ČTYROKÝ Václav 29.10.1899-?24.10.1993

Václav ČTYROKÝ
Narození	29.10.1899
Místo narození	Klášter Hradiště nad Jizerou
Úmrtí	24.10.(11.?)1993
Místo úmrtí	Praha
Povolání	35- Odborník sklářství nebo keramiky
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48151

ČTYROKÝ, Václav, * 29. 10. 1899 Klášter Hradiště nad Jizerou, † 24. 10. (11.?) 1993 Praha?, sklářský odborník

Jeho otec byl vařičem ve Valdštejnském pivovaru. Č. 1918 absolvoval vyšší reálné gymnázium v Mladé Boleslavi. Pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze, kterou s velmi dobrým prospěchem ukončil 1923. Ještě na škole působil jako asistent na stolici cukrovarnictví a výroby uhlohydrátů a pracoval během kampaní v cukrovaru v Mnichově Hradišti. 1925 dosáhl na ČVUT titulu doktora technických věd. Nejdříve byl zaměstnán do 1926 jako chemik v Hostivařských sklárnách a. s., kde řídil chemicko-fyzikální laboratoře a podílel se na výrobě speciálního ohnivzdorného skla Resista. Potom přijal po krátkém pobytu v Německu místo chemika ve Sklářském ústavu v Hradci Králové. 1928 tam pomohl založit Výzkumný ústav sklářský (VÚS), jehož se stal 1930 ředitelem. 1933–48 zastupoval Československo v mezinárodní sklářské komisi. Zúčastňoval se často sklářských kongresů a organizoval účast československého sklářství na světových výstavách v Bruselu (1935) a v Paříži (1937). Jeho teoretické i praktické práce byly kladně hodnoceny u nás i v zahraničí. V čele VÚS zůstal i během druhé světové války a po zavření vysokých škol nacisty se mu podařilo zaměstnat řadu pražských studentů. 1945 byl jmenován členem představenstva Československých závodů sklářských v Praze. Kvůli sporům s náměstkem generálního ředitele M. Lewinterem byl 1948 zbaven vedení VÚS a později mu byla úplně znemožněna činnost v oboru. 1946 získal docenturu pro sklářský obor na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze. Po 1948 pracoval v oblastním ředitelství Slovenských skláren n. p. v Bratislavě, kde mu bylo svěřeno vedení technologického odboru a výchova sklářských chemiků. Současně přednášel na Vysoké škole chemické v Bratislavě. 1949 vážně onemocněl a po operaci se na radu lékařů na Slovensko již nevrátil. Po přechodných zaměstnáních pracoval 1955 krátce v dokumentačním oddělení Výzkumného ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové, od září jako technolog v Nerudném průzkumu v Praze. Přispěl významnou měrou k zajištění zásob sklářských surovin. Geologickým průzkumem se zabýval i v dalším působišti v podniku Geoindustria Praha. Byl i dlouholetým šéfredaktorem Sklářských rozhledů a sám publikoval kolem 100 odborných a popularizačních článků. Výsledky jeho práce byly oceněny 1966 odznakem vzorného pracovníka od ministerstva hornictví, 1968 státním vyznamenáním za pracovní obětavost i francouzským rytířským řádem Čestné legie a belgickým důstojnickým řádem Leopolda II.

D: Mechanisace ve sklářském průmyslu, 1934; Elektrické pece ve sklářství, 1939; Horninové sklářské suroviny, 1941; Racionalisace výroby v jabloneckém sklářství, 1949; Ložiska nerudních surovin ČSR, 1983; Sklo na světové výstavě v Bruselu, in: Sklářské rozhledy 12, 1935, č. 5 a 7, s. 81n.; O sklech pohlcujících tepelné záření (s M. Fanderlikem), in: tamtéž, 14, 1937, č. 4, s. 69–73; Naše sklářství na světové výstavě v Paříži, in: tamtéž, 14, 1937, č. 4, s. 61n.; Briketování sklářského kmene, in: tamtéž, 17, 1940, č. 1, s. 3n.; Pokroky ve výrobě a použití skleněných vláken, in: tamtéž, 17, č. 4; K dvacátému výročí železnobrodských skleněných figurek, in: tamtéž, 19, 1942, č. 2, s. 21n.

L: KSN 3, s. 100.

P: Archiv NTM Praha; Archiv ČVUT Praha.

Miloš Hořejš