitost k manifestaci významu českého filozofického | |||
myšlení a byla i nechtěným předčasným rozloučením | |||
odborné veřejnosti s Č. Syn František Č. (1895–1975) byl | |||
právním historikem. | |||
'''D:''' soupis in: Č. F. K padesátým narozeninám, 1915. | |||
'''L:''' F. Drtina, O filozofické osobnosti Č., in: Česká mysl 20–22, 1919–21; | |||
J. Drtina, Problém víry v Č. noetice, in: tamtéž 30, 1934; SDČL, rejstřík; | |||
OSND 1/2, s. 997n.; Stručný filosofický slovník, 1966, s. 64. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
Řádek 18: | Řádek 73: | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:1865]] | ||
[[Kategorie:Praha | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 16. 11. 2016, 14:43
František ČÁDA | |
Narození | 6.4.1865 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 14.12.1918 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
56- Filozof 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44390 |
ČÁDA, František, * 6. 4. 1865 Praha, † 14. 12. 1918 Praha, filozof, pedagog, odborný spisovatel
Základní a střední vzdělání získal v rodišti, kde pokračoval i v univerzitním studiu filozofie a klasické filologie. Těmto oborům se věnoval po celý život profesionálně. Koncem 80. a počátkem 90. let vystřídal jako učitel několik pražských gymnázií, poté přednášel na české univerzitě. 1896 se habilitoval a stal se soukromým docentem, 1905 byl jmenován mimořádným a 1912 řádným profesorem filozofie. Výrazně přispíval od 1900 k vytváření odborné terminologie i k rozvoji domácího filozofického myšlení jako redaktor měsíčníku Česká mysl, který vydával spolu s Františkem Drtinou a Františkem Krejčím.
Z filozofických disciplín se nejvíce zabýval teorií poznání (noetikou). Už v habilitačním spise Noetická základna u Herbarta a Stuarta Milla (1894) formuloval stanovisko, že poznání i vědění se zakládá na víře, v Č. interpretaci na víře náboženské. Pro praxi se podle Č. má hledat vždy nejpravděpodobnější vysvětlení jevů. Přiblížil se tím teorii probabilismu, což u něj souviselo nejen s aktuálními vlivy zahraniční filozofie, ale také s osobním zaujetím pro dějiny antické skepse. Dále se Č. věnoval i etice, jejíž cíl spatřoval ve snaze zdokonalovat život a kritériem naplnění mravních ideálů jednotlivcem podle něj byla schopnost k sebeomezování. Názory na etické normy zveřejňoval za života převážně jen v dílčích studiích a vysokoškolských i osvětových přednáškách. Z pozůstalosti vydal ovšem František Šeracký 1920 Čadovu etiku individuální. Č. zaujetí pro dějiny antické filozofie souviselo s jeho druhým studijním oborem, s klasickou filologií. V řadě svých prací však sledoval také vývoj českého myšlení v 19. století. Pozornost věnoval např. K. S. Amerlingovi, F. M. Klácelovi, A. Markovi, V. Štechovi. Byl také znalcem a editorem díla V. Zahradníka, teologa a filozofa z okruhu B. Bolzana. Jeho spisy vydal ve čtyřech svazcích 1907–18.
Vedle filozofie se Č. zajímal teoreticky i prakticky velmi intenzivně také o pedagogiku a péči o mládež. Zasloužil se 1910 o vznik Sdružení pro výzkum dítěte, předchůdce pražského Pedagogického ústavu. V českém prostředí se stal zakladatelem pedologie, pedopsychologie i pedopatologie. Poznatky a úvahy, které věnoval těmto oborům shrnul v publikaci Rozpravy z psychologie dítěte (1918).
Oslava Č. padesátin 1915 poskytla počátkem první světové války příležitost k manifestaci významu českého filozofického myšlení a byla i nechtěným předčasným rozloučením odborné veřejnosti s Č. Syn František Č. (1895–1975) byl právním historikem.
D: soupis in: Č. F. K padesátým narozeninám, 1915.
L: F. Drtina, O filozofické osobnosti Č., in: Česká mysl 20–22, 1919–21; J. Drtina, Problém víry v Č. noetice, in: tamtéž 30, 1934; SDČL, rejstřík; OSND 1/2, s. 997n.; Stručný filosofický slovník, 1966, s. 64.
Pavla Vošahlíková