ČERMÁK Emil 5.7.1864-10.8.1949: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Emil_5.7.1864-10.8.1949) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.7.1864 | | datum narození = 5.7.1864 | ||
| místo narození = Valašské Meziříčí | | místo narození = Valašské Meziříčí | ||
| datum úmrtí = 10.8.1949 | | datum úmrtí = 10.8.1949 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČERMÁK, Emil''', ''* 5. 7. 1864 Valašské Meziříčí, † 10. 8. 1949 Praha, novinář, účastník 1. odboje'' | |||
Narodil se v rodině správce pily. Po maturitě na německém | |||
gymnáziu ve Valašském Meziříčí odešel do Prahy a 1883–85 | |||
studoval práva na české univerzitě, která však pro nedostatek | |||
finančních prostředků nedokončil. Začal spolupracovat | |||
s ''Národními listy'', časopisem ''Čech'' a od konce 80. let 19. století | |||
s redakcí ''Ottova slovníku naučného''. 1890 přesídlil z Prahy | |||
do Brna, kde do 1893 redigoval ''Moravské listy'' vydávané brněnským | |||
advokátem, politikem a žurnalistou A. Stránským. | |||
Od prosince 1893 do dubna 1895 byl prvním šéfredaktorem | |||
''Lidových novin''. Stal se členem výkonného výboru Lidové | |||
strany moravské, odnože mladočeské strany na Moravě. | |||
V dubnu 1895 opustil náhle ''Lidové noviny'' a odstěhoval se | |||
do bulharské Sofie. Tam pracoval jako korespondent různých | |||
bulharských listů a renomovaných evropských deníků | |||
(např. mnichovský ''Allgemeine Zeitung'', ''Berliner Lokalanzeiger'', | |||
''Frankfurter Zeitung'', ''Le Matin'' a ''Daily Mail''). Mnoho let | |||
dopisoval z Balkánu pro agenturu Reuters. 1900–14 působil | |||
jako sofijský korespondent Petrohradské telegrafní agentury, | |||
1910 také jako redaktor bulharského listu ''Večerní pošta''. | |||
Byl považován za znalce balkánských poměrů a propagátora | |||
československo-bulharských styků, získal si uznání a respekt | |||
mezi novináři a politiky po celém Balkáně. V Bulharsku se | |||
oženil s malířkou Anetou Hodinovou (1875–1941), českou | |||
krajankou, narodily se jim dvě děti. | |||
Od dob studií se stýkal s T. G. Masarykem a zapojil se do | |||
protirakouského odboje. Koncem 1914 zamířil do Čech s cílem | |||
získat pro zakladatele Petrohradské telegrafní agentury, | |||
novináře V. P. Svatkovského, zprávy o politické situaci v zemi. | |||
Když se po předání informací v Curychu vrátil do Prahy, byl | |||
v prosinci 1914 jako politicky podezřelý rakouskými úřady | |||
zatčen a vězněn v internačním táboře Göllersdorf v Dolních | |||
Rakousích. Propuštěn byl až při amnestii v červenci 1917, | |||
vzápětí odešel do Sofie a navázal tajné kontakty s pařížským | |||
centrem československého zahraničního odboje. Na podzim | |||
1918 po odchodu rakousko-uherských zastupitelských úřadů | |||
z Bulharska založil a jako předseda vedl odbočku Československé | |||
národní rady v Sofii, která hájila do března 1919 | |||
zájmy Čechů, Slováků a Jihoslovanů usazených v Bulharsku | |||
vůči bulharským a okupačním úřadům. Sám Č. ale po | |||
vzniku ČSR odcestoval do Prahy a zapojil se do organizace | |||
tiskového odboru rodícího se ministerstva zahraničních | |||
věcí. V dubnu 1919 byl jmenován vedoucím ředitelem nově | |||
založené Československé tiskové kanceláře a v této funkci | |||
působil až do 1930. Využil svých zkušeností z mezinárodního | |||
zahraničního zpravodajství a podařilo se mu v krátké | |||
době vybudovat na svou dobu moderní tiskovou agenturu | |||
s rozsáhlou sítí domácích i zahraničních zpravodajů. Po odchodu | |||
do penze 1930 přednášel do března 1939 žurnalistiku | |||
na Svobodné škole politických nauk v Praze. V publicistické | |||
činnosti někdy používal pseudonym Emil Kozák. | |||
'''L:''' ČBS, s. 93; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje | |||
1914–18, 1993, s. 22; KSN 2, s. 450; MČE 1, s. 772; OSND 1/2, s. 1030; | |||
Tomeš 1, s. 196; J. Pernes, Svět Lidových novin 1893–1993, 1993, s. 137; | |||
J. Tomeš, První šéfredaktor, in: Nedělní Lidové noviny 18. 12. 1993, s. 9; | |||
Ottova encyklopedie ČR 2, 2006, s. 89. | |||
'''P:''' NA Praha, fond ASYN, členská evidence: přihlášky do Syndikátu denního | |||
tisku československého z 1. 7. 1919, z r. 1924, do Syndikátu československých | |||
novinářů z 1. 1. 1927, do Národního svazu novinářů z 4. 5. 1939, do | |||
Svazu českých novinářů z 8. 8. 1947. | |||
Jitka Kryšpínová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] |
Verze z 29. 11. 2016, 16:21
Emil ČERMÁK | |
Narození | 5.7.1864 |
---|---|
Místo narození | Valašské Meziříčí |
Úmrtí | 10.8.1949 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79258 |
ČERMÁK, Emil, * 5. 7. 1864 Valašské Meziříčí, † 10. 8. 1949 Praha, novinář, účastník 1. odboje
Narodil se v rodině správce pily. Po maturitě na německém gymnáziu ve Valašském Meziříčí odešel do Prahy a 1883–85 studoval práva na české univerzitě, která však pro nedostatek finančních prostředků nedokončil. Začal spolupracovat s Národními listy, časopisem Čech a od konce 80. let 19. století s redakcí Ottova slovníku naučného. 1890 přesídlil z Prahy do Brna, kde do 1893 redigoval Moravské listy vydávané brněnským advokátem, politikem a žurnalistou A. Stránským. Od prosince 1893 do dubna 1895 byl prvním šéfredaktorem Lidových novin. Stal se členem výkonného výboru Lidové strany moravské, odnože mladočeské strany na Moravě.
V dubnu 1895 opustil náhle Lidové noviny a odstěhoval se do bulharské Sofie. Tam pracoval jako korespondent různých bulharských listů a renomovaných evropských deníků (např. mnichovský Allgemeine Zeitung, Berliner Lokalanzeiger, Frankfurter Zeitung, Le Matin a Daily Mail). Mnoho let dopisoval z Balkánu pro agenturu Reuters. 1900–14 působil jako sofijský korespondent Petrohradské telegrafní agentury, 1910 také jako redaktor bulharského listu Večerní pošta. Byl považován za znalce balkánských poměrů a propagátora československo-bulharských styků, získal si uznání a respekt mezi novináři a politiky po celém Balkáně. V Bulharsku se oženil s malířkou Anetou Hodinovou (1875–1941), českou krajankou, narodily se jim dvě děti.
Od dob studií se stýkal s T. G. Masarykem a zapojil se do protirakouského odboje. Koncem 1914 zamířil do Čech s cílem získat pro zakladatele Petrohradské telegrafní agentury, novináře V. P. Svatkovského, zprávy o politické situaci v zemi. Když se po předání informací v Curychu vrátil do Prahy, byl v prosinci 1914 jako politicky podezřelý rakouskými úřady zatčen a vězněn v internačním táboře Göllersdorf v Dolních Rakousích. Propuštěn byl až při amnestii v červenci 1917, vzápětí odešel do Sofie a navázal tajné kontakty s pařížským centrem československého zahraničního odboje. Na podzim 1918 po odchodu rakousko-uherských zastupitelských úřadů z Bulharska založil a jako předseda vedl odbočku Československé národní rady v Sofii, která hájila do března 1919 zájmy Čechů, Slováků a Jihoslovanů usazených v Bulharsku vůči bulharským a okupačním úřadům. Sám Č. ale po vzniku ČSR odcestoval do Prahy a zapojil se do organizace tiskového odboru rodícího se ministerstva zahraničních věcí. V dubnu 1919 byl jmenován vedoucím ředitelem nově založené Československé tiskové kanceláře a v této funkci působil až do 1930. Využil svých zkušeností z mezinárodního zahraničního zpravodajství a podařilo se mu v krátké době vybudovat na svou dobu moderní tiskovou agenturu s rozsáhlou sítí domácích i zahraničních zpravodajů. Po odchodu do penze 1930 přednášel do března 1939 žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V publicistické činnosti někdy používal pseudonym Emil Kozák.
L: ČBS, s. 93; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 22; KSN 2, s. 450; MČE 1, s. 772; OSND 1/2, s. 1030; Tomeš 1, s. 196; J. Pernes, Svět Lidových novin 1893–1993, 1993, s. 137; J. Tomeš, První šéfredaktor, in: Nedělní Lidové noviny 18. 12. 1993, s. 9; Ottova encyklopedie ČR 2, 2006, s. 89.
P: NA Praha, fond ASYN, členská evidence: přihlášky do Syndikátu denního tisku československého z 1. 7. 1919, z r. 1924, do Syndikátu československých novinářů z 1. 1. 1927, do Národního svazu novinářů z 4. 5. 1939, do Svazu českých novinářů z 8. 8. 1947.
Jitka Kryšpínová