ČURDA František 20.8.1844-2.12.1886: Porovnání verzí
(ČURDA_František_20.8.1844-2.12.1886) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.8.1844 | | datum narození = 20.8.1844 | ||
| místo narození = | | místo narození = Písek | ||
| datum úmrtí = 2.12.1886 | | datum úmrtí = 2.12.1886 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Tjirebon (Jáva, Indonésie) | ||
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
38- Obchod, služby, cestovní ruch | 38- Obchod, služby, cestovní ruch | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČURDA, František''', ''* 20. 8. 1844 Písek, † 2. 12. 1886 Tjirebon (Jáva, Indonésie), lékař, cestovatel'' | |||
Otec František Č. byl lékařem v Písku a později lékárníkem | |||
v severočeských Postoloprtech, matka Augustina, roz. Karásková, | |||
pocházela z Rakovnicka. Syn měl lékárnu zdědit, | |||
takže studoval farmacii (1863 magistr). Maturoval na novoměstském | |||
gymnáziu v Praze a 1863–75 postupně vystudoval | |||
na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě chemii, medicínu | |||
a chirurgii, získal i doktorát filozofie. Napsal rozsáhlou | |||
práci o nálevnících. Hodně cestoval (navštívil Alpy, Skotsko | |||
a Skandinávii včetně Norska). | |||
Po studiích Č. krátce pracoval jako asistent v ústavu pro choromyslné | |||
ve Vídni, ale brzy se přihlásil do nizozemské koloniální | |||
armády a v květnu 1876 odplul na Jávu. V Nizozemské | |||
východní Indii, dnešní Indonésii, působil Č. skoro šest let: | |||
nejdříve v Batávii (Djakarta), pak patnáct měsíců v Atjehu | |||
na severní Sumatře, kde tehdy Nizozemci válčili s domorodci. | |||
Nejdéle byl Č. lékařem na Celebesu (Makasar, později Malossor), | |||
kde působil hlavně mezi domorodými kmeny Makasařanů | |||
a Buginésanů. Část Celebesu procestoval, prošel i řadu | |||
dosud neprobádaných nebo jen málo známých oblastí. Za | |||
svého pobytu na Velkých Sundách nepřerušil kontakty s Čechami | |||
a přivezl domů rozsáhlé, převážně etnografické sbírky. | |||
Posílal je otci, který je pak v Postoloprtech vystavoval. Č. | |||
se vrátil do Čech po otcově úmrtí 1882. Své sbírky věnoval | |||
zčásti Národnímu a Náprstkovu muzeu, zčásti také dvornímu | |||
muzeu ve Vídni. Dům v Praze i postoloprtskou lékárnu prodal, | |||
a protože se doma necítil šťastný, rozhodl se 1883 vrátit | |||
do tropů. Usadil se v Tjirebonu na Jávě jako praktický lékař, | |||
a ač byl těžce nemocný (malárie, později onemocnění jater), | |||
vykonával své lékařské povolání téměř až do smrti. Byl pohřben | |||
na tjirebonském městském hřbitově. | |||
Nezanechal velké cestopisné dílo, jen několik článků (vlastně | |||
k publikování určených dopisů) v německy psaném listu ''Politik''. | |||
Při svém krátkém pobytu ve vlasti v osmdesátých letech | |||
nechal vytisknout komentovaný katalog svých sbírek (747 | |||
exemplářů), který se stal jedním z vůbec prvních spisů o etnografii | |||
národů Indonésie u nás. | |||
'''L:''' KSN 2, s. 419 (jako Czurda); J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 78n.; | |||
J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, | |||
1998, s. 97n.; tíž, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 44n.; Ottova encyklopedie | |||
ČR 4, 2006, s. 63. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
| Řádek 16: | Řádek 64: | ||
[[Kategorie:1844]] | [[Kategorie:1844]] | ||
[[Kategorie:Písek]] | |||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
[[Kategorie:Tjirebon]] | |||
Verze z 9. 12. 2016, 11:27
| František ČURDA | |
 | |
| Narození | 20.8.1844 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 2.12.1886 |
| Místo úmrtí | Tjirebon (Jáva, Indonésie) |
| Povolání |
15- Lékaři 38- Obchod, služby, cestovní ruch |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85020 |
ČURDA, František, * 20. 8. 1844 Písek, † 2. 12. 1886 Tjirebon (Jáva, Indonésie), lékař, cestovatel
Otec František Č. byl lékařem v Písku a později lékárníkem v severočeských Postoloprtech, matka Augustina, roz. Karásková, pocházela z Rakovnicka. Syn měl lékárnu zdědit, takže studoval farmacii (1863 magistr). Maturoval na novoměstském gymnáziu v Praze a 1863–75 postupně vystudoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě chemii, medicínu a chirurgii, získal i doktorát filozofie. Napsal rozsáhlou práci o nálevnících. Hodně cestoval (navštívil Alpy, Skotsko a Skandinávii včetně Norska).
Po studiích Č. krátce pracoval jako asistent v ústavu pro choromyslné ve Vídni, ale brzy se přihlásil do nizozemské koloniální armády a v květnu 1876 odplul na Jávu. V Nizozemské východní Indii, dnešní Indonésii, působil Č. skoro šest let: nejdříve v Batávii (Djakarta), pak patnáct měsíců v Atjehu na severní Sumatře, kde tehdy Nizozemci válčili s domorodci. Nejdéle byl Č. lékařem na Celebesu (Makasar, později Malossor), kde působil hlavně mezi domorodými kmeny Makasařanů a Buginésanů. Část Celebesu procestoval, prošel i řadu dosud neprobádaných nebo jen málo známých oblastí. Za svého pobytu na Velkých Sundách nepřerušil kontakty s Čechami a přivezl domů rozsáhlé, převážně etnografické sbírky. Posílal je otci, který je pak v Postoloprtech vystavoval. Č. se vrátil do Čech po otcově úmrtí 1882. Své sbírky věnoval zčásti Národnímu a Náprstkovu muzeu, zčásti také dvornímu muzeu ve Vídni. Dům v Praze i postoloprtskou lékárnu prodal, a protože se doma necítil šťastný, rozhodl se 1883 vrátit do tropů. Usadil se v Tjirebonu na Jávě jako praktický lékař, a ač byl těžce nemocný (malárie, později onemocnění jater), vykonával své lékařské povolání téměř až do smrti. Byl pohřben na tjirebonském městském hřbitově.
Nezanechal velké cestopisné dílo, jen několik článků (vlastně k publikování určených dopisů) v německy psaném listu Politik. Při svém krátkém pobytu ve vlasti v osmdesátých letech nechal vytisknout komentovaný katalog svých sbírek (747 exemplářů), který se stal jedním z vůbec prvních spisů o etnografii národů Indonésie u nás.
L: KSN 2, s. 419 (jako Czurda); J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 78n.; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 97n.; tíž, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 44n.; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 63.
Jiří Martínek