ČŮTA František 15.11.1898-15.3.1986: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ČŮTA_František_15.11.1898-15.3.1986)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František ČŮTA
}}
'''ČŮTA, František''', ''* 15. 11. 1898 Lomnice nad Lužnicí, † 15. 3. 1986 Praha, chemik, pedagog''
 
Absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích a v Třeboni.
1919–23 studoval na Vysoké škole chemicko-technologického
inženýrství ČVUT v Praze (dnes VŠCHT) a současně byl
asistentem u prof. Rudolfa Hace na katedře analytické a potravní
chemie. 1923–26 se zapsal na Přírodovědeckou fakultu
Karlovy univerzity a složil filozoficko-pedagogickou zkoušku.
1929 mu byl udělen, po obhájení disertační práce ''Vliv alkalických''
''kationtů na srážení ferikyanidu zinečnatého'', doktorát
technických věd. 1930 pracoval na Technische Hochschule
v Drážďanech a 1931 na Ohio State University. 1936 se habilitoval
z analytické chemie. Za druhé světové války pracoval
ve Výzkumné stanici cukrovarské v Brně, po osvobození
se vrátil do Prahy, 1946 byl jmenován profesorem a později
i vedoucím ústavu analytické chemie VŠCHT. 1947 si rozšířil
habilitaci na fyzikální chemii a stal se u nás průkopníkem fyzikálně
chemických analytických metod elektrochemických,
optických a zejména metod s využitím skleněné elektrody.
S asistentem Karlem Kámenem připravil univerzální indikátor
pro rozsah pH, který je obecně označovaný jako Čůta-Kámen. Ve třech funkčních obdobích byl děkanem a proděkanem
anorganické fakulty VŠCHT. V listopadu 1956 byl
zvolen členem korespondentem ČSAV. Kromě vědeckých publikací
zpracoval i učebnice – skripta pro chemii odměrnou,
pro speciální metody analytické, návody a výpočty pro laboratorní
práce. Napsal odborné pojednání ''Analytická chemie''
''odměrná'' (1956), které našlo uplatnění i v praxi. Dlouhodobě
předsedal redakční radě odborného časopisu ''Chemické listy''
a 1961–72 Československé chemické společnosti. Působil
jako expert v pedagogické společnosti UNESCO a IUPAC
(International Union of Pure and Applied Chemistry, resp.
Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii). Stal se spoluzakladatelem
Federace evropských chemických společností, jejíž
čestnou medailí byl na sklonku života vyznamenán, dále čestným
členem Polské chemické společnosti a řádným členem
Americké vědecké společnosti ''The Society Sigma Xi Omega''.
U příležitosti 70. narozenin byl oceněn Zlatou čestnou plaketou
ČSAV J. Heyrovského Za zásluhy v chemických vědách.
 
'''D:''' Analytická chemie odměrná, 1956; Návody pro cvičení v detekci bojových
látek, 1939; Příručka pro cvičení v odměrné analýze (s. R. Hacem),
1946; Přednášky z fyzikální chemie a doplňky přednášek z fyzikální chemie
1, 2, 1947; Návody pro cvičení v analyse plynu, 1948; Přednášky z fyzikálních
metod analytických (s K. Kámenem a F. Štráfeldem), 1952; Příklady
z analytické chemie odměrné (se Z. Velebilem), 1952; Přednášky z analytické
chemie odměrné, 1. vyd., 1953; Návody pro cvičení v analytické chemii odměrné,
2. vyd., 1954; Příklady výpočtů ze speciálních metod analytických,
1956; Přednášky o fyzikálních a speciálních metodách analytických (s B. Polejem),
1961; Přednášky z instrumentální analýzy, 1. vyd., 1966; Analytická
chemie na učilištích, z nichž se vyvinula Vysoká škola chemicko-technologická
v Praze, od jejich založení až do studijního roku 1939/40, in: Chemické
listy, s. 1057–1079; Waldova soustava chemických vědomostí, in: tamtéž, 70,
1976, s. 1146–1165; Instrumentální analýza, 1986.
 
'''L:''' MČE 1, s. 876, 6, s. 914; PSN 1, s. 494; ČBS, s. 102; Tomeš 1, s. 219;
Chemické listy 57, 1963, s. 1215; Chemický průmysl 18, 1968, příloha
Chemie a lidé, č. 11–12, nestr.; nekrolog in: Věstník ČSAV 95, 1986,
s. 316–318; 100 let Československé společnosti chemické, č. 6, 1966, s. 46n.
 
'''P:''' Archiv ČVUT Praha, fond rektorát, č. 17, osobní spis, kart. č. 3.
 
Miloslava Žďárská, Vít Šmerha


== Literatura ==
  PSN I, 494; KK I, 140; archiv ČVUT; CC, 303; ČBS, 102;(Hájek); Churáň, 73; Churáň II/1, 98;
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]]
Řádek 19: Řádek 79:


[[Kategorie:1898]]
[[Kategorie:1898]]
[[Kategorie:Lomnice_nad_Lužnicí]]
[[Kategorie:Lomnice nad Lužnicí]]
[[Kategorie:1986]]
[[Kategorie:1986]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 9. 12. 2016, 12:15

František ČŮTA
Narození 15.11.1898
Místo narození Lomnice nad Lužnicí
Úmrtí 15.3.1986
Místo úmrtí Praha
Povolání

3- Chemik nebo alchymista

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45231

ČŮTA, František, * 15. 11. 1898 Lomnice nad Lužnicí, † 15. 3. 1986 Praha, chemik, pedagog

Absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích a v Třeboni. 1919–23 studoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze (dnes VŠCHT) a současně byl asistentem u prof. Rudolfa Hace na katedře analytické a potravní chemie. 1923–26 se zapsal na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity a složil filozoficko-pedagogickou zkoušku. 1929 mu byl udělen, po obhájení disertační práce Vliv alkalických kationtů na srážení ferikyanidu zinečnatého, doktorát technických věd. 1930 pracoval na Technische Hochschule v Drážďanech a 1931 na Ohio State University. 1936 se habilitoval z analytické chemie. Za druhé světové války pracoval ve Výzkumné stanici cukrovarské v Brně, po osvobození se vrátil do Prahy, 1946 byl jmenován profesorem a později i vedoucím ústavu analytické chemie VŠCHT. 1947 si rozšířil habilitaci na fyzikální chemii a stal se u nás průkopníkem fyzikálně chemických analytických metod elektrochemických, optických a zejména metod s využitím skleněné elektrody. S asistentem Karlem Kámenem připravil univerzální indikátor pro rozsah pH, který je obecně označovaný jako Čůta-Kámen. Ve třech funkčních obdobích byl děkanem a proděkanem anorganické fakulty VŠCHT. V listopadu 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Kromě vědeckých publikací zpracoval i učebnice – skripta pro chemii odměrnou, pro speciální metody analytické, návody a výpočty pro laboratorní práce. Napsal odborné pojednání Analytická chemie odměrná (1956), které našlo uplatnění i v praxi. Dlouhodobě předsedal redakční radě odborného časopisu Chemické listy a 1961–72 Československé chemické společnosti. Působil jako expert v pedagogické společnosti UNESCO a IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry, resp. Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii). Stal se spoluzakladatelem Federace evropských chemických společností, jejíž čestnou medailí byl na sklonku života vyznamenán, dále čestným členem Polské chemické společnosti a řádným členem Americké vědecké společnosti The Society Sigma Xi Omega. U příležitosti 70. narozenin byl oceněn Zlatou čestnou plaketou ČSAV J. Heyrovského Za zásluhy v chemických vědách.

D: Analytická chemie odměrná, 1956; Návody pro cvičení v detekci bojových látek, 1939; Příručka pro cvičení v odměrné analýze (s. R. Hacem), 1946; Přednášky z fyzikální chemie a doplňky přednášek z fyzikální chemie 1, 2, 1947; Návody pro cvičení v analyse plynu, 1948; Přednášky z fyzikálních metod analytických (s K. Kámenem a F. Štráfeldem), 1952; Příklady z analytické chemie odměrné (se Z. Velebilem), 1952; Přednášky z analytické chemie odměrné, 1. vyd., 1953; Návody pro cvičení v analytické chemii odměrné, 2. vyd., 1954; Příklady výpočtů ze speciálních metod analytických, 1956; Přednášky o fyzikálních a speciálních metodách analytických (s B. Polejem), 1961; Přednášky z instrumentální analýzy, 1. vyd., 1966; Analytická chemie na učilištích, z nichž se vyvinula Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, od jejich založení až do studijního roku 1939/40, in: Chemické listy, s. 1057–1079; Waldova soustava chemických vědomostí, in: tamtéž, 70, 1976, s. 1146–1165; Instrumentální analýza, 1986.

L: MČE 1, s. 876, 6, s. 914; PSN 1, s. 494; ČBS, s. 102; Tomeš 1, s. 219; Chemické listy 57, 1963, s. 1215; Chemický průmysl 18, 1968, příloha Chemie a lidé, č. 11–12, nestr.; nekrolog in: Věstník ČSAV 95, 1986, s. 316–318; 100 let Československé společnosti chemické, č. 6, 1966, s. 46n.

P: Archiv ČVUT Praha, fond rektorát, č. 17, osobní spis, kart. č. 3.

Miloslava Žďárská, Vít Šmerha