DONATH Adolf 9.12.1876-27.12.1937: Porovnání verzí
(DONATH_Adolf_9.12.1876-27.12.1937) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Kroměříž | | místo narození = Kroměříž | ||
| datum úmrtí = 27.12.1937 | | datum úmrtí = 27.12.1937 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
68- Redaktor nebo žurnalista | 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DONATH, Adolf''', ''* 9. 12. 1876 Kroměříž, † 27. 12. 1937 Praha, historik umění, redaktor, publicista, básník'' | |||
Byl nejstarším synem chudé židovské rodiny. Absolvoval | |||
německé gymnázium v rodišti, kde maturoval i z češtiny, | |||
a sedm semestrů právnické fakulty ve Vídni (do 1899). | |||
Studia nedokončil. Více než právní nauky ho přitahovala literatura | |||
a umění. Již v rodišti se přátelil s malířem Maxem | |||
Švabinským. Ve Vídni pracoval jako knihovník a vedoucí | |||
literární sekce Židovské akademické čítárny, psal divadelní | |||
kritiky do ''Neue Freie Presse'' a dalších periodik. Navázal styky | |||
s několika pražskými literáty, např. s Arnoštem Procházkou, | |||
redaktorem časopisu ''Moderní revue'', do níž přispíval, dále | |||
s Emanuelem Lešehradem a s Jaroslavem Vrchlickým, kterého | |||
poznal 1895 osobně a s nímž si dopisoval. K šedesátinám impresionistického | |||
lyrika Detleva von Liliencrona redigoval sbírku | |||
''Oesterreichische Dichter''. Sám od mládí psal básně: někdy | |||
s bukolickými motivy rodné Hané, postupně se v jeho tvorbě | |||
prosadily sionistické ideály (pozdější sbírka ''Judenlieder'', 1920). | |||
Z Vídně se 1905 přestěhoval na popud německého muzejního | |||
pracovníka Wilhelma von Bode do Berlína, kde působil | |||
do 1933. Svůj zájem zaměřil na umělecké sběratelství a v jeho | |||
rámci se uplatnil jako znalec, badatel i odborný spisovatel. | |||
Do 1915 byl zastupujícím šéfredaktorem a uměleckým kritikem | |||
listu ''Berliner Zeitung am Mittag'', později vedl rubriku | |||
Vom Kunstmarkt v listu ''Berliner Tageblatt''. Německy napsal | |||
a vydal několik knih, např. ''Psychologii uměleckého sběratelství'' | |||
(1911) či ''Techniku uměleckého sběratelství'' (1925). Vydával | |||
též uměleckohistorické časopisy se sběratelským zaměřením: | |||
''Der Kunstwanderer'' (1919–32, většinou jako čtrnáctideník) | |||
a ''Jahrbuch für Kunstwanderer'' (1921–25, Frankfurt nad | |||
Mohanem). | |||
Ani za dlouhodobého pobytu v Německu D. neztratil spojení | |||
s českým prostředím, zajížděl za rodiči do Kroměříže. Za první | |||
světové války sloužil 1915–16 v Brně, měl československé | |||
občanství, přednášel v Praze a ve svých časopisech umožňoval | |||
publikovat i mladým českým badatelům, jako např. Antonínu | |||
Matějčkovi a Vojtěchu Volavkovi. Po nástupu nacistů k moci | |||
přesídlil do Prahy, kde měl zázemí v rodině bratra Bruna, antikváře. | |||
V listopadu 1934 založil a do 1936 vydával měsíčník | |||
''Die Internationale Kunstwelt'', na nějž 1937 navázalo periodikum | |||
pro přátele umění a sběratele ''Internationale Kunstrevue''. | |||
V Praze 1937 vydal svou poslední publikaci ''Jak pracují padělatelé'' | |||
''umění''. Dopisoval do deníků ''Prager Tagblatt'' a ''Prager Börsen-Courier'', | |||
v němž byl vedoucím umělecké a starožitnické burzy. | |||
'''D:''' monografie: Tage und Nächte, Berlin – Leipzig 1898; Mensch und Liebe, | |||
Berlin 1901; Psychologie des Kunstsammelns, Berlin 1911; Judenlieder, Wien | |||
1920; Lesser Ury. Seine Stellung in der modernen deutschen Malerei, Berlin | |||
1921; Technik des Kunstsammelns, Berlin 1925; Wie die Kunstfälscher arbeiten, | |||
1937; články: Prag als Sammlerstadt, in: Der Kunstwanderer 3, 1921 až | |||
1922, s. 389–91, 437, 438, 523–27; Švabinskýs Jugend, in: Prager Tagblatt | |||
31. 12. 1933; Die Galerie im Schloss Kremsier, in: tamtéž 2. 3. 1934. | |||
'''L:''' nekrolog in: Prager Tagblatt a Lidové noviny 28. 12. 1937; L. Páleníček, | |||
Kroměřížský skizzář mladého Maxe Švabinského, 1949, s. 20–21; J. Svátek, | |||
Před padesáti lety zemřel A. D, in: Věstník židovských náboženských obcí, | |||
1987, č. 12, s. 2; týž, A. D., 1990; A. Pařík, Mezi Čechy a Němci. A. D., | |||
in: Mezery v historii 1890–1938, 1994, s. 36; DBE 2, s. 593; D. Bensimon, | |||
A. D. (1876–1937). Parcours d’un intellectuel juif germanophone, Vienne – | |||
Berlin – Prague – Paris 2000; táž, A. D. (1876–1937). Ein jüdischer Kunstwanderer | |||
in Wien–Berlin–Prag, Frankfurt am Main 2001; D. Bensimon-Donath, A. D. in Kremsier, in: Židé a Morava 8, 2001, s. 53–65. | |||
'''P:''' NA Praha, matrika zemřelých židovské náboženské obce Praha, 1937, fol. | |||
80, č. řadové 317. | |||
Zdeněk Fišer | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 21: | Řádek 86: | ||
[[Kategorie:Kroměříž]] | [[Kategorie:Kroměříž]] | ||
[[Kategorie:1937]] | [[Kategorie:1937]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 27. 1. 2017, 08:08
Adolf DONATH | |
![]() | |
Narození | 9.12.1876 |
---|---|
Místo narození | Kroměříž |
Úmrtí | 27.12.1937 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45709 |
DONATH, Adolf, * 9. 12. 1876 Kroměříž, † 27. 12. 1937 Praha, historik umění, redaktor, publicista, básník
Byl nejstarším synem chudé židovské rodiny. Absolvoval německé gymnázium v rodišti, kde maturoval i z češtiny, a sedm semestrů právnické fakulty ve Vídni (do 1899). Studia nedokončil. Více než právní nauky ho přitahovala literatura a umění. Již v rodišti se přátelil s malířem Maxem Švabinským. Ve Vídni pracoval jako knihovník a vedoucí literární sekce Židovské akademické čítárny, psal divadelní kritiky do Neue Freie Presse a dalších periodik. Navázal styky s několika pražskými literáty, např. s Arnoštem Procházkou, redaktorem časopisu Moderní revue, do níž přispíval, dále s Emanuelem Lešehradem a s Jaroslavem Vrchlickým, kterého poznal 1895 osobně a s nímž si dopisoval. K šedesátinám impresionistického lyrika Detleva von Liliencrona redigoval sbírku Oesterreichische Dichter. Sám od mládí psal básně: někdy s bukolickými motivy rodné Hané, postupně se v jeho tvorbě prosadily sionistické ideály (pozdější sbírka Judenlieder, 1920). Z Vídně se 1905 přestěhoval na popud německého muzejního pracovníka Wilhelma von Bode do Berlína, kde působil do 1933. Svůj zájem zaměřil na umělecké sběratelství a v jeho rámci se uplatnil jako znalec, badatel i odborný spisovatel. Do 1915 byl zastupujícím šéfredaktorem a uměleckým kritikem listu Berliner Zeitung am Mittag, později vedl rubriku Vom Kunstmarkt v listu Berliner Tageblatt. Německy napsal a vydal několik knih, např. Psychologii uměleckého sběratelství (1911) či Techniku uměleckého sběratelství (1925). Vydával též uměleckohistorické časopisy se sběratelským zaměřením: Der Kunstwanderer (1919–32, většinou jako čtrnáctideník) a Jahrbuch für Kunstwanderer (1921–25, Frankfurt nad Mohanem).
Ani za dlouhodobého pobytu v Německu D. neztratil spojení s českým prostředím, zajížděl za rodiči do Kroměříže. Za první světové války sloužil 1915–16 v Brně, měl československé občanství, přednášel v Praze a ve svých časopisech umožňoval publikovat i mladým českým badatelům, jako např. Antonínu Matějčkovi a Vojtěchu Volavkovi. Po nástupu nacistů k moci přesídlil do Prahy, kde měl zázemí v rodině bratra Bruna, antikváře. V listopadu 1934 založil a do 1936 vydával měsíčník Die Internationale Kunstwelt, na nějž 1937 navázalo periodikum pro přátele umění a sběratele Internationale Kunstrevue. V Praze 1937 vydal svou poslední publikaci Jak pracují padělatelé umění. Dopisoval do deníků Prager Tagblatt a Prager Börsen-Courier, v němž byl vedoucím umělecké a starožitnické burzy.
D: monografie: Tage und Nächte, Berlin – Leipzig 1898; Mensch und Liebe, Berlin 1901; Psychologie des Kunstsammelns, Berlin 1911; Judenlieder, Wien 1920; Lesser Ury. Seine Stellung in der modernen deutschen Malerei, Berlin 1921; Technik des Kunstsammelns, Berlin 1925; Wie die Kunstfälscher arbeiten, 1937; články: Prag als Sammlerstadt, in: Der Kunstwanderer 3, 1921 až 1922, s. 389–91, 437, 438, 523–27; Švabinskýs Jugend, in: Prager Tagblatt 31. 12. 1933; Die Galerie im Schloss Kremsier, in: tamtéž 2. 3. 1934.
L: nekrolog in: Prager Tagblatt a Lidové noviny 28. 12. 1937; L. Páleníček, Kroměřížský skizzář mladého Maxe Švabinského, 1949, s. 20–21; J. Svátek, Před padesáti lety zemřel A. D, in: Věstník židovských náboženských obcí, 1987, č. 12, s. 2; týž, A. D., 1990; A. Pařík, Mezi Čechy a Němci. A. D., in: Mezery v historii 1890–1938, 1994, s. 36; DBE 2, s. 593; D. Bensimon, A. D. (1876–1937). Parcours d’un intellectuel juif germanophone, Vienne – Berlin – Prague – Paris 2000; táž, A. D. (1876–1937). Ein jüdischer Kunstwanderer in Wien–Berlin–Prag, Frankfurt am Main 2001; D. Bensimon-Donath, A. D. in Kremsier, in: Židé a Morava 8, 2001, s. 53–65.
P: NA Praha, matrika zemřelých židovské náboženské obce Praha, 1937, fol. 80, č. řadové 317.
Zdeněk Fišer