ČERVENÝ Otakar 14.1.1850-8.9.1930: Porovnání verzí
(ČERVENÝ_Otakar_14.1.1850-8.9.1930) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČERVENÝ, Otakar''', ''* 14. 1. 1850 Hradec Králové, † 8. 9. 1930 Praha, cukrovarnický odborník, kulturní pracovník, účastník 1. odboje'' | |||
Byl synem výrobce hudebních nástrojů Václava Františka | |||
Č. (1819–1896). Absolvoval nižší reálku v Hradci Králové | |||
a vyšší 1863–66 v Pardubicích. 1866–69 studoval chemii | |||
na pražské technice, poté získával praxi v cukrovarnickém | |||
oboru v Pardubicích, Vysokém Mýtě, Josefově, Křimicích | |||
a Skřivanech. 1878 odjel do Ruska, věnoval se cukrovarnictví, | |||
1886–87 působil jako ředitel cukrovaru A. A. Lopuchina | |||
v Matusově v Kyjevské gubernii. 1887 se přestěhoval do Kyjeva, | |||
kde se stal zástupcem prosperující filiálky rodinné továrny | |||
na výrobu hudebních nástrojů V. F. Červený a synové, | |||
a řídil ji až do začátku dvacátých let. Na První ruské hudební | |||
výstavě v Petrohradě 1906–07 navázala firma na starší úspěchy. | |||
Byla oceněna velkou zlatou medailí a Č. byl udělen titul | |||
Dvorní dodavatel Jeho Imperátorského Veličenstva. Uzavřel | |||
četné kontakty s ruskými hospodářskými a politickými kruhy | |||
a využíval jich ve prospěch ruských Čechů a návštěv z Čech, | |||
podporoval aktivitu českých krajanských spolků a významně | |||
se zasloužil o rozvoj česko-ruských kulturních styků. Po vypuknutí | |||
první světové války se stal jedním z organizátorů | |||
československého zahraničního odboje v Rusku a s Václavem | |||
Vondrákem požádal 4. 8. 1914 ruskou vládu o zřízení české | |||
vojenské jednotky. Společně s Jiřím Klecandou, Svatoplukem | |||
Koníčkem-Horským a Jánem Országhem vedl 17. 9. 1914 | |||
delegaci krajanských center k carovi, jejímž jménem požadoval | |||
obsazení českých zemí a Slovenska ruskými vojsky. | |||
Spolupracoval se Slovanským vydavatelstvím a měsíčníkem | |||
''Russko-češskoje jediněnije''. Po prosazení Masarykovy koncepce | |||
v zahraničním odboji, přes souhlas s ní, ustoupil Č. do pozadí. | |||
Za svého pobytu v Kyjevě Masaryk u Č. bydlel. Sovětskou | |||
mocí byl Č. dvakrát zatčen a vězněn. Po intervenci československé | |||
vlády se mohl 31. 3. 1921 vrátit do Čech a 11. 4. 1921 | |||
přijel s manželkou do Prahy. Po návratu působil jako expert | |||
na ministerstvu obchodu. | |||
'''L:''' A. Pospíšil, Československá duševní armáda na Rusi, in: Naše zahraničí 6, | |||
1925, s. 23–25; Album representantů, s. 919; OSND 1/2, s. 1042; J. Galandauer | |||
a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, | |||
s. 22; Tomeš 1, s. 210; Myška, s. 80. | |||
Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1850]] | [[Kategorie:1850]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Hradec Králové]] | ||
[[Kategorie:1930]] | [[Kategorie:1930]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 6. 12. 2016, 07:50
Otakar ČERVENÝ | |
Narození | 14.1.1850 |
---|---|
Místo narození | Hradec Králové |
Úmrtí | 8.9.1930 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45048 |
ČERVENÝ, Otakar, * 14. 1. 1850 Hradec Králové, † 8. 9. 1930 Praha, cukrovarnický odborník, kulturní pracovník, účastník 1. odboje
Byl synem výrobce hudebních nástrojů Václava Františka Č. (1819–1896). Absolvoval nižší reálku v Hradci Králové a vyšší 1863–66 v Pardubicích. 1866–69 studoval chemii na pražské technice, poté získával praxi v cukrovarnickém oboru v Pardubicích, Vysokém Mýtě, Josefově, Křimicích a Skřivanech. 1878 odjel do Ruska, věnoval se cukrovarnictví, 1886–87 působil jako ředitel cukrovaru A. A. Lopuchina v Matusově v Kyjevské gubernii. 1887 se přestěhoval do Kyjeva, kde se stal zástupcem prosperující filiálky rodinné továrny na výrobu hudebních nástrojů V. F. Červený a synové, a řídil ji až do začátku dvacátých let. Na První ruské hudební výstavě v Petrohradě 1906–07 navázala firma na starší úspěchy. Byla oceněna velkou zlatou medailí a Č. byl udělen titul Dvorní dodavatel Jeho Imperátorského Veličenstva. Uzavřel četné kontakty s ruskými hospodářskými a politickými kruhy a využíval jich ve prospěch ruských Čechů a návštěv z Čech, podporoval aktivitu českých krajanských spolků a významně se zasloužil o rozvoj česko-ruských kulturních styků. Po vypuknutí první světové války se stal jedním z organizátorů československého zahraničního odboje v Rusku a s Václavem Vondrákem požádal 4. 8. 1914 ruskou vládu o zřízení české vojenské jednotky. Společně s Jiřím Klecandou, Svatoplukem Koníčkem-Horským a Jánem Országhem vedl 17. 9. 1914 delegaci krajanských center k carovi, jejímž jménem požadoval obsazení českých zemí a Slovenska ruskými vojsky. Spolupracoval se Slovanským vydavatelstvím a měsíčníkem Russko-češskoje jediněnije. Po prosazení Masarykovy koncepce v zahraničním odboji, přes souhlas s ní, ustoupil Č. do pozadí. Za svého pobytu v Kyjevě Masaryk u Č. bydlel. Sovětskou mocí byl Č. dvakrát zatčen a vězněn. Po intervenci československé vlády se mohl 31. 3. 1921 vrátit do Čech a 11. 4. 1921 přijel s manželkou do Prahy. Po návratu působil jako expert na ministerstvu obchodu.
L: A. Pospíšil, Československá duševní armáda na Rusi, in: Naše zahraničí 6, 1925, s. 23–25; Album representantů, s. 919; OSND 1/2, s. 1042; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 22; Tomeš 1, s. 210; Myška, s. 80.
Jiří Vacek