ČELAKOVSKÝ Jaromír 21.3.1846-16.10.1914

Jaromír ČELAKOVSKÝ
Narození	21.3.1846
Místo narození	Vratislav (Polsko)
Úmrtí	16.10.1914
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47159

ČELAKOVSKÝ, Jaromír, *21. 3. 1846 Vratislav (Polsko), † 16. 10. 1914 Praha, právní historik, archivář, pedagog, politik

Syn básníka Františka Ladislava Č. (1799–1852) a jeho druhé manželky Antonie Reissové, literárně činné jako Bohuslava Rajská (1817–1852). Bratr Bohuslava Č. (1848–1887). Kromě toho měl ještě nevlastní sourozence z otcova prvního manželství.

Narodil se ve Vratislavi, kde jeho otec působil na univerzitě jako profesor slavistiky. 1849 se s rodiči přestěhoval do Prahy. Po jejich předčasné smrti byl od 1852 vychováván u svého strýce, advokáta J. Friče. Středoškolské vzdělání získal na staroměstském akademickém gymnáziu. 1865–69 studoval na právnické fakultě pražské univerzity a současně byl kopistou v Zemském archivu (tam mimo jiné pořizoval opisy pro F. Palackého). Cesty po střední Evropě, které za studií, zejména 1867, podnikl, mu pomohly získat rozsáhlé jazykové znalosti, ovládal němčinu, francouzštinu, polštinu, latinu a částečně ruštinu. Po ukončení univerzity pracoval 1869–70 v městském archivu Kutné Hory. Vydal na základě shromážděných materiálů práci O postavení vyslaných královských měst na sněmých českých a spor měst Hory Kutné, Plzně a Českých Budějovic o přednost místa a hlasu na sněmě. Vědeckou akribii prokázal i v článku Ze starých památek soudních zveřejněném v časopise Právník. Složil rigorózní zkoušky, titul doktora práv získal 1871. Téhož roku absolvoval pětitýdenní praxi u civilního senátu zemského soudu v Praze. Rozhodl se však pro vědeckou dráhu a 25. 4. 1871 se zúčastnil konkursu na místo adjunkta Archivu hlavního města Prahy (spolu s Josefem Kalouskem, Augustem Sedláčkem a dalšími devíti kandidáty). 26. 5. 1871 byl Č., který se po Kalouskovi a Sedláčkovi umístil jako třetí (F. Palacký a W. W. Tomek se zasazovali za J. Kalouska), pražskou městskou radou zvolen archivním adjunktem. V archivu, kam nastoupil od 1. 6. 1871, pořádal sbírku městských knih a pořizoval regesta k památným knihám, věnoval se také sbírce nových právních listin a jako archivář vypracovával historicko-právní dobrozdání a stanoviska. Mimořádné zásluhy si získal zejména edicemi právních pramenů, jejich rozbory a soupisy. V srpnu 1871 se oženil s Marií Holou. Uplatňoval se i literárně, 1871–86 přispíval do Národních listů, publikoval v Časopisu Českého muzea, Časopisu Matice moravské, Českém časopisu historickém, Právníku, Českém archivu, Osvětě, Sborníku věd právních a státních a jinde.

Na doporučení strýce začal již 1873–74 připravovat habilitační práci v oboru římského práva na téma právnické osoby. Reakce německých odborníků jej nutily soustředit se na otázky dějin českého práva, hlavně městského. Studií Úřad podkomořský v Čechách (1877–78) zahájil sérii článků, zahrnujících nejrozmanitější otázky z dějin městských zřízení. Problematice zůstal věrný i v dalším vědeckém působení. V časopisu Právník vydal 1880 a 1881 článek O právech městských mistra Brikcího z Licska a poměr jejich k starším sbírkám právním, v němž komparační metodou přesvědčivě pojednal o původu ustanovení Brikcího Práv městských. 1882 podal na právnické fakultě žádost o soukromou docenturu a s ní spojené udělení venia legendi pro obor říšskoněmeckých právních dějin, právních dějin českých a uherských. Jako habilitační spis podal Právo odúmrtné ke zpupným statkům v Čechách. V rámci habilitační diskuse prosadili staročeši v profesorském sboru, zvláště A. Randa, E. Ott a J. J. Hanel, omezení Č. soukromé docentury jen na nepovinný předmět: dějiny českého práva, s možností budoucího rozšíření i na říšské právní dějiny, k němuž však nikdy nedošlo. 1883 byl Č. habilitován a začal působit na univerzitě. 1886 byl jmenován mimořádným profesorem českých právních dějin. Téhož roku vydal Privilegia měst pražských, jako první díl své nejvýznamnější edice Codex iuris municipalis regni Bohemiae, 1887 se stal konzervátorem vídeňské památkové péče (Zentralkomission zur Forschung und Erhaltung der kunst- und historischen Denkmale). 1887 a 1888 vyšly v Archivu českém další dvě vynikající ediční práce Registra soudu komorního z let 1472–1482 a Registra soudu komorního z let 1482–1487. Na základě Register uveřejnil 1890 jednu ze svých nejzralejších prací O domácích a cizích registrech, zvl. Registrech české a jiných rakouských dvorských kanceláří. 1888 byl přijat do vrchní redakce Ottova slovníku naučného, kde se zároveň stal právním redaktorem odpovědným za juristická hesla. 1891–1901 předsedal Ústřední matici školské. 1892 se mu dostalo jmenování ad personam řádným profesorem na právnické fakultě české univerzity. 1892 vydal formou učební pomůcky první přehledný a systematický přehled dějin právních pramenů a ústavních dějin zemí Koruny české od počátku do tehdejší doby Povšechné dějiny právní. Po dosažení řádné profesury mohl zůstat i nadále v archivu a díky J. Emlerovi získat titul druhého městského archiváře. 1896, kdy se Emler musel v důsledku pokračující nemoci vzdát svého místa v archivu a odejít do penze, se Č. stal jeho nástupcem. V červnu byl zvolen do funkce prvního archiváře Archivu královského hlavního města Prahy (představeného archivu).

Druhý díl edice Codex iuris municipalis regni Bohemiae, nazvaný Privilegia královských měst venkovských z let 1225–1419 vydaný 1895, se stal posledním ze svazků, který Č. za života publikoval (z původně zamýšleného čtyřsvazkového díla této edice bylo 1948 posmrtně realizováno vydání 3. dílu Privilegia královských měst venkovských z let 1420–1526). Na právnické fakultě působil Č. jako děkan v obdobích 1898–1902 a 1904. V pozdních pracích aplikoval srovnávací metodu, zejména v rozsáhlém díle O vzniku a vývoji městského radního zřízení vůbec a v Čechách a na Moravě zvláště (1903) a ve studii O začátcích ústavních dějin Starého Města pražského (1904), kde odmítl závěry V. V. Tomka o původu Starého Města pražského. Většina Č. velkých projektů však zůstala nedokončena. 1906 podal žádost o penzionování, aby se mohl plně věnovat vědecké práci. Za mimořádné zásluhy mu byl udělen čestný titul ředitele Archivu královského hlavního města Prahy. 1911/12 zastával funkci rektora české Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jako instalační přednášku přednesl text O účasti právníků a stavů ze zemí českých na kodifikaci občanského práva rakouského. Po skončení rektorského období se oženil podruhé, s Miladou Halovou. Pohřben byl na Olšanech.

Č. zasáhl do mnoha oborů a oblastí kulturního a veřejného života formující se české společnosti 19. století. Kromě působení v archivu a vedle neúnavné vědecké práce se věnoval spolkové činnosti, spojené s četnými přednáškami v Umělecké besedě, Historickém spolku, v Akademickém čtenářském spolku, ve spolku českých právníků Všehrd, v Právnické jednotě atd. Od 1878 byl řádným členem Královské české společnosti nauk, od 1890 České akademie věd a umění a mnoho let také členem správního výboru Muzea Království českého, Historické komise zemské, polské Akademie věd v Krakově, členem-dopisovatelem Institutu de France aj. 1907 získal hodnost dvorního rady. Politicky činný byl od 1878 jako poslanec zemského sněmu postupně za staročechy (Národní strana) i mladočechy (Národní strana svobodomyslná) ve volební kurii venkovských obcí za venkovské obce kutnohorského a čáslavského okresu, od 1879 říšské rady za stejné okresy spolu s okresem chotěbořským a uhlířskojanovickým. Poslaneckého mandátu v říšské radě se sice již 1881 vzdal, ale až do 1890 zůstal poslancem zemského sněmu. 1895–1912 byl mladočeským poslancem za skupinu měst Vysoké Mýto, Skuteč a Hlinsko na zemském sněmu, s čímž souviselo i jeho již zmíněné členství v zemské školní radě. V říšské radě zasedal znovu 1900–02 a 1907–11 za Slaný, Rakovník, Louny aj. města. Pozornost věnoval otázkám základního i sekundárního samosprávného školství a pokračovacího vzdělávání. Vedle J. Kvíčaly byl mimo jiné spoluautorem tzv. Lex Kvíčala, podle něhož neměly být děti přijímány do škol s vyučujícím jazykem, který neznaly. Č. patřil mezi osobnosti, jež se 1882 zasloužily o rozdělení univerzity na českou a německou část, a o získání odpovídajícího zázemí a vybavení pro českou univerzitu. V rámci politických aktivit se zasazoval o jazykovou rovnoprávnost a o právo českého jazyka ve smíšených krajích.

D: O právech městských Mistra Brikcího z Licska a poměr jejich k starším sbírkám právním, in: Právník 19, 1880, 20, 1881; Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Sbírka pramenů práva městského království českého, 1. Privilegia měst pražských, 1886; Povšechné české dějiny právní, 1. vyd., 1892; Soud komorní za krále Vladislava II., 1895; Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Sbírka pramenů práva městského království českého, díl 2. Privilegia královských měst venkovských z let 1225–1419, 1895; Nástin dějin práva horního, 1896; O významu mistra Viktorina ze Všehrd v kulturních a právních dějinách českých, in: Právník 40, 1901; O středověkém radním zřízení v Německu, in: ČNM 78, 1904; O účasti právníků a stavů ze zemí českých na kodifikaci občanského práva rakouského, 1912.

L: K. Kadlec, J. Č. K šedesátým narozeninám, in: Osvěta 36, 1906, s. 323n., 413n.; K. Krofta, J. Č., in: ČČH 20, 1914, s. 375n.; M. Stieber, J. Č., in: ČNM 88, 1914, s. 381n.; J. Demel, J. Č., in: tamtéž 89, 1915, s. 1n.; V. Vojtíšek, J. Č., in: Sborník příspěvků k dějinám hl. města Prahy 1/2 1921, s. 268n.; J. Kapras, J. Č. Posmrtná vzpomínka, in: Právník 53, 1914, s. 801n.; týž, Za J. Č., in: Sborník věd právních a státních 15, 1914/15, s. 8n.; F. Holec, Archivář JUDr. J. Č., in: Archivní časopis 45, 1995, s. 138n.; Kutnar, s. 429n.; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 125n.; M. Hlavačka, Historik a archivář J. Č. (1846–1914). Pokus o psychografii, in: Růže stolistá. F. L. Čelakovský 1799–1999 (ed. M. Husová – I. Říhová – Z. Sedláček), 2000, s. 166n.; K. Malý, J. Č., in: Antologie české právní vědy (ed. P. Skřejpková – L. Soukup), 2002, s. 19n.; J. Č., Moje zápisky 1871–1914 (ed. L. Velek – A. Velková), 2004.

P: Archiv UK Praha (fond JČ); LA PNP Praha (osobní fond); ANM Praha (Zápisky, rodinná korespondence a rukopisy); Archiv města Plzně (zlomek korespondence, 1. část Zápisků propůjčen do Archivu hlavního města Prahy); Archiv hlavního města Prahy (1. část Zápisků, pozůstatek odsud je od 90. let v LA PNP); drobné zlomky z pozůstalosti, fotografie a rodinná korespondence u rodin potomků.

Jiří Šouša ml.