ČERNOHORSKÝ Jindřich 4.9.1916-1.5.1989

Jindřich ČERNOHORSKÝ
Narození	4.9.1916
Místo narození	Pardubičky (Pardubice)
Úmrtí	1.5.1989
Místo úmrtí	Olomouc
Povolání	15- Lékaři 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44829

ČERNOHORSKÝ, Jindřich, * 4. 9. 1916 Pardubičky (Pardubice), † 1. 5. 1989 Olomouc, lékař-internista a kardiolog, pedagog, odborný spisovatel

Byl synem Václava Č. a Boženy, roz. Hemerkové. Dětství a mládí prožil se dvěma mladšími sestrami v Pardubičkách, kde byl jeho otec, vyučený typograf a později železniční dělník, mezi válkami starostou. Č. 1935 maturoval na reálném gymnáziu v Pardubicích. Studia na Lékařské fakultě UK ukončily dočasně události po 17. 11. 1939 a uzavření českých vysokých škol. Č. byl spolu s dalšími studenty v Masarykově studentské koleji zatčen, odvezen do Ruzyně a odtud do koncentračního tábora Sachsenhausen u Oranienburgu. Po prodělané spále, zánětu ledvin a srdečního svalu byl v květnu 1940 propuštěn. Nastoupil do laboratoře Okresní nemocenské pokladny v Hradci Králové. 1943 se oženil s Dagmar Vránovou a spolu vychovali dva syny, Jindřicha Č. (* 1944, RNDr.) a Dušana Č. (* 1949, MUDr.).

Po promoci 1945 na Lékařské fakultě UK nastoupil jako sekundář na interní kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové. 1951–54 byl asistentem tamní Vojenské lékařské akademie. 1954 odešel na místo asistenta na I. interní kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, stal se i členem I. katedry chorob vnitřních prof. P. Lukla. 1956 byl jmenován docentem pro obor vnitřní lékařství, 1957 obhájil kandidátskou disertační práci Vektorová analysa syndromu W-P-W a získal vědeckou hodnost kandidát lékařských věd (CSc.). 1968 byl jmenován mimořádným profesorem pro obor patologie a terapie nemocí vnitřních, obhájil na UK v Praze práci Elektrokardiogram u infarktu myokardu a dosáhl vědecké hodnosti doktor lékařských věd (DrSc.).

V Olomouci se Č. vypracoval záhy na vynikajícího internistu a specialistu v oboru kardiologie, elektrokardiografie, patofyziologie krevního oběhu a elektrického pole srdce. Kromě práce na klinice a vedení laboratoře EKG přednášel studentům všeobecného lékařství i stomatologie kardiologii, pneumologii, nefrologii, infekční choroby a poruchy metabolismu. Na konci šedesátých let vystoupil na lékařských sjezdech ve Vídni (1967) a v Paříži (1968) a zajížděl na dvouměsíční studijní pobyty do fyziologické laboratoře prof. MUDr. P. Rijlanta na bruselské Université Libre (1967–69). Odborné studie publikoval v domácích a v zahraničních časopisech (mj. Časopis lékařů českých, Vnitřní lékařství, Praktický lékař, Československá patologie, Cor et Vasa a Cardiologia). Zabýval se v nich sám nebo se svými spolupracovníky hlavně problematikou infarktu myokardu a jím vyvolanými elektrografickými změnami. Vybíral si těžké diagnostické problémy, jako byly např. infarkty skrytě probíhající, dvojité, komplikované embolií plícnice nebo Tawarova raménka, arytmiemi, syndromem W-P-W, rupturou nebo vyznačené atypickým elektrokardiografickým obrazem. Studoval a popsal stenosu aorty, koronární kalcifikaci či aneurysma aorty. Byl členem redakčních kolegií časopisů Vnitřní lékařství, Experta Medica a Cor et Vasa, pro něž recenzoval práce z oboru kardiologie, a od 1985 spolupracoval jako recenzent s nakladatelstvím lékařské literatury Avicenum. 1956 přijal členství v České kardiologické společnosti a později byl zvolen do výboru, 1972–81 jejím místopředsedou a členem federálního výboru, organizoval některá sympozia a 1980 se stal jejím čestným členem. Pro odbočky kardiologických společností v Praze, Brně, Bratislavě a v Olomouci a pro doškolovací kursy lékařů v Olomouci či v Ostravě uspořádal několik přednášek. Dále byl členem České internistické společnosti a Lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, od 1976 pracoval také v koordinační komisi ministerstva zdravotnictví pro výzkum kardiovaskulárních chorob. V Olomouci se stal členem vědecké rady a pedagogické komise v kolegiu děkana Lékařské fakulty Univerzity Palackého i rektora stejné školy a 1966–69 zastával funkci proděkana Lékařské fakulty pro pedagogickou a politicko-výchovnou činnost.

Před 1948 byl členem národně socialistické strany, po 1948 se stal kandidátem KSČ, ale přijat nebyl. 1976 mu byla udělena pamětní medaile Fakultní nemocnice v Olomouci a 1979 medaile II. stupně Zasloužilý bojovník proti fašismu.

Pěstoval aktivně sport. Hrál kopanou za dorost SK Pardubice a volejbal v Sokole Pardubice I. S družstvem Sokola vybojoval titul mistra Čech a mistra protektorátu (1939). Hrál na klarinet a na housle, např. i v komorním orchestru pedagogů a studentů UP v Olomouci. Podlehl infarktu myokardu.

D: Deset let Lékařské fakulty Palackého university v Olomouci 1946–1956, in: Acta Universitatis Palackianae Olomoucensis 8, 1956, s. 118, 218; Lékařská fakulta Palackého university v Olomouci 1956–1960, 1961, s. 46, passim; 1961–1965, 1966, s. 53, passim; 1966–1970, 1971, s. 79n., passim, 1976–1980, 1981, s. 100n., passim (kde soupisy prací); výběr: Oběhové selhání, 1. vyd. 1984, 2. vyd. 1988 (skriptum UP v Olomouci).

L: Deset let, c. d., s. 113n.; Lékařská fakulta Palackého university v Olomouci 1956–1960, 1961, s. 146; 1961–1965, 1966, s. 8, 204; 1966–1970, 1971, s. 247, passim; 1976–1980, 1981, s. 253, 261; B. Smejkal, J. Č. 1. 5. 1994, in: Kdy-kde-co v Olomouci, 1994, květen, s. 2; Padesát let z dějin obnovené univerzity, 1996, s. 64; J. Procházka, J. Č. 4. 9. 1916–1. 5. 1989. Prof. MUDr. DrSc., in: Zakladatelé a pokračovatelé. Památník osobností obnovené univerzity, 1996, s. 36n.; M. Petráň, Žili mezi námi. Prof. MUDr. J. Č., DrSc., in: Zprávy Klubu přátel Pardubicka 32, 1997, č. 9–10, s. 281n.; Hudba mi zůstala jako náročné hobby… (Rozhovor s doc. RNDr. J. Kobzou, CSc., připr. A. Novobilská), in: Žurnál UP 11, č. 10, 16. 11. 2001, s. 8; Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2006, 2005, s. 31.

P: Archiv UP Olomouc, osobní spis J. Č.

Stanislava Kovářová