DOLEŽELOVÁ Bohumila 12.11.1922-30.12.1993: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(DOLEŽELOVÁ_Bohumila_12.11.1922-30.12.1993)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 5: Řádek 5:
| místo narození = Prostějov
| místo narození = Prostějov
| datum úmrtí = 30.12.1993
| datum úmrtí = 30.12.1993
| místo úmrtí = Telč, o. Jihlava
| místo úmrtí = Telč
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohumila DOLEŽELOVÁ
}}
'''DOLEŽELOVÁ, Bohumila''' ''(též Míla), * 12. 11. 1922 Prostějov, † 30. 12. 1993 Telč, malířka''


== Literatura ==
Byla jediným dítětem kancelářského pomocníka a šičky
klobouků. 1936 vstoupila do učení na dámskou kloboučnici,
1937–39 navštěvovala pokračovací školu pro učednice
dámského krejčovství a modistky. Od 1940 byla zaměstnána
jako kloboučnice v Plzni, kde zároveň docházela do výtvarného
kroužku malíře a grafika F. V. Eisenreicha. 1945 byla
přijata na Státní grafickou školu v Praze, po ročním studiu
přešla do druhého ročníku AVU na všeobecnou školu k prof.
Vladimíru Puklovi. 1948–50 navštěvovala jeho speciální školu
pro grafická umění. O prázdninách 1949 se zúčastnila pracovních
brigád na Slovensku, které stály na počátku jejího trvalého
zájmu o život romských obyvatel. 1950 byla ustanovena
Puklovou asistentkou na grafické speciálce. Po získání ateliéru
v Praze-Karlíně 1954 rozvázala pracovní poměr na AVU.
1958 se provdala za výtvarníka Jiřího Mareše (1932–1984),
žáka prof. V. Sychry a V. Silovského. 1962 se přestěhovala
s manželem do Klatovce u Počátek, od 1972 žila v Telči, kde
byla také pohřbena. V závěti odkázala své a manželovo dílo
Československé provincii Řádu bratří kazatelů (dominikánů).
Druhým největším majitelem obrazů se stala 1999 Nadace
Jindřicha a Ičky Waldesových.
 
D. byla malířkou lidí, lidské společnosti, vztahů, citů a hledání
smyslu lidského života. Nejčistší projevy lidského citu našla
u Romů. Tematice ze života romského obyvatelstva se původně
věnovala takřka výhradně, jak v menších studiích, tak
i na monumentálních plátnech. Uplatnila se rovněž v knižní
ilustraci. K vrcholnému tvůrčímu období patřil D. pobyt
na Vysočině, kdy se romské rysy jejích postav změnily v univerzální
tvář prostého člověka, hledajícího odpovědi na věčné
otázky životního smyslu a cíle. Při usilovném hledání se D.
stále více obracela k Bibli a v její malbě se objevila netradičně
pojatá křesťanská tematika. Portréty a figurálními kompozicemi,
vyznačujícími se duchovním a filozofickým rozměrem,
tvarovou expresí a odvážnou barevností akordů, zaujala
D. v českém výtvarném umění druhé poloviny 20. století výjimečné
postavení přesahující svým významem úzce národní
rámec.
 
'''D:''' Láska a milosrdenství (freska v lékárně na Masarykově nám. v Jihlavě),
1974; Pouť na vsi (nástěnný obraz v restauraci obchodního domu v Praze),
1976; Venkovská rodina (Obecní dům, Litohoř), 1976; ilustrace (výběr):
M. Voříšková, Zpívající housle. Cikánské pohádky, 1969; V. Miltner,
Příběhy bájné Indie, 1973; samostatné výstavy: Divadlo na Vinohradech,
Praha, 1960; Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1966; Státní zámek, Telč,
2003; Hotel Gustav Mahler, Jihlava, 2003; kolektivní výstavy (výběr): Klub
akademiků, Frenštát pod Radhoštěm, 1948; JUV, Praha, 1954; Dům pánů
z Kunštátu, Brno, 1961; Gulf American Gallery, Miami, USA, 1967; Jacques
Baruch Gallery, Chicago, USA, 1969.
 
'''L:''' I. Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly D., 2006; K. Kubíčková, Černé oči
plné lásky, in: MF DNES, 15. 5. 2010, s. 33; SČSVU 2, s. 78 (se soupisem
výstav, chybně jako Miloslava).
 
Jiří Vacek
   
   
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]

Verze z 25. 1. 2017, 09:40

Bohumila DOLEŽELOVÁ
Narození 12.11.1922
Místo narození Prostějov
Úmrtí 30.12.1993
Místo úmrtí Telč
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136944

DOLEŽELOVÁ, Bohumila (též Míla), * 12. 11. 1922 Prostějov, † 30. 12. 1993 Telč, malířka

Byla jediným dítětem kancelářského pomocníka a šičky klobouků. 1936 vstoupila do učení na dámskou kloboučnici, 1937–39 navštěvovala pokračovací školu pro učednice dámského krejčovství a modistky. Od 1940 byla zaměstnána jako kloboučnice v Plzni, kde zároveň docházela do výtvarného kroužku malíře a grafika F. V. Eisenreicha. 1945 byla přijata na Státní grafickou školu v Praze, po ročním studiu přešla do druhého ročníku AVU na všeobecnou školu k prof. Vladimíru Puklovi. 1948–50 navštěvovala jeho speciální školu pro grafická umění. O prázdninách 1949 se zúčastnila pracovních brigád na Slovensku, které stály na počátku jejího trvalého zájmu o život romských obyvatel. 1950 byla ustanovena Puklovou asistentkou na grafické speciálce. Po získání ateliéru v Praze-Karlíně 1954 rozvázala pracovní poměr na AVU. 1958 se provdala za výtvarníka Jiřího Mareše (1932–1984), žáka prof. V. Sychry a V. Silovského. 1962 se přestěhovala s manželem do Klatovce u Počátek, od 1972 žila v Telči, kde byla také pohřbena. V závěti odkázala své a manželovo dílo Československé provincii Řádu bratří kazatelů (dominikánů). Druhým největším majitelem obrazů se stala 1999 Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových.

D. byla malířkou lidí, lidské společnosti, vztahů, citů a hledání smyslu lidského života. Nejčistší projevy lidského citu našla u Romů. Tematice ze života romského obyvatelstva se původně věnovala takřka výhradně, jak v menších studiích, tak i na monumentálních plátnech. Uplatnila se rovněž v knižní ilustraci. K vrcholnému tvůrčímu období patřil D. pobyt na Vysočině, kdy se romské rysy jejích postav změnily v univerzální tvář prostého člověka, hledajícího odpovědi na věčné otázky životního smyslu a cíle. Při usilovném hledání se D. stále více obracela k Bibli a v její malbě se objevila netradičně pojatá křesťanská tematika. Portréty a figurálními kompozicemi, vyznačujícími se duchovním a filozofickým rozměrem, tvarovou expresí a odvážnou barevností akordů, zaujala D. v českém výtvarném umění druhé poloviny 20. století výjimečné postavení přesahující svým významem úzce národní rámec.

D: Láska a milosrdenství (freska v lékárně na Masarykově nám. v Jihlavě), 1974; Pouť na vsi (nástěnný obraz v restauraci obchodního domu v Praze), 1976; Venkovská rodina (Obecní dům, Litohoř), 1976; ilustrace (výběr): M. Voříšková, Zpívající housle. Cikánské pohádky, 1969; V. Miltner, Příběhy bájné Indie, 1973; samostatné výstavy: Divadlo na Vinohradech, Praha, 1960; Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1966; Státní zámek, Telč, 2003; Hotel Gustav Mahler, Jihlava, 2003; kolektivní výstavy (výběr): Klub akademiků, Frenštát pod Radhoštěm, 1948; JUV, Praha, 1954; Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1961; Gulf American Gallery, Miami, USA, 1967; Jacques Baruch Gallery, Chicago, USA, 1969.

L: I. Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly D., 2006; K. Kubíčková, Černé oči plné lásky, in: MF DNES, 15. 5. 2010, s. 33; SČSVU 2, s. 78 (se soupisem výstav, chybně jako Miloslava).

Jiří Vacek

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=DOLEŽELOVÁ_Bohumila_12.11.1922-30.12.1993&oldid=97579“