BRŮHA Antonín 25.10.1871-17.4.1914: Porovnání verzí
(BRŮHA_Antonín_25.10.1871-17.4.1914) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BRŮHA, Antonín''' ''(pův jm. Kolář), * 25. 10. 1871 Praha, † 17. 4. 1914 Praha, politik'' | |||
Nemanželský syn zemědělské dělnice; původním jménem | |||
Antonín Kolář, později přijal příjmení svého nevlastního | |||
otce. V důsledku těžké choroby matky prožil dětství jako | |||
„pastorek pražského nalezince“ v Bulánce u Kouřimi. Vyučil | |||
se zlatníkem a stal se úředníkem okresní nemocenské | |||
pojišťovny v Praze. V 90. letech zahájil politickou činnost | |||
v Českoslovanské sociálně demokratické straně dělnické, kde | |||
uplatnil své mimořádné organizační schopnosti. Od listopadu | |||
1904 až do konce života vykonával funkci ústředního | |||
(generálního) tajemníka strany, v níž vypracoval a prosadil | |||
nový organizační řád, zavedl řádný katastr stranických organizací | |||
a vydal příručku ''Organisátor čili co má každý soudruh'' | |||
''věděti. Snůška důležitých usnesení strany sociálně demokratické'' | |||
(1909). Vzdor špatnému a stále se zhoršujícímu zdravotnímu | |||
stavu proslul svou pracovní aktivitou a výkonností i řečnickým | |||
uměním a agitačními schopnostmi. Byl hlavním | |||
organizátorem sociálnědemokratických volebních kampaní | |||
1907 a 1911, poslaneckou kandidaturu však odmítal. Jako | |||
zásadní stoupenec osamostatnění české sociální demokracie | |||
se významně exponoval v dobových politických bojích | |||
mezi autonomisty a centralisty. V necelých 43 letech podlehl | |||
tuberkulóze, s níž několik let zápasil. 19. 4. byl za masové | |||
účasti straníků i širší pražské veřejnosti pohřben na Vinohradském | |||
hřbitově. | |||
'''L:''' F. Soukup, Revoluce práce, 1938, s. 802n.; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. | |||
Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, | |||
2005, s. 39. | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1871]] | [[Kategorie:1871]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1914]] | [[Kategorie:1914]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 31. 12. 2016, 09:47
| Antonín BRŮHA | |
 | |
| Narození | 25.10.1871 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 17.4.1914 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136795 |
BRŮHA, Antonín (pův jm. Kolář), * 25. 10. 1871 Praha, † 17. 4. 1914 Praha, politik
Nemanželský syn zemědělské dělnice; původním jménem Antonín Kolář, později přijal příjmení svého nevlastního otce. V důsledku těžké choroby matky prožil dětství jako „pastorek pražského nalezince“ v Bulánce u Kouřimi. Vyučil se zlatníkem a stal se úředníkem okresní nemocenské pojišťovny v Praze. V 90. letech zahájil politickou činnost v Českoslovanské sociálně demokratické straně dělnické, kde uplatnil své mimořádné organizační schopnosti. Od listopadu 1904 až do konce života vykonával funkci ústředního (generálního) tajemníka strany, v níž vypracoval a prosadil nový organizační řád, zavedl řádný katastr stranických organizací a vydal příručku Organisátor čili co má každý soudruh věděti. Snůška důležitých usnesení strany sociálně demokratické (1909). Vzdor špatnému a stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu proslul svou pracovní aktivitou a výkonností i řečnickým uměním a agitačními schopnostmi. Byl hlavním organizátorem sociálnědemokratických volebních kampaní 1907 a 1911, poslaneckou kandidaturu však odmítal. Jako zásadní stoupenec osamostatnění české sociální demokracie se významně exponoval v dobových politických bojích mezi autonomisty a centralisty. V necelých 43 letech podlehl tuberkulóze, s níž několik let zápasil. 19. 4. byl za masové účasti straníků i širší pražské veřejnosti pohřben na Vinohradském hřbitově.
L: F. Soukup, Revoluce práce, 1938, s. 802n.; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 39.
Josef Tomeš