ČIHÁK-ZNAMENÁČEK Jaroslav 24.7.1891-30.4.1944: Porovnání verzí
(ČIHÁK_Jaroslav_24.7.1891-30.4.1944) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav ČIHÁK | | jméno = Jaroslav ČIHÁK-ZNAMENÁČEK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.7.1891 | | datum narození = 24.7.1891 | ||
| místo narození = Kratonohy | | místo narození = Kratonohy u Hradce Králové | ||
| datum úmrtí = 30.4.1944 | | datum úmrtí = 30.4.1944 | ||
| místo úmrtí = Londýn | | místo úmrtí = Londýn (Velká Británie) | ||
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČIHÁK-ZNAMENÁČEK, Jaroslav''', ''* 24. 7. 1891 Kratonohy u Hradce Králové, † 30. 4. 1944 Londýn (Velká Británie), důstojník, účastník 1. a 2. odboje'' | |||
Vystudoval 1911 české reálné gymnázium v Novém Bydžově | |||
a poté byl dva semestry posluchačem Vysoké báňské akademie | |||
v Příbrami. V říjnu 1912 nastoupil vojenskou prezenční | |||
službu u pěšího pluku č. 88 v Praze a po absolvování školy | |||
na důstojníky pěchoty v záloze v Českých Budějovicích působil | |||
jako velitel čety. Po jednoroční vojenské službě se stal | |||
posluchačem abiturientského kursu při obchodní akademii | |||
v Chrudimi a pak pracoval jako bankovní úředník. V rámci | |||
mobilizace nastoupil 26. 7. 1914 opět k pěšímu pluku č. 88 | |||
v Praze, s nímž byl odvelen na ruskou frontu. Byl dvakrát | |||
raněn, 5. 9. 1916 u Hnilcze zajat a internován v táboře v Čeljabinsku. | |||
Tam se 1. 11. 1916 přihlásil do československých | |||
legií v Rusku. 1917 byl prezentován u 6. československého | |||
střeleckého pluku a po absolvování důstojnické školy ustanoven | |||
velitelem 2. roty 1. československého úderného praporu, | |||
se kterou prodělal boje na Ukrajině, na bajkalské, kungurské | |||
a samarské frontě a poté i sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil | |||
v červnu 1920 v hodnosti kapitána a podílel se na unifikaci | |||
praporu. 1920–26 se stal velitelem horských jednotek ve Spišské | |||
Belé a Ružomberku. 14. 10. 1926 byl přidělen k Válečné | |||
škole v Praze, kde působil do konce září 1928 jako pomocný | |||
učitel taktiky pěchoty. Pak zastupoval velitele pěšího pluku | |||
28 v Praze a od 30. 9. 1931 velel pěšímu pluku 45 v Chustu | |||
na Podkarpatské Rusi, kde zůstal do 28. 10. 1935. Následně | |||
nastoupil službu v Pěchotním učilišti v Milovicích, kterému | |||
od 1. 1. 1937 až do okupace velel. Za branné pohotovosti | |||
státu převzal již v hodnosti brigádního generála funkci velitele | |||
pěší 21. divize ve Veselí nad Moravou. V srpnu 1939 byl | |||
v rámci likvidace československé armády převeden k Nejvyššímu | |||
cenovému úřadu, kde působil jako úředník. Po 15. 3. | |||
1939 se zapojil do odbojové činnosti. Spolupodílel se na vzniku | |||
Obrany národa a stal se jejím zástupcem v odbojové organizaci | |||
Petiční výbor Věrni zůstaneme. Zastával tam funkci | |||
člena politické komise, která řídila celou organizaci, a současně | |||
pracoval v organizační komisi. Na přelomu let 1939 až | |||
1940 jen náhodou unikl zatčení gestapa, v únoru 1940 se mu | |||
podařilo odejít do Francie. Přijal krycí jméno Znamenáček. | |||
V červnu 1940 byl povolán k 1. československé samostatné | |||
divizi ve Francii jako velitel pěchoty. Úspěšně vedl československou | |||
divizní pěchotu v nerovném boji na západní frontě, | |||
po kapitulaci Francie se postaral o ústup československých | |||
pozemních jednotek na jih, zabránil jejich obklíčení a následně | |||
podnikl kroky k úspěšné evakuaci do Velké Británie. Tam | |||
se podílel na reorganizaci československé pozemní jednotky | |||
a současně od 25. 8. 1940 do 13. 1. 1941 zastával funkci | |||
náčelníka štábu MNO. Byl členem Kárného výboru MNO | |||
a rovněž členem Státní rady. Zároveň od zahájení činnosti | |||
Československého Červeného kříže ve Velké Británii 1940 | |||
až do 24. 2. 1943 byl jeho prvním úřadujícím předsedou. | |||
Zasloužil se o zřízení a chod Fondu československých obětí | |||
gestapa. Jeho službu vlasti přerušila nemoc, které v londýnském | |||
exilu podlehl. In memoriam byl jmenován divizním | |||
generálem (1946) a vyznamenán Československým válečným | |||
křížem 1918, Československým řádem Sokol s meči, dvakrát | |||
Československým válečným křížem 1939, Československou | |||
medailí Vítězství, Československou revoluční medailí, Československou | |||
vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB, La | |||
Croce al Merito di Guerra, Ordinul Steaua României eu spade | |||
in gradul Comandor cu paglica de Virtute Militaria. | |||
'''L:''' Druhý pěší pluk – Francie, červen 1940, Chester 1940, passim; V. Vuk, | |||
Proti přesile. Kapitoly z československých vojenských osudů od Mnichova | |||
po La Manche, Londýn 1942, passim; E. Čejka, Bitva o Francii, 1994, | |||
passim; týž, Československý odboj na Západě (1939–1945), 1997, passim; | |||
Z. Vališ, Divizní generál in memoriam J. Č., in: Vojenské rozhledy 3, 1994, | |||
č. 4, s. 171–173; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, | |||
2005, s. 49–50; Tomeš 1, s. 214. | |||
Zlatica Zudová-Lešková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] |
Verze z 7. 12. 2016, 15:25
Jaroslav ČIHÁK-ZNAMENÁČEK | |
![]() | |
Narození | 24.7.1891 |
---|---|
Místo narození | Kratonohy u Hradce Králové |
Úmrtí | 30.4.1944 |
Místo úmrtí | Londýn (Velká Británie) |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45106 |
ČIHÁK-ZNAMENÁČEK, Jaroslav, * 24. 7. 1891 Kratonohy u Hradce Králové, † 30. 4. 1944 Londýn (Velká Británie), důstojník, účastník 1. a 2. odboje
Vystudoval 1911 české reálné gymnázium v Novém Bydžově a poté byl dva semestry posluchačem Vysoké báňské akademie v Příbrami. V říjnu 1912 nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku č. 88 v Praze a po absolvování školy na důstojníky pěchoty v záloze v Českých Budějovicích působil jako velitel čety. Po jednoroční vojenské službě se stal posluchačem abiturientského kursu při obchodní akademii v Chrudimi a pak pracoval jako bankovní úředník. V rámci mobilizace nastoupil 26. 7. 1914 opět k pěšímu pluku č. 88 v Praze, s nímž byl odvelen na ruskou frontu. Byl dvakrát raněn, 5. 9. 1916 u Hnilcze zajat a internován v táboře v Čeljabinsku. Tam se 1. 11. 1916 přihlásil do československých legií v Rusku. 1917 byl prezentován u 6. československého střeleckého pluku a po absolvování důstojnické školy ustanoven velitelem 2. roty 1. československého úderného praporu, se kterou prodělal boje na Ukrajině, na bajkalské, kungurské a samarské frontě a poté i sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána a podílel se na unifikaci praporu. 1920–26 se stal velitelem horských jednotek ve Spišské Belé a Ružomberku. 14. 10. 1926 byl přidělen k Válečné škole v Praze, kde působil do konce září 1928 jako pomocný učitel taktiky pěchoty. Pak zastupoval velitele pěšího pluku 28 v Praze a od 30. 9. 1931 velel pěšímu pluku 45 v Chustu na Podkarpatské Rusi, kde zůstal do 28. 10. 1935. Následně nastoupil službu v Pěchotním učilišti v Milovicích, kterému od 1. 1. 1937 až do okupace velel. Za branné pohotovosti státu převzal již v hodnosti brigádního generála funkci velitele pěší 21. divize ve Veselí nad Moravou. V srpnu 1939 byl v rámci likvidace československé armády převeden k Nejvyššímu cenovému úřadu, kde působil jako úředník. Po 15. 3. 1939 se zapojil do odbojové činnosti. Spolupodílel se na vzniku Obrany národa a stal se jejím zástupcem v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Zastával tam funkci člena politické komise, která řídila celou organizaci, a současně pracoval v organizační komisi. Na přelomu let 1939 až 1940 jen náhodou unikl zatčení gestapa, v únoru 1940 se mu podařilo odejít do Francie. Přijal krycí jméno Znamenáček. V červnu 1940 byl povolán k 1. československé samostatné divizi ve Francii jako velitel pěchoty. Úspěšně vedl československou divizní pěchotu v nerovném boji na západní frontě, po kapitulaci Francie se postaral o ústup československých pozemních jednotek na jih, zabránil jejich obklíčení a následně podnikl kroky k úspěšné evakuaci do Velké Británie. Tam se podílel na reorganizaci československé pozemní jednotky a současně od 25. 8. 1940 do 13. 1. 1941 zastával funkci náčelníka štábu MNO. Byl členem Kárného výboru MNO a rovněž členem Státní rady. Zároveň od zahájení činnosti Československého Červeného kříže ve Velké Británii 1940 až do 24. 2. 1943 byl jeho prvním úřadujícím předsedou. Zasloužil se o zřízení a chod Fondu československých obětí gestapa. Jeho službu vlasti přerušila nemoc, které v londýnském exilu podlehl. In memoriam byl jmenován divizním generálem (1946) a vyznamenán Československým válečným křížem 1918, Československým řádem Sokol s meči, dvakrát Československým válečným křížem 1939, Československou medailí Vítězství, Československou revoluční medailí, Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB, La Croce al Merito di Guerra, Ordinul Steaua României eu spade in gradul Comandor cu paglica de Virtute Militaria.
L: Druhý pěší pluk – Francie, červen 1940, Chester 1940, passim; V. Vuk, Proti přesile. Kapitoly z československých vojenských osudů od Mnichova po La Manche, Londýn 1942, passim; E. Čejka, Bitva o Francii, 1994, passim; týž, Československý odboj na Západě (1939–1945), 1997, passim; Z. Vališ, Divizní generál in memoriam J. Č., in: Vojenské rozhledy 3, 1994, č. 4, s. 171–173; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 49–50; Tomeš 1, s. 214.
Zlatica Zudová-Lešková