ČERVÍČEK Jan 1.6.1864-7.4.1924: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ČERVÍČEK_Jan_1.6.1864-7.4.1924)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1.6.1864
| datum narození = 1.6.1864
| místo narození =  
| místo narození = Hronov
| datum úmrtí = 7.4.1924
| datum úmrtí = 7.4.1924
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
15- Lékaři
15- Lékaři
Řádek 11: Řádek 11:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jan ČERVÍČEK
}}
'''ČERVÍČEK, Jan''', ''* 1. 6. 1864 Hronov, † 7. 4. 1924 Bratislava (Slovensko), vojenský lékař, organizátor myslivosti''
 
Pocházel z rodiny pekaře. 1874–82 studoval na německém
klasickém gymnáziu v Broumově, kde maturoval, a 1882–87
na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze,
kde byl 1888 promován doktorem všeobecného lékařství
(MUDr.). Po studiích krátce praktikoval v Praze.
 
Již při studiích byl Č. odveden jako jednoroční dobrovolník
a přidělen k posádkové nemocnici v Praze (1885–86). Zvolil
si vojenskou dráhu. V dubnu 1888 byl aktivován, povýšen
do hodnosti nadporučíka lékaře a pracoval jako sekundář
v posádkové nemocnici v Sarajevu. V červnu 1889 byl
jmenován mladším lékařem praporu polních myslivců č. 32,
od srpna 1890 zastával obdobnou funkci u bosensko-hercegovského
pěchotního praporu č. 7 a od října 1890 se stal
šéflékařem pěchotního pluku č. 53. Na vlastní žádost se vrátil
do Prahy. V říjnu 1895 byl přidělen k posádkové nemocnici
v Praze a zároveň studoval oční specializaci na Karlo-Ferdinandově
univerzitě především u prof. Jana Deyla na očním
oddělení univerzitní polikliniky. Ve stejné době vykonával patrně
funkci šéflékaře dělostřeleckého pluku č. 13. V listopadu
1902 byl jmenován přednostou očního oddělení posádkové
nemocnice ve Vídni, později se stal zástupcem velitele nemocnice
a řádným členem Militär-Arzt-Kollegium pro oční
choroby. Tam 1902–15 učil hlavně oční lékařství na vojenské
aplikační škole. Po vypuknutí první světové války se stal velitelem
vídeňské posádkové nemocnice, v červenci 1915 přednostou
zdravotní služby VI. sboru na ruské frontě, v listopadu
1916 mu byla udělena generálská hodnost (generál lékař)
a v lednu 1918 se stal inspektorem zdravotnické služby při
Vyšším velitelství v Badenu u Vídně. Jeho inspekci podléhaly
vojenské zdravotní ústavy na celé rakousko-uherské frontě
a svými opatřeními zachránil tisíce lidských životů.
 
Po vyhlášení samostatné republiky se 30. 10. 1918 přihlásil
do činné služby v československé armádě. Stal se přednostou
zdravotního odboru Československé likvidační komise ve Vídni
a zdravotní služby Velitelství vojska na Slovensku. V lednu
1919 byl jmenován náčelníkem zdravotní služby Zemského
vojenského velitelství na Slovensku a od října 1919 zastával
funkci přednosty zdravotní služby Zemského vojenského velitelství
pro Slovensko, a to v hodnosti generála zdravotnictva
s působištěm v Bratislavě. Přidělenou službu zorganizoval
na úroveň srovnatelnou s českými zeměmi.
 
Během působení v Bosně a Hercegovině se Č. stal zaníceným
obdivovatelem přírody a myslivcem. Na Slovensku se seznámil
s neutěšenými podmínkami myslivosti, s nebývalým
nárůstem pytláctví a s klesajícími stavy zvěře. Na jaře 1920
svolal do Bratislavy respektované myslivce, aby se dohodli
na uspořádání a ozdravění mysliveckých poměrů v zemi
a na založení první jednotné organizace bez rozdílu stavu
a národnosti jejích členů. Na konci srpna byla zvolena přípravná
sedmičlenná komise, jež pod Č. vedením vypracovala
návrh stanov, a 1920 se ustavil Lovecký ochranný spolok
pre Slovensko, jehož prvním předsedou byl zvolen Č. Proto
je považován za organizátora myslivosti a ochrany přírody
na Slovensku. Vypracoval návrh opatření na pětiletou ochranu
kamzičí zvěře na slovenské i polské straně Vysokých Tater
(1923). Za vzorové byly považovány i tehdejší spolkové stanovy.
Č. zemřel předčasně na zhoubnou ušní nemoc a byl
pohřben s vojenskými poctami. Na jeho památku vznikl při
Spolku fond pro poskytování podpor vdovám a sirotkům
po lesnících a myslivcích, kteří položili život při výkonu povolání.
Slovenský poľovnícky zväz v Bratislavě odhalil 1995
na Č. počest pamětní desku.
 
'''L:''' BLS 2, s. 156–157; SBS 1, s. 425 (kde neúplný soupis literatury); Dr. Koláčný,
Za generálem Dr. J. Č., in: Stráž myslivosti. Myslivecký věstník spolků
sdružených v Československé myslivecké jednotě 2, 1924, s. 110; Úmrtí, in:
ČLČ 63, 1924, č. 15, s. 614; Š. Teren, Nedožité 120. narodeniny gen. zdravotníctva
MUDr. J. Č., in: Folia venatoria 15, 1985, s. 286n.
 
'''P:''' SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, římskokatolický farní
úřad Hronov, sign. 53-4150, matrika narozených 1859–1874 pro Hronov,
fol. 108; VÚA v Praze, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, J. Č.
 
Gustav Novotný
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
Řádek 18: Řádek 98:


[[Kategorie:1864]]
[[Kategorie:1864]]
[[Kategorie:Hronov]]
[[Kategorie:1924]]
[[Kategorie:1924]]
[[Kategorie:Bratislava]]

Verze z 6. 12. 2016, 08:21

Jan ČERVÍČEK
Narození 1.6.1864
Místo narození Hronov
Úmrtí 7.4.1924
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání

45- Voják nebo partyzán 15- Lékaři

23- Lesník nebo myslivec
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45076

ČERVÍČEK, Jan, * 1. 6. 1864 Hronov, † 7. 4. 1924 Bratislava (Slovensko), vojenský lékař, organizátor myslivosti

Pocházel z rodiny pekaře. 1874–82 studoval na německém klasickém gymnáziu v Broumově, kde maturoval, a 1882–87 na Lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde byl 1888 promován doktorem všeobecného lékařství (MUDr.). Po studiích krátce praktikoval v Praze.

Již při studiích byl Č. odveden jako jednoroční dobrovolník a přidělen k posádkové nemocnici v Praze (1885–86). Zvolil si vojenskou dráhu. V dubnu 1888 byl aktivován, povýšen do hodnosti nadporučíka lékaře a pracoval jako sekundář v posádkové nemocnici v Sarajevu. V červnu 1889 byl jmenován mladším lékařem praporu polních myslivců č. 32, od srpna 1890 zastával obdobnou funkci u bosensko-hercegovského pěchotního praporu č. 7 a od října 1890 se stal šéflékařem pěchotního pluku č. 53. Na vlastní žádost se vrátil do Prahy. V říjnu 1895 byl přidělen k posádkové nemocnici v Praze a zároveň studoval oční specializaci na Karlo-Ferdinandově univerzitě především u prof. Jana Deyla na očním oddělení univerzitní polikliniky. Ve stejné době vykonával patrně funkci šéflékaře dělostřeleckého pluku č. 13. V listopadu 1902 byl jmenován přednostou očního oddělení posádkové nemocnice ve Vídni, později se stal zástupcem velitele nemocnice a řádným členem Militär-Arzt-Kollegium pro oční choroby. Tam 1902–15 učil hlavně oční lékařství na vojenské aplikační škole. Po vypuknutí první světové války se stal velitelem vídeňské posádkové nemocnice, v červenci 1915 přednostou zdravotní služby VI. sboru na ruské frontě, v listopadu 1916 mu byla udělena generálská hodnost (generál lékař) a v lednu 1918 se stal inspektorem zdravotnické služby při Vyšším velitelství v Badenu u Vídně. Jeho inspekci podléhaly vojenské zdravotní ústavy na celé rakousko-uherské frontě a svými opatřeními zachránil tisíce lidských životů.

Po vyhlášení samostatné republiky se 30. 10. 1918 přihlásil do činné služby v československé armádě. Stal se přednostou zdravotního odboru Československé likvidační komise ve Vídni a zdravotní služby Velitelství vojska na Slovensku. V lednu 1919 byl jmenován náčelníkem zdravotní služby Zemského vojenského velitelství na Slovensku a od října 1919 zastával funkci přednosty zdravotní služby Zemského vojenského velitelství pro Slovensko, a to v hodnosti generála zdravotnictva s působištěm v Bratislavě. Přidělenou službu zorganizoval na úroveň srovnatelnou s českými zeměmi.

Během působení v Bosně a Hercegovině se Č. stal zaníceným obdivovatelem přírody a myslivcem. Na Slovensku se seznámil s neutěšenými podmínkami myslivosti, s nebývalým nárůstem pytláctví a s klesajícími stavy zvěře. Na jaře 1920 svolal do Bratislavy respektované myslivce, aby se dohodli na uspořádání a ozdravění mysliveckých poměrů v zemi a na založení první jednotné organizace bez rozdílu stavu a národnosti jejích členů. Na konci srpna byla zvolena přípravná sedmičlenná komise, jež pod Č. vedením vypracovala návrh stanov, a 1920 se ustavil Lovecký ochranný spolok pre Slovensko, jehož prvním předsedou byl zvolen Č. Proto je považován za organizátora myslivosti a ochrany přírody na Slovensku. Vypracoval návrh opatření na pětiletou ochranu kamzičí zvěře na slovenské i polské straně Vysokých Tater (1923). Za vzorové byly považovány i tehdejší spolkové stanovy. Č. zemřel předčasně na zhoubnou ušní nemoc a byl pohřben s vojenskými poctami. Na jeho památku vznikl při Spolku fond pro poskytování podpor vdovám a sirotkům po lesnících a myslivcích, kteří položili život při výkonu povolání. Slovenský poľovnícky zväz v Bratislavě odhalil 1995 na Č. počest pamětní desku.

L: BLS 2, s. 156–157; SBS 1, s. 425 (kde neúplný soupis literatury); Dr. Koláčný, Za generálem Dr. J. Č., in: Stráž myslivosti. Myslivecký věstník spolků sdružených v Československé myslivecké jednotě 2, 1924, s. 110; Úmrtí, in: ČLČ 63, 1924, č. 15, s. 614; Š. Teren, Nedožité 120. narodeniny gen. zdravotníctva MUDr. J. Č., in: Folia venatoria 15, 1985, s. 286n.

P: SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, římskokatolický farní úřad Hronov, sign. 53-4150, matrika narozených 1859–1874 pro Hronov, fol. 108; VÚA v Praze, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, J. Č.

Gustav Novotný