DANZEROVÁ-DVOŘÁKOVÁ Ludmila 11.6.1859-11.2.1917

Ludmila DANZEROVÁ-DVOŘÁKOVÁ
Narození	11.6.1859
Místo narození	Praha
Úmrtí	11.2.1917
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45290

DANZEROVÁ-DVOŘÁKOVÁ, Ludmila, * 11. 6. 1859 Praha, † 11. 2. 1917 Praha, herečka, divadelní pedagožka

Divadlo začala hrát na ochotnických scénách: již v patnácti letech vystupovala v tehdejším Švestkově divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze. Touha uplatnit se herecky na profesionální scéně ji přivedla k herečce pražského německého divadla Anně Wirsingové-Hauptmannové a později k významnému německému herci Ferdinandu A. Dessoirovi (Dessauerovi). U nich získala základní herecké školení. 1883 nastoupila první profesionální angažmá v německé Postupimi. Pak působila v Městském divadle v Heidelberku a v Teplicích. 1887 přijala nabídku Národního divadla v Praze, kde zůstala v angažmá až do odchodu do penze 1912. Poté se věnovala pedagogické činnosti na pražské konzervatoři (vyučovala deklamaci) a adepty herectví připravovala také soukromě. Krátce před smrtí vydala 1917 knihu vzpomínek a úvah o hereckém umění Ze života divadelního.

Divadelní kariéru započala jako herečka pozdně romantického stylu. Záhy proslula deklamačními schopnostmi, při nichž dobře uplatňovala sytý altový hlas. Do Národního divadla byla přijata na obor milovnic jako náhrada za M. Pospíšilovou a J. Šamberkovou, vytvořila poté na 90 rolí. Její první úlohou na této scéně se 1887 stala Katuška v Shakespearově Zkrocení zlé ženy. Kritika ocenila její hlasový projev i náznaky netradičního pojetí, které dávalo tušit tvořivý herecký přístup. Velmi brzy byla obsazována do nejrůznějších rolí od mladých dívek a salonních dam až po postavy starších venkovských žen. V nich se dokázala přizpůsobit požadavkům nastupujícího realismu a prolnutím deklamačního a realistického směru svůj herecký projev obohatila. Vytvářela ostře charakterizované postavy, s úspěchem hrála i malé epizodní role. Podle pamětníků velmi dbala na obličejovou masku i detaily kostýmu, např. pro roli Hippodamie při premiéře Vrchlického trilogie (1890) si dala zhotovit čelenku podle nákresů Schliemannových vykopávek v Troji. Vytvořila řadu velkých rolí v klasickém repertoáru, mj. Isménu v Sofoklově Antigoně, Klytaimnestru v Aischylově Orestei, Lady Macbeth v Shakespearově Macbethovi či Gertrudu v jeho Hamletovi. Diváky upoutávala jako Strouhalka ve hře bratří Mrštíků Maryša (1889), jako Olga v Čechovových Třech sestrách (1907) či Matrjona v Tolstého Vládě tmy (1900), Jenovefa v Klicperově Hadriánovi z Římsů (1892), Prudence v Dámě s kaméliemi A. Dumase ml. (1903) aj. V řadě her ztvárnila s velkým porozuměním pro postavení žen role skromných, životem zkoušených matek, zatrpklých stařen i bezcitných a tvrdých ženštin. Zvláštní kapitolu jejího repertoáru tvořily postavy v dramatech H. Ibsena. Hrála Paní Lindenovou ve hře Nora (1889), Borkmanovou v Johnu Gabrielu Borkmanovi (1897), Ginu v Divoké kachně (1904) či Helenu Alvingovou v Strašidlech (1909). Svým ztvárněním typu severských žen naplňovala dobovou představu o nich jako o tvrdých, nepřístupných bytostech. Hereckou kariéru završila 1913 hostováním v Národním divadle jednou ze svých nejúspěšnějších rolí, a to Paní Mařákové v Hilbertově Vině.

D: soupis rolí: http://archiv. narodni-divadlo.cz (kde fotogalerie).

L: Dr. K., Paní L. D., in: Divadelní svět Máje 3, 1906/07, s. 225; K. Lužan, Jubileum L. D., in: Divadlo 5, 1906/07, s. 346; K. Kamínek, L. D., in: tamtéž 10, 1912, s. 394; K. Engelmüller, O slávě herecké, 1947, s. 111–116; E. Vrchlická, Danzerová a Ibsen, in: Svobodné noviny 20. 3. 1948; DČD 3, s. 248, 257; B. Bezouška, Po stopách nositelů tradic Národního divadla, in: Svět v obrazech 3. 12. 1982; ND a jeho předchůdci, s. 70–71 (kde soupis rolí).

Alice Dubská