DOBERSKÝ Josef 16.3.1888-11.2.1967: Porovnání verzí
(DOBERSKÝ-Pohl_Josef_16.3.1888-11.2.1967) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef DOBERSKÝ | | jméno = Josef DOBERSKÝ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.3.1888 | | datum narození = 16.3.1888 | ||
| místo narození = | | místo narození = Dobré u Dobrušky | ||
| datum úmrtí = 11.2.1967 | | datum úmrtí = 11.2.1967 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 12- Geograf | | povolání = 12- Geograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DOBERSKÝ, Josef''' ''(do 1946 POHL, též POHLDOBERSKÝ), * 16. 3. 1888 Dobré u Dobrušky, † 11. 2. 1967 Praha, geograf'' | |||
Byl synem chalupníka Františka P. a Kristiny, roz. Svatošové. | |||
Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a 1909 až | |||
1914 dějepis a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity. | |||
Tématem disertační práce (PhDr. 1916) byl ''Vývoj isochron'' | |||
''v Čechách (s Prahou jako východiskem) v letech 1904–1913''. | |||
Učil na gymnáziích v Pardubicích a Praze. 1927 se na podnět | |||
V. Švambery habilitoval z antropogeografie na UK, od | |||
1929 byl postupně uvolňován pro přednášky a semináře, | |||
1937 se stal mimořádným (na stolici po V. Dvorském) a po | |||
válečném přerušení 1946 řádným profesorem. Německé příjmení | |||
si počeštil podle rodné obce, změnil i politickou orientaci | |||
a z agrárníka se stal komunistou. 1950–52 krátce vedl | |||
Geografický ústav UK, na odpočinek odešel 1958. Mnoho | |||
energie věnoval i práci v Československé společnosti zeměpisné, | |||
1945–56 byl jejím předsedou. Byl velmi konfliktní. Spory | |||
vedl např. s J. Korčákem, jemuž blokoval habilitaci, ale i třeba | |||
s J. Králem a B. Šalamonem, jejichž činnost za války dokonce | |||
nechal v červnu 1945 prověřit bezpečnostními orgány. | |||
Životním tématem se D. stala geografie obyvatelstva a sídel. | |||
Po několika drobnějších pracích, věnovaných obyvatelstvu | |||
tehdy německého Kladska a přilehlých oblastí Čech, vytvořil | |||
důležitou studii o hustotě obyvatelstva v Čechách ''Densité de'' | |||
''la population dans la République Tchécoslovaque'' (1926), v které | |||
na základě hustoty zalidnění v jednotlivých obcích pomocí | |||
matematických metod analyzoval prostorové rozmístění obyvatelstva | |||
v Československu. Podobnému tématu, spojenému | |||
se studiem migrace obyvatelstva, se věnoval i v následující práci | |||
''Vylidňování venkova v Čechách v letech 1850–1930'' (1932). | |||
Během třicátých let se D. propracoval ke geografii sídel (''Typy'' | |||
''vesnických sídel v Čechách'', 1935, později ovšem kritizované | |||
jako deskriptivní, nepřihlížející ke genezi sídla a půdorysu) | |||
a k sociologickým otázkám. Spolupracoval též s redakcí ''Ottova'' | |||
''slovníku naučného nové doby''. Po válce publikoval drobnější | |||
práce, např. se podílel na vytváření nedokončeného ''Nového | |||
zeměpisného atlasu světa'' (1947), studii ''Kladsko politicky-zeměpisně'' | |||
(1946; zpracoval i mapu této oblasti s českým názvoslovím), | |||
ale také ''Úspěchy ruské a sovětské geografie'' (1951). | |||
Rozsáhlé studie o Královéhradecku a Dobrušsku, stejně jako | |||
syntéza sídelního zeměpisu, zůstaly v rukopise. | |||
Syn '''Přemysl D.''' (* 20. 8. 1918, Pardubice, † 26. 12. 1983, | |||
Praha) byl lékařem a předním dietologem, zakladatelem | |||
a přednostou dietologické laboratoře Institutu klinické a experimentální | |||
medicíny (IKEM) Praha. | |||
'''D:''' soupisy: J. Kunský, J. D. šedesátníkem, in: Sborník Československé | |||
společnosti zeměpisné 53, 1948, s. 87–93; O. Vrána, Za profesorem J. D., | |||
in: tamtéž 72, 1967, s. 251–252. | |||
'''L:''' MSN 5, s. 798; OSND 4/2, s. 1184; V. Häufler, Dějiny geografie na | |||
Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 166, 236, 249–250, 391; (redakce), | |||
Univ. prof. dr. J. D. zemřel, in: Lidé a země 16, 1967, č. 3, s. 106; BL 3, | |||
s. 257–258; ČBS, s. 111; Kutnar, s. 767; J. Martínek – M. Martínek, Kdo | |||
byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 343 (Pohl-D.); Tomeš 2, | |||
s. 596; DUK 4, s. 176, 486; R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), Lidová kultura. | |||
Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2007, s. 175–176. | |||
K Přemyslu D.: nekrolog in: ČLČ 123, 1984, s. 208. | |||
'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis č. 45; SOA | |||
Zámrsk, matrika narozených Dobré (1839–1897), sign. 25–3865, fol. 193. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Řádek 17: | Řádek 80: | ||
[[Kategorie:1888]] | [[Kategorie:1888]] | ||
[[Kategorie:Dobré]] | |||
[[Kategorie:1967]] | [[Kategorie:1967]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 19. 1. 2017, 16:04
Josef DOBERSKÝ | |
![]() | |
Narození | 16.3.1888 |
---|---|
Místo narození | Dobré u Dobrušky |
Úmrtí | 11.2.1967 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 12- Geograf |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45545 |
DOBERSKÝ, Josef (do 1946 POHL, též POHLDOBERSKÝ), * 16. 3. 1888 Dobré u Dobrušky, † 11. 2. 1967 Praha, geograf
Byl synem chalupníka Františka P. a Kristiny, roz. Svatošové. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a 1909 až 1914 dějepis a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity. Tématem disertační práce (PhDr. 1916) byl Vývoj isochron v Čechách (s Prahou jako východiskem) v letech 1904–1913. Učil na gymnáziích v Pardubicích a Praze. 1927 se na podnět V. Švambery habilitoval z antropogeografie na UK, od 1929 byl postupně uvolňován pro přednášky a semináře, 1937 se stal mimořádným (na stolici po V. Dvorském) a po válečném přerušení 1946 řádným profesorem. Německé příjmení si počeštil podle rodné obce, změnil i politickou orientaci a z agrárníka se stal komunistou. 1950–52 krátce vedl Geografický ústav UK, na odpočinek odešel 1958. Mnoho energie věnoval i práci v Československé společnosti zeměpisné, 1945–56 byl jejím předsedou. Byl velmi konfliktní. Spory vedl např. s J. Korčákem, jemuž blokoval habilitaci, ale i třeba s J. Králem a B. Šalamonem, jejichž činnost za války dokonce nechal v červnu 1945 prověřit bezpečnostními orgány.
Životním tématem se D. stala geografie obyvatelstva a sídel. Po několika drobnějších pracích, věnovaných obyvatelstvu tehdy německého Kladska a přilehlých oblastí Čech, vytvořil důležitou studii o hustotě obyvatelstva v Čechách Densité de la population dans la République Tchécoslovaque (1926), v které na základě hustoty zalidnění v jednotlivých obcích pomocí matematických metod analyzoval prostorové rozmístění obyvatelstva v Československu. Podobnému tématu, spojenému se studiem migrace obyvatelstva, se věnoval i v následující práci Vylidňování venkova v Čechách v letech 1850–1930 (1932). Během třicátých let se D. propracoval ke geografii sídel (Typy vesnických sídel v Čechách, 1935, později ovšem kritizované jako deskriptivní, nepřihlížející ke genezi sídla a půdorysu) a k sociologickým otázkám. Spolupracoval též s redakcí Ottova slovníku naučného nové doby. Po válce publikoval drobnější práce, např. se podílel na vytváření nedokončeného Nového zeměpisného atlasu světa (1947), studii Kladsko politicky-zeměpisně (1946; zpracoval i mapu této oblasti s českým názvoslovím), ale také Úspěchy ruské a sovětské geografie (1951). Rozsáhlé studie o Královéhradecku a Dobrušsku, stejně jako syntéza sídelního zeměpisu, zůstaly v rukopise.
Syn Přemysl D. (* 20. 8. 1918, Pardubice, † 26. 12. 1983, Praha) byl lékařem a předním dietologem, zakladatelem a přednostou dietologické laboratoře Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Praha.
D: soupisy: J. Kunský, J. D. šedesátníkem, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 53, 1948, s. 87–93; O. Vrána, Za profesorem J. D., in: tamtéž 72, 1967, s. 251–252.
L: MSN 5, s. 798; OSND 4/2, s. 1184; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 166, 236, 249–250, 391; (redakce), Univ. prof. dr. J. D. zemřel, in: Lidé a země 16, 1967, č. 3, s. 106; BL 3, s. 257–258; ČBS, s. 111; Kutnar, s. 767; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 343 (Pohl-D.); Tomeš 2, s. 596; DUK 4, s. 176, 486; R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2007, s. 175–176. K Přemyslu D.: nekrolog in: ČLČ 123, 1984, s. 208.
P: Archiv UK, Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis č. 45; SOA Zámrsk, matrika narozených Dobré (1839–1897), sign. 25–3865, fol. 193.
Jiří Martínek