BRIKCIUS Mohamed Abdalláh 30.9.1903-19.2.1959

Mohamed Abdalláh BRIKCIUS
Narození	30.9.1903
Místo narození	Bohinjska Bistrica (Slovinsko)
Úmrtí	19.2.1959
Místo úmrtí	Praha
Povolání	38- Obchod, služby, cestovní ruch 63- Spisovatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134659

BRIKCIUS, Mohamed Abdalláh (vl. jm. Alois Bohdan B.), * 30. 9. 1903 Bohinjska Bistrica (Slovinsko), † 19. 2. 1959 Praha, úředník, redaktor, muslimský aktivista

Syn lékaře, původním povoláním úředník banky Slávie. Od mládí se zabýval arabskou a islámskou problematikou (ovlivněn byl zejména Aloisem Musilem, byť jej později kritizoval, mj. za neochotu konvertovat k islámu), již od 20. let hojně cestoval po Evropě i Středním východě, navštívil též Etiopii, Indii, severní a východní Afriku. Na jedné z cest přijal, spolu se svou druhou ženou Marií (ženat byl celkem třikrát), islám 11. 2. 1933 v Džibuti. Téhož roku podnikl – pokud je známo, jako první Čech – pouť do Mekky, takže mohl používat titulu hadži. Některé prameny uvádějí, že též pracoval pro jemenskou a saúdskoarabskou armádu. Později se živil jako publicista, nejprve v časopise Širým světem, později v periodikách radikální pravice, jako byl Stříbrného Pražský poledník a za druhé světové války pak Vlajka (byl i zástupcem šéfredaktora).

Již před svým přestupem k islámu B. aktivně působil jako jednatel v klubu přátel Orientu Oáza. Účastnil se založení Muslimské náboženské obce v Československu (8. 11. 1934 v soukromém bytě v pražské ulici Ve Smečkách), která se přihlásila k registraci na ministerstvu školství a národní osvěty dne 31. 12. 1934, a to podle rakouského zákona z roku 1912. B. zastupoval české muslimy na většině úředních jednání, zpracovával vyžádaná doplňující stanoviska (mj. 1937 pro ministerstvo vnitra), definitivního uznání obce se dočkal ale až od protektorátních úřadů dne 18. 12. 1941. V obci vykonával funkce předsedy (1935–36, 1942–45), místopředsedy (1937, 1941) i jednatele (1939), přičemž muslimskou obec fakticky ovládal (v jednom období byla jednatelkou i B. manželka). Vedení si udržel i při rozporech v obci (1935). Od jara 1935 byl hlavním místem setkávání českých muslimů B. byt na třídě Krále Alexandra (nyní Jugoslávských partyzánů) č. 20 v Praze-Dejvicích, kde také sídlila redakce a administrace Hlasu muslimské náboženské obce, jehož hlavním autorem a redaktorem byl od založení (1937) právě B. Po celou dobu, kdy stál ve vedení muslimské obce, se marně snažil jednat se státními úřady o povolení k výstavbě mešity v Praze (uvažovalo se mj. o Štvanici či o přestavbě Hanavského pavilonu na Letné).

Do válečných let také spadala nejvýznamnější část B. publicistické činnosti. Vedle článků v dalších periodikách a beletrizujících děl sem patří především B. příspěvky v Hlasu, v nichž nejprve směřoval k propagaci islámu, nejpozději od 1940 ale texty nabíraly především politický ráz. Příklon k islámu B. vedl k odporu proti kolonialismu, obdivoval muslimské nacionalisty a republikánské Turecko (nikoliv ovšem Atatürkovu světskou politiku), zároveň ale také podporoval německo-arabské spojenectví, aktivně vítal úspěchy Německa a dalších států Osy, byť je vesměs chápal jako úspěch muslimské věci a přijímal je především jako spravedlivý trest pro koloniální mocnosti. (V článcích ovšem také chválil mj. chorvatské ustašovce za pomoc utlačovaným muslimům v Bosně či japonské tažení proti Indii.) V řadě příspěvků rovněž dával otevřeně najevo svůj antisemitismus a varoval před židobolševickým spiknutím. 1942–45 byl B. také v aktivním kontaktu s jeruzalémským muftím, který byl kvůli pronacistickým postojům vypovězen z Palestiny. Účastnil se činnosti Vlajky a Svatoplukových gard.

Již v dubnu 1945 B. předal agendu muslimské obce, zejména kartotéku členů, mladému členu Ivanu Ahmadu Hrbkovi. Za svou činnost ve válečných letech byl B. již 10. 5. 1945 zatčen Revolučními gardami a uvězněn na Pankráci, přičemž měl být souzen podle tzv. velkého dekretu (16/45 Sb.). Soudce Václav Poláček (podle některých údajů také český muslim) ovšem neshledal B. vinným; B. byl proto přeřazen k Národnímu soudu, jenž jej (na jaře 1946 v Ústí nad Labem) obvinil podle malého dekretu, konkrétně za to, že za války odmítl několika židům vystavit přestupní list do Muslimské náboženské obce. B. se hájil tím, že mu víra nedovolila přijímat pouze formální členy, ale že u konvertitů žádal delší aktivní zájem o muslimské náboženství a složení zkoušek podle islámského práva; ani to, ani další svědectví v jeho prospěch (údajně měl dokonce v době heydrichiády ukrývat parašutisty) soud nepřesvědčila a B. byl odsouzen k trestu 8 let vězení, z nějž byl propuštěn 1953.

Vedení muslimské obce převzal (10. 6. 1945) I. Hrbek, její činnost ale postupně ustala. Teprve po B. návratu z vězení byly obnoveny jejich schůzky. Asi 1955 Hrbek složil funkci a do čela obce, fungující de facto ilegálně, se postavil opět B. Za svého nástupce vybral třebíčského aktivistu Mohameda Ali Šilhavého. K faktickému obnovení muslimské obce došlo ale až 1968, resp. 1991, kdy také začal vycházet znovu Hlas muslimské náboženské obce (symbolicky byl v prvním čísle přetištěn B. úvodník Kupředu! z roku 1937). Byl pohřben v Praze na Olšanech.

D: V záři půlměsíce, 1934; Napříč Kemalovým Tureckem, 1935; Palestina – země svatou krví zalitá, 1939; Sýrie pod francouzskou trikolorou, 1939; Země zrady – Zajordání, 1942; Irák – země odplaty, 1944.

L: J. Bečka – M. Mendel, Islám a české země, 1998, s. 131n.; Tomeš 1, s. 138n.; R. Mikoláš, Musulmané v Čechách, in: Koktejl 8, červen 1999, s. 22n.; M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 304n., passim.

Jiří Martínek