ČÍŽEK Antonín 22.3.1833-21.9.1883: Porovnání verzí
(ČÍŽEK_Antonín_22.3.1833-21.9.1883) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.3.1833 | | datum narození = 22.3.1833 | ||
| místo narození = | | místo narození = Slapy u Příbrami | ||
| datum úmrtí = 21.9.1883 | | datum úmrtí = 21.9.1883 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha) | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČÍŽEK, Antonín''', ''* 22. 3. 1833 Slapy u Příbrami, † 21. 9. 1883 Královské Vinohrady (Praha), právník, politik'' | |||
Po absolvování gymnázia v Písku vystudoval práva na pražské | |||
univerzitě (JUDr. 1858). Praxi nastoupil 1855 v advokátní | |||
kanceláři Antonína Strobacha v Praze, jako koncipient dále | |||
působil v Kolíně a Mělníku. 1862 si v Praze otevřel vlastní | |||
advokátní kancelář. Důsledně se zasazoval o užívání češtiny | |||
jako procesního jazyka u soudů v českých zemích, jeho návrh | |||
na vedení přelíčení u zemského soudu v češtině mu znemožnil | |||
získat místo notáře. Vedle advokátní praxe (hájil mj. | |||
účastníky svárovské stávky 1870 proti továrníku Liebigovi) | |||
hojně publikoval v odborném i denním tisku, zejména v časopisu | |||
''Právník'' a v deníku ''Národní listy'', s jehož vydavatelem | |||
J. Grégrem udržoval přátelské vztahy a opakovaně ho hájil | |||
při soudních procesech. 1865 byl v doplňovacích volbách | |||
zvolen poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu | |||
ve volebním obvodu Kolín, Kouřim a Uhlířské Janovice | |||
(kurie venkovských obcí). 1867 obhájil mandát v řádných | |||
volbách; ještě téhož roku byl v nových předčasných volbách | |||
zvolen znovu, a to v obvodu Vrchlabí, Rokytnice nad Jizerou, | |||
Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. 1868 podepsal českou | |||
státoprávní deklaraci a připojil se k politice pasivní rezistence | |||
na českém zemském sněmu. Opakovaně byl proto zbavován | |||
mandátu, v doplňovacích volbách byl ovšem vždy znovu volen. | |||
1870–71 byl náhradníkem přísedícího zemského výboru. | |||
V době štěpení Národní strany se přidal k mladočechům. | |||
1873 hlasoval pro ukončení politiky pasivní rezistence a návrat | |||
českých poslanců do českého zemského sněmu. Klub | |||
Národní strany se však většinou hlasů vyslovil pro její pokračování. | |||
Následujícího dne podepsal Č. jako jeden z 28 nespokojenců | |||
prohlášení, kterým se mladočeši rozhodli na protest | |||
vrátit své mandáty voličům, v opakovaných volbách byl | |||
Č. v červnu 1874 poražen hrabětem Johannem Harrachem. | |||
Když se však Harrach rozhodl pro pokračování v pasivní rezistenci | |||
a byl 1875 „prohlášen za vystouplého“, kandidoval Č. | |||
znovu a mandát získal zpět. Koncem 1876 onemocněl, po vypršení | |||
poslaneckého mandátu 1878 již nekandidoval a odešel | |||
do ústraní. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanech, | |||
v sousedství hrobů dalších mladočeských politiků R. Baráka | |||
a J. Podlipného. Působil také jako divadelní podnikatel, mj. | |||
se zasloužil o zbudování Arény na hradbách a o založení penzijního | |||
fondu pro české herce. V květnu 1868 předsedal výboru | |||
pro slavnost položení základních kamenů k Národnímu | |||
divadlu. Č. měl tři syny, z nichž Antonín Č. (1865–1897) | |||
se stal novinářem a politikem. | |||
'''D:''' Před volbami, 1875. | |||
'''L:''' OSN 6, s. 781 (s chybnou informací, že byl 1865 zvolen na Jilemnicku); | |||
KSN 3, s. 81; Lišková, s. 46; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des | |||
Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 14, 269, 295, 308; AČP, s. 67n.; | |||
O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 299; nekrolog in: Bohemia | |||
22. 9. 1883; Národní listy 22. 9. 1883. | |||
Roman Vondra | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
Řádek 16: | Řádek 72: | ||
[[Kategorie:1833]] | [[Kategorie:1833]] | ||
[[Kategorie:Slapy]] | |||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 12. 2016, 19:29
Antonín ČÍŽEK | |
Narození | 22.3.1833 |
---|---|
Místo narození | Slapy u Příbrami |
Úmrtí | 21.9.1883 |
Místo úmrtí | Královské Vinohrady (Praha) |
Povolání |
44- Právník 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45146 |
ČÍŽEK, Antonín, * 22. 3. 1833 Slapy u Příbrami, † 21. 9. 1883 Královské Vinohrady (Praha), právník, politik
Po absolvování gymnázia v Písku vystudoval práva na pražské univerzitě (JUDr. 1858). Praxi nastoupil 1855 v advokátní kanceláři Antonína Strobacha v Praze, jako koncipient dále působil v Kolíně a Mělníku. 1862 si v Praze otevřel vlastní advokátní kancelář. Důsledně se zasazoval o užívání češtiny jako procesního jazyka u soudů v českých zemích, jeho návrh na vedení přelíčení u zemského soudu v češtině mu znemožnil získat místo notáře. Vedle advokátní praxe (hájil mj. účastníky svárovské stávky 1870 proti továrníku Liebigovi) hojně publikoval v odborném i denním tisku, zejména v časopisu Právník a v deníku Národní listy, s jehož vydavatelem J. Grégrem udržoval přátelské vztahy a opakovaně ho hájil při soudních procesech. 1865 byl v doplňovacích volbách zvolen poslancem českého zemského sněmu za Národní stranu ve volebním obvodu Kolín, Kouřim a Uhlířské Janovice (kurie venkovských obcí). 1867 obhájil mandát v řádných volbách; ještě téhož roku byl v nových předčasných volbách zvolen znovu, a to v obvodu Vrchlabí, Rokytnice nad Jizerou, Vysoké nad Jizerou a Jilemnice. 1868 podepsal českou státoprávní deklaraci a připojil se k politice pasivní rezistence na českém zemském sněmu. Opakovaně byl proto zbavován mandátu, v doplňovacích volbách byl ovšem vždy znovu volen. 1870–71 byl náhradníkem přísedícího zemského výboru. V době štěpení Národní strany se přidal k mladočechům. 1873 hlasoval pro ukončení politiky pasivní rezistence a návrat českých poslanců do českého zemského sněmu. Klub Národní strany se však většinou hlasů vyslovil pro její pokračování. Následujícího dne podepsal Č. jako jeden z 28 nespokojenců prohlášení, kterým se mladočeši rozhodli na protest vrátit své mandáty voličům, v opakovaných volbách byl Č. v červnu 1874 poražen hrabětem Johannem Harrachem. Když se však Harrach rozhodl pro pokračování v pasivní rezistenci a byl 1875 „prohlášen za vystouplého“, kandidoval Č. znovu a mandát získal zpět. Koncem 1876 onemocněl, po vypršení poslaneckého mandátu 1878 již nekandidoval a odešel do ústraní. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanech, v sousedství hrobů dalších mladočeských politiků R. Baráka a J. Podlipného. Působil také jako divadelní podnikatel, mj. se zasloužil o zbudování Arény na hradbách a o založení penzijního fondu pro české herce. V květnu 1868 předsedal výboru pro slavnost položení základních kamenů k Národnímu divadlu. Č. měl tři syny, z nichž Antonín Č. (1865–1897) se stal novinářem a politikem.
D: Před volbami, 1875.
L: OSN 6, s. 781 (s chybnou informací, že byl 1865 zvolen na Jilemnicku); KSN 3, s. 81; Lišková, s. 46; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 14, 269, 295, 308; AČP, s. 67n.; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 299; nekrolog in: Bohemia 22. 9. 1883; Národní listy 22. 9. 1883.
Roman Vondra