ČAREK Jan 29.12.1898-27.3.1966

Jan ČAREK
Narození	29.12.1898
Místo narození	Heřmaň u Písku
Úmrtí	27.3.1966
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44512

ČAREK, Jan, * 29. 12. 1898 Heřmaň u Písku, † 27. 3. 1966 Praha, básník

Narodil se v rodině chalupníka. Jeho bratrancem byl archivář Jiří Č. (1908–1985). Z oktávy píseckého reálného gymnázia musel Č. na jaře 1917 narukovat a až do podzimu 1918 pobýval v uherských garnizónách. Po návratu maturoval, záměr studovat na univerzitě západní jazyky však neuskutečnil. Začal pracovat jako železniční výpravčí v Peruci u Loun, pak v Teplicích. 1921 nastoupil jako administrativní úředník v lounském depu, 1929–32 působil na ředitelství státních drah, 1932–46 na ministerstvu železnic, od 1946 byl ve svobodném povolání. V polovině 20. let se stal členem republikánské (agrární) strany. 1938–40 redigoval knižnici Studnice. Byl dvakrát ženat, jeho druhou ženou byla Emilie Č. Zemřel náhle, urnu uložili básníci Ladislav Stehlík a Jan Šnobr v jeho rodišti.

Do české poezie vstoupil Č. mimo literární centra. Byl osobitým příslušníkem wolkrovské generace, vedle Konstantina Biebla a Jaroslava Bednáře jediný zachytil zážitky z vojenské služby. Prvotina Vojna (1920) vznikala za války, charakterizoval ji volný verš, syrovost lyrického prožitku, naivita pohledu a výrazová primitivizace. Ve druhé sbírce Chudá rodina z Heřmaně (1924) tyto prostředky prohloubil a obohatil o emotivní patos, zdůraznil tóny sociálního protestu i solidarity a s reportérskou bravurou prostřídal lyrické a epické prvky v účinném vyprávěcím verši. V přepracované verzi (1935) sbírku ochudil o bezprostřednost a syrovost, které zůstaly typické i pro další sbírky Č. jihočeského triptychu (Temno v chalupách, 1926, rozšířené vydání 1941, Smutný život, 1929). V nich narůstal motiv vykořenění z rodného prostředí, vydědění a mýtu venkovského domova. Č. byl velkým básníkem českého venkova, který pro něho neznamenal idealizovaný svět selství a půdy, nýbrž domov. Nahlížel jej s realistickou věcností a byl s ním spjat vnitřním poutem, soucítil s jeho chudobou a oslavoval přírodu (Hvězdy na nebi, 1934, Svatozář, 1938). Kult domova vyústil v cykly inspirované Mnichovem, válkou a osvobozením (V zemi české, 1942, Mezi dvěma ohni, 1947). Po únorových událostech přestal Č. psát pro dospělé a soustředil se na básně pro děti. Vedle Františka Hrubína se zařadil ke klasikům české dětské poezie (O veselé mašince, 1961). Tematicky vycházel z důvěrné znalosti železnice a různých nástrojů a ze smyslu pro venkovskou přírodu a svět zvířat. Jeho verše vynikaly hravostí, jazykovou a veršovou dokonalostí, barvitostí obsahu. Mimo básnických děl vydal knihu úvah O životě a literatuře (1941), esejistických próz Dopis na věčnost (1947), několik knih satir a epigramů (Balada o Kýrovi, 1934, Devítiocasá kočka, 1939, Na špičku nože, 1943, Železná panna, 1946) i profil básníka Jana Opolského (1949).

L: V. Stejskal, Moderní česká literatura pro děti, 1962, s. 238n.; J. Mikušovičová, J. Č., 1986; Z. Pešat (ed.), Chudá rodina, 1978, passim; ISN 4, s. 124; KSN 2, s. 430; LČL 1, s. 390n.; L. Stehlík, U krbu, 1987, s. 184n.; SČS 1, s. 97n.; Tomeš 1, s. 185.

P: LA PNP Praha, soupis pozůstalosti.

Martin Kučera