ČERNÝ Josef Vilém 24.1.1841-5.12.1905: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ČERNÝ_Josef_Václav_24.1.1841-5.12.1905)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Josef Václav ČERNÝ
| jméno = Josef Vilém ČERNÝ
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 24.1.1841
| datum narození = 24.1.1841
| místo narození =  
| místo narození = Láz (myslivna Skelná Huť) u Příbrami
| datum úmrtí = 5.12.1905
| datum úmrtí = 5.12.1905
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec
| povolání = 23- Lesník nebo myslivec
63- Spisovatel
63- Spisovatel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef Václav ČERNÝ
}}
'''ČERNÝ, Josef Vilém''', ''* 24. 1. 1841 Láz (myslivna Skelná Huť) u Příbrami, † 5. 12. 1905 Praha, lesník, odborný spisovatel''
 
Pocházel z rodiny myslivce. Po studiu na reálce se prakticky
připravoval na dráhu myslivce a lesníka na velkostatcích Hořovice,
Dobříš a Zbiroh. Jako první lesník u nás složil 1872
vyšší státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře v českém
jazyce. Tehdy byl zvolen polesným královského věnného města
Polička, avšak již 1876 přestoupil do služeb královského
města Berouna, kde dosáhl 1894 titulu lesmistr za zásluhy
o zvelebení tamních lesů a kde pracoval do 1902.
 
Byl i přísežným znalcem lesnictví a myslivosti zemského
soudu v Praze. Vyhotovoval posudky o lesním hospodaření
na různých místech země a byl jmenován odborným správcem
lesů tří velkostatků. 1864 vydal první český odborný
monografický myslivecký spisek o čtyřiadvaceti stranách s názvem
''Bažantnictví''. Později napsal obsáhlou obrázkovou publikaci
''Myslivosť, příručná kniha pro myslivce a přátele myslivosti'',
kterou vydával 1882–85 a která se stala prvním a základním
spisem a učebnicí české myslivecké literatury. Č. si předsevzal,
že se postará o vydání podobného základního spisu i pro
lesnictví. Oslovil proto lesníky Josefa Vrbatu a Josefa Zenkra.
Utvořili redakční výbor u nakladatele Borového, sepsali osnovu
encyklopedické řady ''Lesnictví'' rozvržené do jedenácti dílů
a vyzvali ke spolupráci další odborníky. Č. zamýšlený projekt
otevřel ''Úvodním spisem'' (1888). Další svazky přes jeho snahu
už nevyšly. Po 1900 vydal ještě dvě stručné učebnice. Již
od konce šedesátých let devatenáctého století spolupracoval
se slovníkářem Františkem Špatným a s Janem Doležalem,
redaktorem prvního českého lesnického časopisu ''Háj'', který
vycházel od 1872. Přispíval odbornými a beletristickými články
do dobových lesnických a mysliveckých časopisů, např.
do ''Zábav mysliveckých'' (příspěvky podepisoval Z črna lesa),
''Háje'' a ''Lověny'', ''Českých lesnických rozhledů'', ''Lesní stráže'' a ''Loveckého''
''obzoru'', ''České myslivosti'' a do ''Vereinsschrift für Forst-,''
''Jagd- und Naturkunde''. Stal se též redaktorem ''Listů loveckých''
(1898–1900) vydavatele A. Wiesnera či oboru lesnictví
a myslivost ''Ottova slovníku naučného'' (do 1905). Další hesla
publikoval v prvním svazku ''Hospodářského slovníku naučného''
(1905). O lesnictví přednášel na schůzích hospodářských
a učitelských spolků a zúčastnil se několika sjezdů zemských
lesnických spolků na Moravě a ve Slezsku a v Rakousích. Vyznal
se i v kynologii, otiskl 1882 časopisecky první standard
českého ohaře (jako národní plemeno uznáno 1964). 1895
se oženil s Kristinou, roz. Strohfusovou, a měl jednu dceru.
Kvůli srdeční chorobě odešel do výslužby. Byl pohřben
na pražských Olšanských hřbitovech.
 
'''D:''' J. E. Chadt (Ševětínský), České lesnické písemnictví, 1920, s. 26n.
(kde neúplný soupis díla); výběr: Bažantnictví, 1864; Za F. Rotterem (15.
5. 1831–21. 1. 1895), in: Vereinsschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde
1894/95, č. 5, s. 10n.; (s F. J. Cicvárkem) Nauka o lesnictví pro hospodáře.
Část 1. Přírodopis lesa, 1882, Část 2. Vzdělání, pěstování a ochrana lesů,
1882, Část 3. Lesní těžba, 1884, 2. vyd. 1885; Myslivosť, příručná kniha pro
myslivce a přátele myslivosti. 1–6, 1882–85, 2. opravené vyd. 1886; Cizé
stromoví lesné, in: Archiv zemědělský 1, 1886, s. 60n.; Toulavé seče v jedlinách,
in: tamtéž 2, 1887, s. 36n., 103n.; Lesnictví. Úvodní spis, 1888; Myslivecká
tobolka, 1891, 1898; Vyzvání a návod k přemáhání mnišky, 1892;
Učebnice myslivosti pro školy odborné a soukromé studium, 1901; Stručná
učebnice lesnictví pro školy rolnické a zimní hospodářské, 1902.
 
'''L:''' OSN 6, s. 638, 28, s. 219; HSN 1, s. 544; MSN 1, s. 1003; J. Konšel
(ed.), Naučný slovník lesnický 1, 1934, s. 193; J. Kovařík, Biografický slovník
významných osobností se vztahem k české myslivosti, 2001, s. 14; nekrolog
in: České lesnické rozhledy 6, 1905, s. 11; Za lesovným Č., in: Háj 35,
1906, s. 27; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 5, 369n., 383; J.
Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 122n. (kde neúplný soupis
literatury); G. Novotný, Jan Doležal (1846/1847–1901) a jeho Háj (1872),
in: Chrudimský vlastivědný sborník 3, 1998, s. 55n.
 
'''P:''' SOA Praha, matrika narozených římskokatolické fary Bohutice [Bohutín
u Příbrami], inv. č. 7, fol. 92; Archiv hlavního města Prahy, matrika zemřelých
římskokatolického farního úřadu kostela sv. Klimenta v Praze-Holešovicích
z let 1904–08, sign. HOL Z 2, fol. 162 (466/1905).
 
Gustav Novotný
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]]
[[Kategorie:23- Lesník nebo myslivec]]
Řádek 16: Řádek 93:


[[Kategorie:1841]]
[[Kategorie:1841]]
[[Kategorie:Láz]]
[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 4. 12. 2016, 18:24

Josef Vilém ČERNÝ
Narození 24.1.1841
Místo narození Láz (myslivna Skelná Huť) u Příbrami
Úmrtí 5.12.1905
Místo úmrtí Praha
Povolání

23- Lesník nebo myslivec

63- Spisovatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44949

ČERNÝ, Josef Vilém, * 24. 1. 1841 Láz (myslivna Skelná Huť) u Příbrami, † 5. 12. 1905 Praha, lesník, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny myslivce. Po studiu na reálce se prakticky připravoval na dráhu myslivce a lesníka na velkostatcích Hořovice, Dobříš a Zbiroh. Jako první lesník u nás složil 1872 vyšší státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře v českém jazyce. Tehdy byl zvolen polesným královského věnného města Polička, avšak již 1876 přestoupil do služeb královského města Berouna, kde dosáhl 1894 titulu lesmistr za zásluhy o zvelebení tamních lesů a kde pracoval do 1902.

Byl i přísežným znalcem lesnictví a myslivosti zemského soudu v Praze. Vyhotovoval posudky o lesním hospodaření na různých místech země a byl jmenován odborným správcem lesů tří velkostatků. 1864 vydal první český odborný monografický myslivecký spisek o čtyřiadvaceti stranách s názvem Bažantnictví. Později napsal obsáhlou obrázkovou publikaci Myslivosť, příručná kniha pro myslivce a přátele myslivosti, kterou vydával 1882–85 a která se stala prvním a základním spisem a učebnicí české myslivecké literatury. Č. si předsevzal, že se postará o vydání podobného základního spisu i pro lesnictví. Oslovil proto lesníky Josefa Vrbatu a Josefa Zenkra. Utvořili redakční výbor u nakladatele Borového, sepsali osnovu encyklopedické řady Lesnictví rozvržené do jedenácti dílů a vyzvali ke spolupráci další odborníky. Č. zamýšlený projekt otevřel Úvodním spisem (1888). Další svazky přes jeho snahu už nevyšly. Po 1900 vydal ještě dvě stručné učebnice. Již od konce šedesátých let devatenáctého století spolupracoval se slovníkářem Františkem Špatným a s Janem Doležalem, redaktorem prvního českého lesnického časopisu Háj, který vycházel od 1872. Přispíval odbornými a beletristickými články do dobových lesnických a mysliveckých časopisů, např. do Zábav mysliveckých (příspěvky podepisoval Z črna lesa), Háje a Lověny, Českých lesnických rozhledů, Lesní stráže a Loveckého obzoru, České myslivosti a do Vereinsschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde. Stal se též redaktorem Listů loveckých (1898–1900) vydavatele A. Wiesnera či oboru lesnictví a myslivost Ottova slovníku naučného (do 1905). Další hesla publikoval v prvním svazku Hospodářského slovníku naučného (1905). O lesnictví přednášel na schůzích hospodářských a učitelských spolků a zúčastnil se několika sjezdů zemských lesnických spolků na Moravě a ve Slezsku a v Rakousích. Vyznal se i v kynologii, otiskl 1882 časopisecky první standard českého ohaře (jako národní plemeno uznáno 1964). 1895 se oženil s Kristinou, roz. Strohfusovou, a měl jednu dceru. Kvůli srdeční chorobě odešel do výslužby. Byl pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.

D: J. E. Chadt (Ševětínský), České lesnické písemnictví, 1920, s. 26n. (kde neúplný soupis díla); výběr: Bažantnictví, 1864; Za F. Rotterem (15. 5. 1831–21. 1. 1895), in: Vereinsschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde 1894/95, č. 5, s. 10n.; (s F. J. Cicvárkem) Nauka o lesnictví pro hospodáře. Část 1. Přírodopis lesa, 1882, Část 2. Vzdělání, pěstování a ochrana lesů, 1882, Část 3. Lesní těžba, 1884, 2. vyd. 1885; Myslivosť, příručná kniha pro myslivce a přátele myslivosti. 1–6, 1882–85, 2. opravené vyd. 1886; Cizé stromoví lesné, in: Archiv zemědělský 1, 1886, s. 60n.; Toulavé seče v jedlinách, in: tamtéž 2, 1887, s. 36n., 103n.; Lesnictví. Úvodní spis, 1888; Myslivecká tobolka, 1891, 1898; Vyzvání a návod k přemáhání mnišky, 1892; Učebnice myslivosti pro školy odborné a soukromé studium, 1901; Stručná učebnice lesnictví pro školy rolnické a zimní hospodářské, 1902.

L: OSN 6, s. 638, 28, s. 219; HSN 1, s. 544; MSN 1, s. 1003; J. Konšel (ed.), Naučný slovník lesnický 1, 1934, s. 193; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem k české myslivosti, 2001, s. 14; nekrolog in: České lesnické rozhledy 6, 1905, s. 11; Za lesovným Č., in: Háj 35, 1906, s. 27; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 5, 369n., 383; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 122n. (kde neúplný soupis literatury); G. Novotný, Jan Doležal (1846/1847–1901) a jeho Háj (1872), in: Chrudimský vlastivědný sborník 3, 1998, s. 55n.

P: SOA Praha, matrika narozených římskokatolické fary Bohutice [Bohutín u Příbrami], inv. č. 7, fol. 92; Archiv hlavního města Prahy, matrika zemřelých římskokatolického farního úřadu kostela sv. Klimenta v Praze-Holešovicích z let 1904–08, sign. HOL Z 2, fol. 162 (466/1905).

Gustav Novotný