DOLEJŠEK Václav 20.2.1895-3.1.1945: Porovnání verzí
(DOLEJŠEK_Václav_20.2.1895-3.1.1945) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DOLEJŠEK, Václav''', ''* 20. 2. 1895 Praha, † 3. 1. 1945 Terezín, fyzik, pedagog'' | |||
Syn Václava D., úředníka Pražské městské spořitelny, a jeho | |||
druhé manželky Marie, roz. Vlkové. Maturoval 1914 na českém reálném gymnáziu v Praze. 1914–20 studoval matematiku | |||
a fyziku na filozofické fakultě české univerzity, školu přerušil | |||
kvůli službě v armádě (1917–18). Získal aprobaci pro | |||
vyučování matematiky a fyziky na středních školách (1920) | |||
a obhájil disertaci ''Theorie skládání barev a barvy komplementární,'' | |||
''příspěvek k nepřímé fotografii v barvách''. 1919–26 | |||
působil jako asistent Fyzikálního ústavu pražské univerzity, | |||
od 1922 v oddělení pro užitou fyziku prof. A. Žáčka. 1921 až | |||
1922 absolvoval studijní pobyt na univerzitě ve švédském | |||
Lundu u M. Siegbahna, pozdějšího nositele Nobelovy | |||
ceny (1924). Tehdy D. objevil v rentgenových spektrech | |||
uranu a thoria čáry do té doby neidentifikované spektrální | |||
série N. O objevu referoval v krátkém sdělení v časopise | |||
''Nature'' (1922) a podrobně v článku v ''Zeitschrift für Physik'' | |||
z téhož roku, který se stal základem jeho habilitace (1924) | |||
na Přírodovědecké fakultě UK, a to v oboru experimentální | |||
fyziky. 1926–28 působil jako asistent svého přítele | |||
J. Heyrovského v Ústavu fyzikální chemie UK. 1928 byl | |||
jmenován mimořádným profesorem a 1929 vedoucím nového | |||
oddělení pro rentgenovou spektroskopii v Ústavu fyzikální | |||
chemie UK, které se 1931 oddělilo jako samostatný | |||
Spektroskopický ústav UK, a které D. vedl. 1926 byl zvolen | |||
mimořádným členem matematicko-přírodovědné třídy | |||
KČSN, 1931 členem Československé národní rady badatelské, | |||
aktivně pracoval i v Jednotě českých matematiků | |||
a fyziků. 1935 byl jmenován řádným profesorem. Spolu | |||
s J. Heyrovským inicioval 1934 zřízení Fyzikálního výzkumu | |||
Škodových závodů (společné pracoviště Škodových závodů | |||
a Spektroskopického ústavu UK), kde se uplatnila řada | |||
D. žáků, především po uzavření českých vysokých škol za nacistické | |||
okupace. | |||
Ve vědecké i pedagogické práci se D. specializoval na rentgenovou | |||
spektroskopii a atomovou fyziku, v níž vybudoval | |||
vlastní vědeckou školu. Byl autorem či spoluautorem přibližně | |||
80 vědeckých sdělení. Většinu prací D. i jeho žáků uveřejnila | |||
souběžně tuzemská a zahraniční periodika. V historii československé | |||
fyziky se staly průkopnické jeho iniciativy o propojení | |||
univerzitní vědy a praxe, které se realizovaly ve Fyzikálním | |||
výzkumu Škodových závodů. V otázkách metrologie záření | |||
spolupracoval s lékaři. Neuspěl ve snaze objevit chybějící chemický | |||
prvek č. 75 (rhenium), přestože spolu s J. Heyrovským | |||
publikoval článek o jeho nálezu. | |||
Za války spolupracoval s Fyzikálním výzkumem Škodových | |||
závodů (1940 byl dán na dovolenou s čekatelným), pracoval | |||
na učebnici vakuové fyziky, kterou již nedokončil. Zapojil | |||
se do protinacistického odboje, v říjnu 1944 byl zatčen gestapem | |||
pro podezření z vlastizrady, vězněn a vyslýchán v Praze | |||
na Pankráci; v listopadu 1944 byl transportován do Malé pevnosti | |||
v Terezíně, kde zemřel na úplavici. | |||
Byl třikrát ženatý, otcem 4 dětí. Jeho jméno nese ulice v Praze 8 | |||
i jedna z poslucháren v budově Fyzikálních ústavů UK v Praze | |||
na Karlově. | |||
D: výběr: On the N-series, in X-Ray Spectra, in: Nature 109, 1922, č. 2740, | |||
s. 582; Über die N-Serie der Röntgenspektren, in: Zeitschrift für Physik 10, | |||
1922, s. 129–136; Erhöhung der Meßgenauigkeit innerhalb der Röntgenspektren | |||
2, in: tamtéž, s. 159–168 (s M. Siegbahnem); Zjištění přítomnosti | |||
dvimanganu (at. č. 75) v solech manganu, in: Chemické listy 20, 1926, | |||
s. 4–21 (s J. Heyrovským); Ionisační spektrometr, in: ČLČ 66, 1927, s. 221 až | |||
227 (s B. Pollandem); Ionenrohr als Übergangsrohr von optischen zu Röntgenröhren, | |||
in: Zeitschrift für Physik 74, 1932, s. 565–573 (s V. Kunzlem); | |||
O novém směru ve spektrografii X-paprsků, in: Věstník KČSN, tř. matem.-přírodovědecká, 1938, č. 18. | |||
'''L:''' E. Těšínská – Z. Dolejšek – M. Heyrovský – M. Rotter, Fyzik V. D. | |||
(1895–1945), 2005 (kde i D. bibliografie a přehled literatury). | |||
'''P:''' Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta UK; NA Praha, fond Ministerstvo | |||
školství a národní osvěty. | |||
Emilie Těšínská | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:2- Fyzik]] | [[Kategorie:2- Fyzik]] |
Verze z 23. 1. 2017, 16:27
Václav DOLEJŠEK | |
Narození | 20.2.1895 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 3.1.1945 |
Místo úmrtí | Terezín |
Povolání | 2- Fyzik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45642 |
DOLEJŠEK, Václav, * 20. 2. 1895 Praha, † 3. 1. 1945 Terezín, fyzik, pedagog
Syn Václava D., úředníka Pražské městské spořitelny, a jeho druhé manželky Marie, roz. Vlkové. Maturoval 1914 na českém reálném gymnáziu v Praze. 1914–20 studoval matematiku a fyziku na filozofické fakultě české univerzity, školu přerušil kvůli službě v armádě (1917–18). Získal aprobaci pro vyučování matematiky a fyziky na středních školách (1920) a obhájil disertaci Theorie skládání barev a barvy komplementární, příspěvek k nepřímé fotografii v barvách. 1919–26 působil jako asistent Fyzikálního ústavu pražské univerzity, od 1922 v oddělení pro užitou fyziku prof. A. Žáčka. 1921 až 1922 absolvoval studijní pobyt na univerzitě ve švédském Lundu u M. Siegbahna, pozdějšího nositele Nobelovy ceny (1924). Tehdy D. objevil v rentgenových spektrech uranu a thoria čáry do té doby neidentifikované spektrální série N. O objevu referoval v krátkém sdělení v časopise Nature (1922) a podrobně v článku v Zeitschrift für Physik z téhož roku, který se stal základem jeho habilitace (1924) na Přírodovědecké fakultě UK, a to v oboru experimentální fyziky. 1926–28 působil jako asistent svého přítele J. Heyrovského v Ústavu fyzikální chemie UK. 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a 1929 vedoucím nového oddělení pro rentgenovou spektroskopii v Ústavu fyzikální chemie UK, které se 1931 oddělilo jako samostatný Spektroskopický ústav UK, a které D. vedl. 1926 byl zvolen mimořádným členem matematicko-přírodovědné třídy KČSN, 1931 členem Československé národní rady badatelské, aktivně pracoval i v Jednotě českých matematiků a fyziků. 1935 byl jmenován řádným profesorem. Spolu s J. Heyrovským inicioval 1934 zřízení Fyzikálního výzkumu Škodových závodů (společné pracoviště Škodových závodů a Spektroskopického ústavu UK), kde se uplatnila řada D. žáků, především po uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace.
Ve vědecké i pedagogické práci se D. specializoval na rentgenovou spektroskopii a atomovou fyziku, v níž vybudoval vlastní vědeckou školu. Byl autorem či spoluautorem přibližně 80 vědeckých sdělení. Většinu prací D. i jeho žáků uveřejnila souběžně tuzemská a zahraniční periodika. V historii československé fyziky se staly průkopnické jeho iniciativy o propojení univerzitní vědy a praxe, které se realizovaly ve Fyzikálním výzkumu Škodových závodů. V otázkách metrologie záření spolupracoval s lékaři. Neuspěl ve snaze objevit chybějící chemický prvek č. 75 (rhenium), přestože spolu s J. Heyrovským publikoval článek o jeho nálezu.
Za války spolupracoval s Fyzikálním výzkumem Škodových závodů (1940 byl dán na dovolenou s čekatelným), pracoval na učebnici vakuové fyziky, kterou již nedokončil. Zapojil se do protinacistického odboje, v říjnu 1944 byl zatčen gestapem pro podezření z vlastizrady, vězněn a vyslýchán v Praze na Pankráci; v listopadu 1944 byl transportován do Malé pevnosti v Terezíně, kde zemřel na úplavici.
Byl třikrát ženatý, otcem 4 dětí. Jeho jméno nese ulice v Praze 8 i jedna z poslucháren v budově Fyzikálních ústavů UK v Praze na Karlově.
D: výběr: On the N-series, in X-Ray Spectra, in: Nature 109, 1922, č. 2740, s. 582; Über die N-Serie der Röntgenspektren, in: Zeitschrift für Physik 10, 1922, s. 129–136; Erhöhung der Meßgenauigkeit innerhalb der Röntgenspektren 2, in: tamtéž, s. 159–168 (s M. Siegbahnem); Zjištění přítomnosti dvimanganu (at. č. 75) v solech manganu, in: Chemické listy 20, 1926, s. 4–21 (s J. Heyrovským); Ionisační spektrometr, in: ČLČ 66, 1927, s. 221 až 227 (s B. Pollandem); Ionenrohr als Übergangsrohr von optischen zu Röntgenröhren, in: Zeitschrift für Physik 74, 1932, s. 565–573 (s V. Kunzlem); O novém směru ve spektrografii X-paprsků, in: Věstník KČSN, tř. matem.-přírodovědecká, 1938, č. 18.
L: E. Těšínská – Z. Dolejšek – M. Heyrovský – M. Rotter, Fyzik V. D. (1895–1945), 2005 (kde i D. bibliografie a přehled literatury).
P: Archiv UK Praha, fond Přírodovědecká fakulta UK; NA Praha, fond Ministerstvo školství a národní osvěty.
Emilie Těšínská