BROŽOVÁ Marie 14.9.1901-26.9.1987

Marie BROŽOVÁ
Narození	14.9.1901
Místo narození	Hustopeče nad Bečvou
Úmrtí	26.9.1987
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42124

BROŽOVÁ, Marie, * 14. 9. 1901 Hustopeče nad Bečvou, † 26. 9. 1987 Praha, divadelní a filmová herečka

Otec Karel B. (1851–1925) byl hercem a učitelem, později měl divadelní společnost. Na jevišti se B. poprvé objevila již jako dítě. U venkovských divadelních společností vystupovala pravidelně od 1913. V letech 1919–21 hrála v činohře i operetě u divadelních ředitelů F. K. Štětky a F. Grohy, s nimiž byla i v příbuzenských svazcích. 1921 získala angažmá v Národním divadle v Brně. Pak se provdala a odešla za svým manželem, architektem Karlem Lhotou, do Plzně. Tam nastoupila od 1926 do Městského divadla. Později přesídlila do Prahy a 1931–46 byla členkou Městských divadel pražských, 1946–63 Divadla na Vinohradech (Divadlo československé armády). 1963 odešla do penze. Začínala zprvu v rolích naivek a milovnic (Julie, W. Shakespeare, Romeo a Julie, 1931; a titulními rolemi v dramatech Marie Stuartovna, F. Schiller, 1935; Jenůfa, G. Preissová, Gazdina roba, 1935; Emilia Marty, K. Čapek, Věc Makropulos, 1947; aj.), pak se pozvolna propracovávala od výrazných typů ze společenských konverzačních her (lady Windermerová, Valča Peroutová) k psychologicky náročným postavám her klasického i soudobého repertoáru (Slávka Hlubinová, F. Šrámek, Měsíc nad řekou, 1947). Ke konci své dlouhé herecké kariéry ztvárňovala postavy starých žen, matek a babiček.

Od poloviny třicátých let spolupracovala s rozhlasem na dramatických inscenacích (do 1967). Počátkem čtyřicátých let vstoupila jako herečka i do českého filmu: 1941–66 ztvárnila na 25 filmových rolí. První výraznou filmovou postavou se do české kinematografie zapsala však až v adaptaci Arbesova románu Advokát chudých v režii Vladimíra Slavínského (role Marie Rubešové). Úspěch filmu jí záhy zaručil další filmová angažmá. Ještě téhož roku si zahrála profesorku zpěvu ve Vávrově Turbíně a selku Kovandovou v Čápově filmovém přepisu románu J. Š. Baara Jan Cimbura (1941). V dalších filmech vystoupila až po osvobození (Předtucha, 1947; Zvony z rákosu, 1950; Na konci města, 1954; Stříbrný vítr, 1954; Černý prapor, 1958). Filmově ztvárnila také farářovu hospodyni Pepinku v Divé Báře, 1949; Staškovu matku v Janu Husovi, 1954; Lammingerovou v Psohlavcích, 1954; Nerudovu matku v Příběhu lásky a cti, 1977, aj.) Přijímala také role ve filmech pro děti (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1963). Do povědomí diváků se nejvíce zapsala ztvárněním babičky Márové, prosté venkovské ženy ve filmu Jaromila Jireše Causa králík (1979), a to již jako takřka osmdesátiletá herečka. Druhým manželem B. byl herec a režisér Bohuš Stejskal. Její herecké umění a na 180 rolí bylo oceněno 1958 stříbrnou medailí Divadelní žatvy, 1961 vyznamenáním Za vynikající práci a 1966 jmenováním zasloužilou umělkyní.

L: Kinorevue 9. 4. 1941; Lidová demokracie 11. 9. 1976 a 4. 4. 1980; Mladá fronta 11. 9. 1976; Rudé právo 15. 9. 1971 (vesměs články k osobním výročím B.); FP 2, s. 53n. (kde chybné datum úmrtí 29. 9. 1987); MČE 1, s. 582; DČD 4, s. 171; Kalendárium osobností západních Čech na rok 1996, s. 58; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 105; Tomeš 1, s. 145; Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 406n.

Marcella Husová