BROGGIO Oktavián 2.1.1670-24.7.1742

Otaviano BROGGIO
Narození	2.1.1670 (datum křtu)
Místo narození	Čížkovice
Úmrtí	24.7.1742
Místo úmrtí	Litoměřice
Povolání	74- Architekt
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42904

BROGGIO, Oktavián (též Ottavio), * 2. 1. 1670 (datum křtu) Čížkovice, † 24. 7. 1742 Litoměřice, architekt

Byl synem stavitele Giulia B. († 1703) a jeho ženy Ludmily, roz. Morelové. Pravděpodobně vystudoval jezuitské gymnázium v Litoměřicích (v tamní matrice zapsán 1685). Od 1687, kdy zaplatil poplatek do litoměřického zednického cechu, se věnoval stavitelské praxi. 1689 si koupil ve městě domek a také se poprvé oženil. Ženatý byl třikrát a měl celkem 12 dětí. 1703 se stal členem šestipanského úřadu, postupně kupoval další domy, vinohrad a pozemky.

Jeho první samostatnou prací asi byla 1699 fara a kaple sv. Maří Magdaleny (později přestavěna) v Mařenicích u Cvikova. 1700 vypracoval rozpočet na stavbu litoměřického městského špitálu, 1701 postavil v Litoměřicích kapli sv. Rocha. Do 1703 dostavěl s otcem poutní kostel v Mariánských Radčicích, jehož stavbu začal J. B. Mathey. Dílem B. byl zejména vysunutý portikus. 1719 vybudoval i faru s dynamicky tvarovaným portálem. 1702–08 stavěl s otcem poutní jezuitský chrám v Bohosudově. V tomto období mu byla připisována také stavba kostela sv. Kateřiny v Libotenicích (1703) a Kalvárie s dvojicí kaplí na vrchu nad vsí Ostré u Úštěka (1703–07) pro liběšické jezuity. Od 1703 pracoval i pro cisterciáky v Oseku, kde stavěl hospodářské budovy a 1704–08 upravoval konvent. Od 1704 budoval pro litoměřické jezuity kolej a kostel Zvěstování P. Marie. Pro něj užil prvků radikálního baroka (zvlnění poprsnic empor, plackové klenby) a patrně navrhl (do 1731) jeho vnitřní vybavení oltáři, do 1738 dokončil kolej a seminář. Díky J. I. Putzovi z Adleru mohl pro pražské Nové Město navrhnout 1708 kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici – centralizující stavbu na devíti čtvercových polích, samostatně zaklenutých, kterou realizovali K. Dientzenhofer a J. J. Aichbauer. V průběhu stavby došlo 1710 a 1711 oproti B. návrhu k mírným změnám. 1708–12 stavěl B. asi poutní kostel P. Marie v Křešicích a 1729–31 jej ještě upravoval. 1710 údajně navrhl a stavěl kostel sv. Mikuláše v Třebušíně, 1711–12 vybudoval faru a následně i kostel ve Vtelně. 1712–17 provedl v radikálně dramatickém duchu své nejznamenitější dílo – klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie v Oseku. Středověký prostor lodi doplnil valenými a plackovými klenbami a vystavěl dynamicky prolamované průčelí s obdobně lámaným předsunutým portikem. V Oseku postavil ještě kostel sv. Kateřiny (1713–14), kapli pod hradem (1719–20), nemocnici (kolem 1720), dokončil konvent (1720–23), edikulu s Madonou (ve 20. letech) a navrhl opatskou zahradu (1726–28). V Litoměřicích vystavěl kostel sv. Václava (1714–16), mimořádně skvělou centralizující dispozici, jejíž základ tvořil okosený čtverec. Podle vzoru kostela pražských voršilek na Novém Městě postavil 1714–19 dominikánům v Ústí nad Labem kostel sv. Vojtěcha. 1716 mu je připisován návrh kostela sv. Prokopa v Bohušovicích nad Ohří, 1716–17 budoval poplužní dvůr v Prosmykách, 1717–19 opravoval kapucínský areál v Sokolově. 1718 mu byla svěřena stavba kostela sv. Mikuláše (zbořeného 1897) v Dolním Jiřetíně. 1719–24 barokizoval (zhruba obdobně jako v Oseku) děkanský kostel Všech svatých v Litoměřicích. 1720 zpracoval rozpočet na poplužní dvůr ve Všechlapech, stavěný asi F. M. Kaňkou. 1722–26 přestavěl a dokončil za svého otce komplex staveb v Horní Polici – poutní kostel Navštívení P. Marie spolu s děkanstvím a zámkem. 1723–28 stavěl kostel sv. Šimona a sv. Judy v Zabrušanech, který však byl 1910 nahrazen kopií. Vedle činnosti v Oseku byla pro B. ve 20. letech nejzávažnější zakázkou úprava klášterního kostela Narození P. Marie v Roudnici. Kromě B. se přípravných prací zúčastnili F. M. Kaňka a některý roudnický stavitel, pravděpodobně P. P. Columbani. 1725–34 byla uskutečněna přestavba chrámu ve stylu trochu těžkopádné barokní gotiky. Smlouva s B. na provedení díla byla podepsána 30. 5. 1725 a starší literatura uvádí, že je také nepochybně provedl. Současné bádání se však kloní k názoru, že stavitelem byl Kaňka. Kolem 1725 B. přestavěl i svůj dům v Litoměřicích, zvaný (snad podle počtu jeho dcer) U Pěti panen. O rok později vznikly pod B. vedením kaple sv. Viléma v Roudnici, centrála s konkávním průčelím a kostel sv. Petra a Pavla v Doksanech, kde do 1730 budoval snad i provisoriát. 1727–38 budoval kostel sv. Václava a faru ve Vysočanech u Chomutova. Pro osecké cisterciáky stavěl ještě 1726 kostel sv. Petra a Pavla v Lipticích. Asi se podílel na realizaci kostela sv. Jakuba ve Světci, protože za něj 1733 požadoval plat. Po 1735 vytvořil na Dómském vrchu v Litoměřicích budovu kapitulní konzistoře, původně biskupského semináře, 1730 až 1740 snad ve městě postavil i dominikánský kostel sv. Jakuba. 1737 upravoval průčelí kostela sv. Vavřince v Kostomlatech pod Milešovkou, 1740–41 pracoval na kostele sv. Bartoloměje v Jenišově Újezdě.

Některá autorství připisovaná B. jsou nejistá, např. špitál v Duchcově je pravděpodobně dílem Kaňkovým, neoprávněně mu byla s určitostí připsána výstavba zámku v Ploskovicích. V období vrcholného baroka patřil B. k nejvýznamnějším architektům v Čechách, zejména v severozápadním regionu.

L: Toman 1, s. 98; EČVU, s. 71; NEČVU 1, s. 89n.; BL 1, s. 149; MSA 108, 1992, s. 15n.; Architekti, s. 84n.; O. B., katalog výstavy Galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 1992; Dějiny města Litoměřic, 1997, s. 395.

Ivo Kořán