ČIKL Václav Alois 13.1.1900-4.9.1942: Porovnání verzí
(ČIKL_Václav_Alois_13.1.1900-4.9.1942) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.1.1900 | | datum narození = 13.1.1900 | ||
| místo narození = Slavětín | | místo narození = Slavětín u Litovle | ||
| datum úmrtí = 4.9.1942 | | datum úmrtí = 4.9.1942 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČIKL, Václav Alois''', ''* 13. 1. 1900 Slavětín u Litovle, † 4. 9. 1942 Praha, pravoslavný duchovní'' | |||
Pocházel z chudé rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium | |||
v Litovli a po maturitě se rozhodl pro duchovní dráhu. Stal | |||
se spolupracovníkem biskupa Matěje Pavlíka (vladyky Gorazda), | |||
představitele pravoslavného směru v Církvi československé | |||
a posléze zakladatele české pravoslavné církve, pod jeho | |||
vedením završil bohoslovecká studia a 1924 od něho přijal | |||
kněžské svěcení. 1924–38 působil jako první duchovní správce | |||
pravoslavné náboženské obce v Přerově (tvořené věřícími | |||
z tehdejších soudních okresů Přerov, Kroměříž, Kojetín | |||
a Zdounky). Výrazně se zasloužil o překonání jejích těžkých | |||
počátků a o její postupný rozvoj ve třicátých letech, přičemž | |||
vedle duchovní činnosti se věnoval i kulturně osvětové práci. | |||
V březnu 1938 byl přeložen jako farář do Prahy, kde se stal | |||
představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje | |||
v Resslově ulici. Za německé okupace navázal spojení s domácím | |||
odbojem a po atentátu na R. Heydricha 27. 5. 1942 | |||
poskytl (společně s dalšími představiteli pravoslavné církve) | |||
ve svém kostele úkryt československým parašutistům, podílejícím | |||
se na atentátu. Vzápětí po prozrazení tohoto úkrytu | |||
byl 18. 6. 1942 zatčen gestapem, 3. 9. 1942 odsouzen spolu | |||
s kaplanem V. Petřkem, biskupem Gorazdem a předsedou | |||
rady starších J. Sonnevendem k trestu smrti a následujícího | |||
dne na pražské kobyliské střelnici popraven. Zatčena byla | |||
i jeho manželka Marie, roz. Klyšová (1907–24. 10. 1942), | |||
popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu; dcery | |||
Olga (* 1931) a Taťána (* 1934), deportované do internačního | |||
tábora ve Svatobořicích, válku přežily. | |||
Po Č. byla přejmenována ulice v Praze, kde před svým zatčením | |||
s rodinou bydlel. | |||
'''L:''' M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, | |||
Akce atentát, 1991, passim; Tomeš 1, s. 215; P. Aleš – Č. Kráčmar, Svatá | |||
paměť mučedníkům – Před sto lety se narodil o. V. A. Č., in: Hlas pravoslaví | |||
56, 2000, č. 10; J. Fidler, Atentát, malý encyklopedický slovník, 2002, s. 42, | |||
163, 164. | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 19: | Řádek 57: | ||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Slavětín]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 12. 2016, 15:46
Václav Alois ČIKL | |
Narození | 13.1.1900 |
---|---|
Místo narození | Slavětín u Litovle |
Úmrtí | 4.9.1942 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 46- Představitel povstání do r. 1848 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85683 |
ČIKL, Václav Alois, * 13. 1. 1900 Slavětín u Litovle, † 4. 9. 1942 Praha, pravoslavný duchovní
Pocházel z chudé rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium v Litovli a po maturitě se rozhodl pro duchovní dráhu. Stal se spolupracovníkem biskupa Matěje Pavlíka (vladyky Gorazda), představitele pravoslavného směru v Církvi československé a posléze zakladatele české pravoslavné církve, pod jeho vedením završil bohoslovecká studia a 1924 od něho přijal kněžské svěcení. 1924–38 působil jako první duchovní správce pravoslavné náboženské obce v Přerově (tvořené věřícími z tehdejších soudních okresů Přerov, Kroměříž, Kojetín a Zdounky). Výrazně se zasloužil o překonání jejích těžkých počátků a o její postupný rozvoj ve třicátých letech, přičemž vedle duchovní činnosti se věnoval i kulturně osvětové práci. V březnu 1938 byl přeložen jako farář do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Za německé okupace navázal spojení s domácím odbojem a po atentátu na R. Heydricha 27. 5. 1942 poskytl (společně s dalšími představiteli pravoslavné církve) ve svém kostele úkryt československým parašutistům, podílejícím se na atentátu. Vzápětí po prozrazení tohoto úkrytu byl 18. 6. 1942 zatčen gestapem, 3. 9. 1942 odsouzen spolu s kaplanem V. Petřkem, biskupem Gorazdem a předsedou rady starších J. Sonnevendem k trestu smrti a následujícího dne na pražské kobyliské střelnici popraven. Zatčena byla i jeho manželka Marie, roz. Klyšová (1907–24. 10. 1942), popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu; dcery Olga (* 1931) a Taťána (* 1934), deportované do internačního tábora ve Svatobořicích, válku přežily.
Po Č. byla přejmenována ulice v Praze, kde před svým zatčením s rodinou bydlel.
L: M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, Akce atentát, 1991, passim; Tomeš 1, s. 215; P. Aleš – Č. Kráčmar, Svatá paměť mučedníkům – Před sto lety se narodil o. V. A. Č., in: Hlas pravoslaví 56, 2000, č. 10; J. Fidler, Atentát, malý encyklopedický slovník, 2002, s. 42, 163, 164.
Josef Tomeš