BROŽÍK Václav 30.1.1854-6.11.1927

Václav BROŽÍK
Narození	30.1.1854
Místo narození	Plzeň
Úmrtí	6.11.1927
Místo úmrtí	Plzeň
Povolání	36- Ostatní průmyslová odvětví
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42120

BROŽÍK, Václav, * 30. 1. 1854 Plzeň, † 6. 11. 1927 Plzeň, podnikatel karosář

Vyučil se v závodě svého otce Václava B. (1821–1895), který založil 1845 v Plzni vlastní sedlářskou a řemenářskou dílnu. Od 1867 začal montovat a kompletovat kočáry. B. od 1871 praktikoval v Drážďanech, Berlíně, Vídni a 1874–77 v Paříži. Po návratu začal pracovat v otcově závodě a 1883 se stal jeho firemním společníkem. 1890 převzal vedení celého závodu a stal se jediným vlastníkem firmy V. Brožík a syn, k jejímž odběratelům záhy patřili zákazníci z Evropy i mimo ni, zejména z Orientu, a některé královské a vysoce postavené aristokratické dvory. Kromě mnoha ocenění na výstavách byl firmě 1891 udělen čestný diplom výstavní za expozici 12 kočárů a kolekci strojních hnacích řemenů na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze. 1894 byla přenesena výroba i obchodní a výstavní prostory z centra Plzně do nové moderní továrny na Nádražní třídě. Tam byla 1898 realizována mj. také jedna z nejvýznamnějších objednávek, a to 20 vozů pro plzeňskou městskou elektrickou dráhu. V témže roce byl B. jmenován c. a k. dvorním dodavatelem kočárů a 1902 mu byl propůjčen Císařský perský řád Slunce a Lva V. třídy se zlatou medailí Slunce a Lva, spojený s titulem císařského perského dvorního dodavatele.

Na přelomu 19. a 20. století, v souvislosti s rozvojem automobilismu, začal B. vyrábět automobilové karoserie. Dle požadavků zákazníků byly karosovány převážně podvozky luxusních automobilů a užitkových vozidel pro speciální účely. Vznikající hromadná automobilová doprava přinášela i zakázky na výrobu karoserií autobusových. Firma karosovala první pražské taxíky a 1907 i jeden z autobusů pro prvou pražskou autobusovou linku z Malostranského na Hradčanské náměstí a Pohořelec. 1910–13 karosovala i 81 taxíků vídeňských. Podobně jako kočáry i karosáže automobilů uspokojovaly i nejnáročnější klientelu. Díky stálému sledování trendů ve světě mohl B. závod rychle reagovat a zavádět nové technologie. To se týkalo zejména moderního potahování karoserií umělou kůží, tzv. fabrikoidem dle systému Graftsmannova, od 1925 výroby lehkých a bezhlučných karoserií se stahovací střechou na pevných bocích, tzv. l’aerable monobloc dle francouzské licence a posléze potahování karoserií celonovou lakovanou látkou, tzv. tôle souple.

B. se aktivně účastnil i komunálního a veřejného života. Byl členem plzeňského obecního zastupitelstva, místní školní rady, představenstva filiálky Živnostenské banky, výboru Městské spořitelny, revizorem Měšťanského pivovaru, cenzorem Národní banky československé, čestným předsedou Západočeského autoklubu ad. 1912 byl jmenován císařským radou a ze zahraničních poct mu byl udělen titul královského španělského konzula, důstojníka Francouzské akademie a byl vyznamenán několika řády. 1920 postoupil svým synům Václavovi (1891–1977) a Bedřichovi (1892–1973) po třetinových podílech svého závodu. Bedřich 1925 ze společnosti vystoupil a vlastnictví závodu bylo rozděleno rovným dílem mezi otce a staršího syna. Po smrti B. (1927) získal jeho podíl nejmladší syn Jaroslav (1901–1942), který vedl závod společně s bratrem Václavem. V krizových 30. letech se firma dostala do finančních těžkostí. Po finanční sanaci byl závod převeden na jediného majitele Jaroslava B. Za druhé světové války, v rámci vojenských zakázek, byly opět vyráběny koněspřežné vozy a koňské postroje. Po znárodnění připadl závod (značně poškozený leteckými nálety 1945) národnímu podniku Karosa, který výrobu v Plzni zrušil.

L: W. Brožík Sohn, Kais. u. Königl. Hof-Wagenfabrik, Pilsen, in: GIÖ, 1908, sv. 2, s. 277; V. Brožík a synové, továrna na karoserie a kočáry Plzeň, in: Auto, 1926, č. 9, s. 619n.; totéž, in: Řidič automobilu, 1928, č. 10, s. IX – X a s. 507n.; V. B., nekrolog in: Český Deník 7. 11. 1927.

P: L. Chylíková, V. B. a synové v Plzni. Rodinné paměti, Archiv NTM Praha, sbírka rukopisů, č. 503.

Ladislav Mergl