BROŽOVÁ-MALÁ Julie 2.6.1883-16.2.1971: Porovnání verzí

	Julie BROŽOVÁ-MALÁ
Narození	2.6.1883
Místo narození	Kladno
Úmrtí	16.2.1971
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42123

VizuálníWikitext

Verze z 29. 12. 2016, 18:17

BROŽOVÁ-MALÁ, Julie, * 2. 6. 1883 Kladno, † 16. 2. 1971 Praha, spisovatelka, překladatelka

Pocházela z dělnických poměrů. V rodišti absolvovala čtyři ročníky měšťanské školy a roční obchodní kurs. Dále se vzdělávala soukromě při zaměstnání, mimo jiné na Kheilově obchodní škole. 1903 nastoupila do administrativy tiskárny Arnošta Haase šlechtice z Vraného, 1911 se provdala za Františka Malého (1884–1938), původně fotografa, později kameramana a producenta českého němého filmu, a nadále zůstala ve svobodném povolání. Debutovala pod patronátem Věnceslavy Srbové-Lužické v časopise Lada 1898 a přispívala poté drobnými prózami do Besed Času, Nivy, Zvonu, Topičova sborníku, v meziválečném období např. do Tribuny, po 1945 do novin Lidová demokracie, nejsoustavněji do Českého (Svobodného) slova. Politicky byla organizována v národně socialistické straně. V románcích pro dívčí mládež (Černé město, 1937, Bojujeme o štěstí, 1940, Život je krásný, 1944, Poznamenané jaro, 1948) nevybočila z dobové konvence, za což byla po únorových událostech 1948 veřejně kritizována jako autorka tzv. buržoazního braku. Naproti tomu v próze pro děti a mládež u ní postupně krystalizovalo okouzlení ruským pohádkovým bohatstvím a s úsilím o mravní výchovu dětských čtenářů se vyhraňovala její ojedinělá inspirace lidovým vypravěčstvím evropského východu (O bílých pávech princezny Joly, 1922, O překrásné Alenušce a moudrém pasáčkovi, 1923, Ptačím pírkem, 1930, Pohádky z Údolí královny snů, 1942, Duhový kruh, 1944, O neústupné hoře, o řece Divoké a ptáku Velikánu, 1952, Marcipánek, 1970). Dětem určila i některé divadelní hry, ovlivněné poetikou Franka Weniga a Josefa Skupy (O princezně Kýchavce, Kašpárek a kocour Felix lékaři). V prózách pro dospělé rozvíjela tradičním popisným způsobem sociální témata (Země nepojezdná, 1946). Vrcholu dosáhla románovým životopisem smetanovského barytonisty Josefa Lva Hořké víno (1946). Dílo, v přepracované podobě s titulem Cesta za slávou (1955), získalo na umělecké, vypravěčské a poznávací hodnotě. Prostředí 60. let 19. století v něm bylo zobrazeno barvitě a věrohodně na základě studia původních pramenů.

Jako překladatelka se B. uvedla zejména populárním souborem ruských pohádek v převyprávění Iriny Karnauchovy Krása nesmírná (poprvé 1952, mnohokrát reeditováno). Psala také pod jménem Julie Malá.

L: J. B.-M., Trochu vzpomínek a kus mé práce, in: Úhor 27, 1939, s. 163n.; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 114; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 55; nekrolog in: Lidová demokracie 20. 2. 1971, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 431; LČL 1, s. 307 (kde další bibliogafie).

P: LA PNP Praha; J. Češková, J. B.-M., 2000, edice inv. č. 1057; osobní archiv autora hesla.

Martin Kučera

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba
-| jméno = Julie BROŽOVÁ-Malá
+| jméno = Julie BROŽOVÁ-MALÁ
 | obrázek = No male portrait.png
 | datum narození = 2.6.1883
-| místo narození =
+| místo narození = Kladno
 | datum úmrtí = 16.2.1971
-| místo úmrtí =
+| místo úmrtí = Praha
 | povolání = 63- Spisovatel
 - Překladatel
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Julie BROŽOVÁ-Malá
+}}
+'''BROŽOVÁ-MALÁ, Julie,''' ''* 2. 6. 1883 Kladno, † 16. 2. 1971 Praha, spisovatelka, překladatelka''
+Pocházela z dělnických poměrů. V rodišti absolvovala čtyři
+ročníky měšťanské školy a roční obchodní kurs. Dále se vzdělávala
+soukromě při zaměstnání, mimo jiné na Kheilově obchodní
+škole. 1903 nastoupila do administrativy tiskárny
+Arnošta Haase šlechtice z Vraného, 1911 se provdala za Františka Malého (1884–1938), původně fotografa, později kameramana
+a producenta českého němého filmu, a nadále
+zůstala ve svobodném povolání. Debutovala pod patronátem
+Věnceslavy Srbové-Lužické v časopise ''Lada'' 1898 a přispívala
+poté drobnými prózami do ''Besed Času'', ''Nivy'', ''Zvonu'', ''Topičova''
+''sborníku'', v meziválečném období např. do ''Tribuny'', po 1945
+do novin ''Lidová demokracie'', nejsoustavněji do ''Českého'' (''Svobodného'')
+''slova''. Politicky byla organizována v národně socialistické
+straně. V románcích pro dívčí mládež (''Černé město'',
+, ''Bojujeme o štěstí'', 1940, ''Život je krásný'', 1944, ''Poznamenané''
+''jaro'', 1948) nevybočila z dobové konvence, za což
+byla po únorových událostech 1948 veřejně kritizována jako
+autorka tzv. buržoazního braku. Naproti tomu v próze pro
+děti a mládež u ní postupně krystalizovalo okouzlení ruským
+pohádkovým bohatstvím a s úsilím o mravní výchovu dětských
+čtenářů se vyhraňovala její ojedinělá inspirace lidovým
+vypravěčstvím evropského východu (''O bílých pávech princezny''
+''Joly'', 1922, ''O překrásné Alenušce a moudrém pasáčkovi'',
+, ''Ptačím pírkem'', 1930, ''Pohádky z Údolí královny snů'',
+, ''Duhový kruh'', 1944, ''O neústupné hoře, o řece Divoké''
+''a ptáku Velikánu'', 1952, ''Marcipánek'', 1970). Dětem určila
+i některé divadelní hry, ovlivněné poetikou Franka Weniga
+a Josefa Skupy (''O princezně Kýchavce'', ''Kašpárek a kocour Felix''
+''lékaři''). V prózách pro dospělé rozvíjela tradičním popisným
+způsobem sociální témata (''Země nepojezdná'', 1946). Vrcholu
+dosáhla románovým životopisem smetanovského barytonisty
+Josefa Lva ''Hořké víno'' (1946). Dílo, v přepracované podobě
+s titulem ''Cesta za slávou'' (1955), získalo na umělecké,
+vypravěčské a poznávací hodnotě. Prostředí 60. let 19. století
+v něm bylo zobrazeno barvitě a věrohodně na základě studia
+původních pramenů.
+Jako překladatelka se B. uvedla zejména populárním souborem
+ruských pohádek v převyprávění Iriny Karnauchovy
+''Krása nesmírná'' (poprvé 1952, mnohokrát reeditováno). Psala
+také pod jménem Julie Malá.
+'''L:''' J. B.-M., Trochu vzpomínek a kus mé práce, in: Úhor 27, 1939, s. 163n.;
+O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 114; J. Kunc, Slovník
+českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 55; nekrolog in: Lidová
+demokracie 20. 2. 1971, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské
+literatuře, 1973, s. 431; LČL 1, s. 307 (kde další bibliogafie).
+'''P:''' LA PNP Praha; J. Češková, J. B.-M., 2000, edice inv. č. 1057; osobní
+archiv autora hesla.
+Martin Kučera
 [[Kategorie:D]]
 [[Kategorie:63- Spisovatel]]
 [[Kategorie:64- Překladatel]]
 [[Kategorie:1883]]
+[[Kategorie:Kladno]]
 [[Kategorie:1971]]
+[[Kategorie:Praha]]