DĚTŘICH z Portic ?1300-17.12.1367

DĚTŘICH z Portic
Narození	okolo 1300
Místo narození	Stendal (Německo)
Úmrtí	17.12.1367
Místo úmrtí	Magdeburg (Německo)
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45409

DĚTŘICH z Portic (též DIETRICH von Portitz, DIETRICH Kagelwi, Kugelweit), * okolo 1300 Stendal (Německo), † 17. 12. 1367 Magdeburg (Německo), církevní činitel, diplomat, finančník

Pocházel ze zámožné měšťanské rodiny kraječe sukna. Vstoupil do cisterciáckého kláštera v Lehninu v Braniborsku. Již tam se projevily jeho ekonomické schopnosti, když jako hospodářský správce (cellarius) zbavil klášter dluhů a do vedl ho k ekonomickému rozkvětu. 1329 se stal protonotářem a hofmistrem braniborského biskupa Ludvíka. Biskupský stolec, na nějž si dělal naděje, však nezískal. Odešel proto do Avignonu, aby získal alespoň titulární biskupství. 1346–47 byl jako titulární biskup sareptský (v Sýrii) světícím biskupem v Brandenburku, 1347–51 v Olomouci. 1351 byl na přímluvu Karla IV. jmenován biskupem ve Šlesviku, ale narazil na odpor kapituly. 1353–67 byl biskupem v Mindenu. 1352–54 působil jako vyslanec, sekretář a přední rádce Karla IV. především ve finančních otázkách, prokázal mu rovněž četné diplomatické a vojenské služby (mimo jiné jednání v Avignonu o císařské korunovaci v listopadu 1354, na říšských sněmech v Norimberku a v Metách 1355–56, na jednání hornolužického zemského soudu 1357, v konfliktu s Wittelsbachy a v úsilí o získání Braniborské marky). 1357–62 Karel IV. svěřil D. správu financí. K umoření dluhů a ozdravění státních financí mu mimo jiné udělil široké pravomoci ke korunnímu majetku v Čechách a v říši (v německých zemích) a na úhradu výdajů za restituci korunního majetku, k níž D. použil vlastní peníze, dal mu do zástavy příjmy z královské domény a z regálů. Spolu s Arnoštem z Pardubic vedl D. správu země v době Karlovy nepřítomnosti. Za odměnu dostal majetek v Čechách a v Horní Falci, 1360–61 držel rovněž výnosné proboštství vyšehradské, s nímž byl spojen úřad kancléře Českého království. Když 1361 papež na žádost Karla IV. jmenoval D. arcibiskupem magdeburským (vysvěcen 22. 10. 1363), přesunul se do Magdeburku, kde prosazoval Karlovy zájmy o Braniborskou marku. 1362–65 byl regentem Braniborské marky. Za prostředky, které získal v Čechách, vyplatil zastavené arcibiskupské statky a budoval hodnotné stavby (mj. dostavba magdeburského dómu, v němž si nechal upravit místo pro svůj hrob s oltářem, u kterého za něho měly být slouženy mše). Ve výtvarném umění jako cisterciák preferoval výpověď díla před zdobností. Šetrnost spojená s jeho hospodářským působením se stala předmětem anekdot, které byly tradovány po staletí.

Zřejmě před rokem 1357 si vystavěl též hrad Kuglvajt (Kuklov) v jižních Čechách (poblíž Českého Krumlova), po němž se i psal; zasloužil se též o založení cisterciáckého kláštera v Klášterní Skalici u Kouřimi, na němž se podílel i sám císař a král Karel.

L: V. J. Nováček, D. z P., přední rádce Karla IV., in: ČNM 64, 1890, s. 459 až 535; G. Sello, Erzbischof Dietrich Kagelwitz von Magdeburg (1361–1367), in: Jahresbericht des Altmärkischen Vereins für vaterländische Geschichte und Industrie 23, 1890, s. 1–90; A. Sedláček, Hrady, zámky, tvrze království Českého 3, 1932, s. 80; E.-M. Engel, Brandenburgische Bezüge im Leben und Wirken des Magdeburger Erzbischofs Dietrich von Portitz, in: týž (ed.), Karl IV. Politik und Ideologie im 14. Jahrhunderts, Weimar 1982, II, s. 197 až 213; P. Moraw, Zur Mittelpunktfunktion Prags im Zeitalter Karls IV., in: Europa Slavica – Europa Occidentalis, Berlin 1986, s. 469–473; Lexikon des Mittelalters 3, München – Zürich 1986, s. 1029; J. Spěváček, Karel IV. Život a dílo (1316–1378), 1979, s. 238–240, 401; L. Bobková, Velké dějiny zemí Koruny české 4a, 1310–1402, 2003, rejstřík, zvl. s. 520n.; J. Fajt – R. Suckale, Okruh rádců, in: Karel IV. Císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310–1437 (ed. J. Fajt), 2006, s. 181–183.

Marie Bláhová