DEMANTIUS Christophorus ?15.12.1567-20.4.1643: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DEMANTIUS_Christophorus_Johann_15.12.1567-20.4.1643)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Christophorus Johann DEMANTIUS
| jméno = Christophorus DEMANTIUS
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 15.12.1567
| datum narození = asi 15.12.1567
| místo narození = Liberec
| místo narození = Liberec
| datum úmrtí = 20.4.1643
| datum úmrtí = 20.4.1643
| místo úmrtí = Freidberg
| místo úmrtí = Freidberg (Německo)
| povolání = 77- Hudební skladatel
| povolání = 77- Hudební skladatel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Christophorus Johann DEMANTIUS
}}
'''DEMANTIUS, Christophorus''' ''(pův. jm. Demuth, Christoph Johann), * asi 15. 12. 1567 Liberec, † 20. 4. 1643 Freiberg (Německo), hudební skladatel, teoretik, spisovatel''
 
Latinizovaného jména používal od 1592. Je uváděna i forma
příjmení Demant. Pocházel z rodiny libereckého měšťana
Adama Demutha. Navštěvoval městskou latinskou školu,
tam si osvojil dobrou znalost latiny a řečtiny a získal i základy
hudebního vzdělání. 1587–90 byl kantorem a školním pomocníkem
v rodišti, poté odešel do hornolužického Budyšína,
kde 1592 publikoval učebnici ''Forma musices''. 1593 se zapsal
na univerzitu ve Wittenbergu, 1594–96 pobýval na univerzitě
v Lipsku, studia však nedokončil. 1597 uzavřel první ze
svých čtyř sňatků, z nichž vzešlo jedenáct dětí. Většina z nich
však nepřežila útrapy třicetileté války a zemřela v útlém věku.
1597–1604 byl kantorem v Žitavě, 1604 se nakrátko vrátil do
Lipska, aby se nakonec usadil v saském Freibergu jako kantor
při tamní katedrále a působil tam až do smrti.
 
Současník Monteverdiho D. vytvořil mimořádně rozsáhlé dílo,
dnes částečně nedochované. Jeho pozdně renesanční a raně
barokní světské i duchovní skladby byly v Německu velmi rozšířeny.
Vydával sbírky písní na latinské i německé texty (''Neue''
''Teutsche Weltliche Lieder'', 1595; ''Spruch Joel'', 1596), taneční
a příležitostné skladby (''Tympanum militare'', 1600; ''Sieben und''
''siebtzig Täntze'', 1601; ''Corona harmonica'', 1610). Kompozice
k bohoslužebným účelům zahrnovaly mše, pašije, Te Deum,
moteta a žalmy. 1602 poprvé publikoval druhou učebnici
hudby Isagoge artis musicae, do 1671 se dočkala více než deseti
vydání. D. ji v pozdějších redakcích rozšířil o německý slovník
hudebních pojmů.
 
'''L:''' Dlabač 1, s. 319; R. Quoika, Die Musik der Deutschen in Böhmen und
Mähren, Berlin 1956, s. 47n.; HS 1, s. 230; BL 1, s. 238; MGG 3 (1953),
sl. 152n.; Grove 5 (1980), s. 357n.; LDM 1, s. 276–280 (kde soupis díla
a literatury).
 
Marie Makariusová


== Literatura ==
Hemmerle, 105; Handlexikon der Deuttsche Literatur in Böhmen, Mähren, Schlesien. Landshut 1974; MSA 109/1992, 17; Hemmerle Skizzen 51; LDM 1, 276-80;
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]

Verze z 20. 12. 2016, 18:55

Christophorus DEMANTIUS
Narození asi 15.12.1567
Místo narození Liberec
Úmrtí 20.4.1643
Místo úmrtí Freidberg (Německo)
Povolání 77- Hudební skladatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=74863

DEMANTIUS, Christophorus (pův. jm. Demuth, Christoph Johann), * asi 15. 12. 1567 Liberec, † 20. 4. 1643 Freiberg (Německo), hudební skladatel, teoretik, spisovatel

Latinizovaného jména používal od 1592. Je uváděna i forma příjmení Demant. Pocházel z rodiny libereckého měšťana Adama Demutha. Navštěvoval městskou latinskou školu, tam si osvojil dobrou znalost latiny a řečtiny a získal i základy hudebního vzdělání. 1587–90 byl kantorem a školním pomocníkem v rodišti, poté odešel do hornolužického Budyšína, kde 1592 publikoval učebnici Forma musices. 1593 se zapsal na univerzitu ve Wittenbergu, 1594–96 pobýval na univerzitě v Lipsku, studia však nedokončil. 1597 uzavřel první ze svých čtyř sňatků, z nichž vzešlo jedenáct dětí. Většina z nich však nepřežila útrapy třicetileté války a zemřela v útlém věku. 1597–1604 byl kantorem v Žitavě, 1604 se nakrátko vrátil do Lipska, aby se nakonec usadil v saském Freibergu jako kantor při tamní katedrále a působil tam až do smrti.

Současník Monteverdiho D. vytvořil mimořádně rozsáhlé dílo, dnes částečně nedochované. Jeho pozdně renesanční a raně barokní světské i duchovní skladby byly v Německu velmi rozšířeny. Vydával sbírky písní na latinské i německé texty (Neue Teutsche Weltliche Lieder, 1595; Spruch Joel, 1596), taneční a příležitostné skladby (Tympanum militare, 1600; Sieben und siebtzig Täntze, 1601; Corona harmonica, 1610). Kompozice k bohoslužebným účelům zahrnovaly mše, pašije, Te Deum, moteta a žalmy. 1602 poprvé publikoval druhou učebnici hudby Isagoge artis musicae, do 1671 se dočkala více než deseti vydání. D. ji v pozdějších redakcích rozšířil o německý slovník hudebních pojmů.

L: Dlabač 1, s. 319; R. Quoika, Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Berlin 1956, s. 47n.; HS 1, s. 230; BL 1, s. 238; MGG 3 (1953), sl. 152n.; Grove 5 (1980), s. 357n.; LDM 1, s. 276–280 (kde soupis díla a literatury).

Marie Makariusová