BUCHAR Jan 20.9.1859-10.10.1932: Porovnání verzí
(BUCHAR_Jan_20.9.1859-10.10.1932) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.9.1859 | | datum narození = 20.9.1859 | ||
| místo narození = | | místo narození = Mříčná u Jilemnice | ||
| datum úmrtí = 10.10.1932 | | datum úmrtí = 10.10.1932 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BUCHAR, Jan,''' ''* 20. 9. 1859 Mříčná u Jilemnice, † 10. 10. 1932 Praha, učitel, průkopník lyžování a propagátor turistiky'' | |||
Vystudoval (1875–79) učitelský ústav v Jičíně. Po jeho dokončení | |||
se vrátil na čtyři roky do rodné Mříčné a 1884 odešel | |||
na školu v Dolních Štěpanicích, kde působil jako řídící | |||
učitel až do 1925. | |||
Při vycházkách do přírody, kdy se věnoval studiu krkonošské | |||
květeny a geologických zvláštností, se seznámil s lesníky | |||
ve službách hraběte Jana Harracha. S nimi diskutoval | |||
o možnostech horské turistiky na české straně Krkonoš. Stal | |||
se spoluzakladatelem odboru Klubu českých turistů v Jilemnici | |||
(2. 7. 1889) a celých dvaadvacet let v něm vykonával | |||
funkci jednatele. Organizoval pro místní, ale i pro pražské | |||
turisty velké výlety do Krkonoš a využíval je k propagaci | |||
nejvyšších českých hor. Působil jako průvodce a spolupracoval | |||
při značkování turistických stezek; B. jménem je | |||
nazvána nejstarší vytyčená trasa (1890) v Krkonoších z Jilemnice | |||
přes Dolní Štěpanice na Žalý a na Horní Mísečky. | |||
Krkonoše B. propagoval početnými články v tisku a zejména | |||
besedami o jejich krásách, které doplňoval fotografiemi | |||
(např. od svého spolupracovníka lékaře Josefa Vejnara) a tzv. | |||
světelnými obrázky. B. přednášky měly silný národní akcent, | |||
který apeloval na potřebu počeštit turistiku v Krkonoších. | |||
Spolu s Josefem Rösslerem-Ořovským se zasadili u hraběte | |||
Harracha o přednostní pronajímání krkonošských bud českým | |||
podnikatelům a o jejich české označení (od 1904). | |||
Přednáškami a časopiseckými články upozorňoval i na další | |||
turistické zajímavosti Čech (Jizerské hory, pískovcové skály | |||
v severovýchodních Čechách) a patřil k propagátorům českých | |||
prázdninových zájezdů na slovanský jih (sepsal brožuru | |||
''První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie'', ''Černé Hory'', | |||
''Hercegoviny a Záhřebu'', 1897). Další B. dílo je roztříštěné | |||
do řady článků a zpráv v turistických a lyžařských časopisech | |||
i v regionálním tisku, byl též autorem několika map. | |||
Při setkání s lesníky poznal B. lyže, které pro svůj personál | |||
dal hrabě Harrach dovézt z Norska. Podle inzerátu si | |||
v prosinci 1892 objednal B. od firmy bratří Thonetů první | |||
pár lyží a postaral se o jejich rozšíření. Spoluzaložil (15. 4. | |||
1894) Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici; po řadu let | |||
(1902–19, 1920–24, 1926–27) stál B. jako předseda v jeho | |||
čele. Navázal styky s pražskými příznivci lyžování, kteří začali | |||
podnikat zimní zájezdy do Krkonoš. B. byl autorem prvního | |||
českého článku o lyžích (1894) v ''Časopisu turistů'' a také první | |||
metodické statě o lyžování (1895). Prosazoval přitom tzv. | |||
norskou školu, která zaváděla používání dvou holí pro pohyb | |||
na sněhu. Do hodin tělocviku v dolnoštěpanické škole zavedl | |||
výuku lyžování, které v zimě umožňovalo dětem z horských | |||
chalup cestu do školy. Vybíral rovněž vhodné tratě pro lyžařské | |||
závody v Krkonoších. Po vzoru Jilemnice vznikly další | |||
lyžařské spolky ve Vysokém nad Jizerou a v dalších místech | |||
(Praha, Plzeň, Domažlice ad.). Jejich ústřední organizací | |||
se stal Svaz lyžařů v Království českém, založený 21. 11. 1903 | |||
v Jablonci nad Jizerou. Jeho prvním předsedou (do 1907) byl | |||
zvolen právě B. | |||
Po 1918 se začal postupně stahovat z veřejných funkcí, nadále | |||
ale podnikal dlouhé pěší a lyžařské túry po Krkonoších | |||
a pokračoval ve značení turistických tras. Jako čestný člen | |||
Klubu československých turistů (KČST) pořádal další série | |||
přednášek o krásách českých hor a o lyžařském sportu | |||
(v prosinci 1924 dokonce před zaplněnou Smetanovou síní | |||
Obecního domu v Praze). Zůstával aktivní i po sedmdesátce, | |||
až jeho životní dráhu přeťala smrt pod koly nákladního auta | |||
u Národního divadla. | |||
Pohřben je na městském hřbitově v Jilemnici. B. památku připomíná | |||
expozice v Krkonošském muzeu v Jilemnici, pamětní | |||
desky na škole v Dolních Štěpanicích a u pramene Labe. | |||
'''D:''' První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie, Černé Hory, Hercegoviny | |||
a Záhřebu, 1897; První výlet Klubu českých turistů do Krkonoš, 1911; | |||
Bucharovy výlety do Krkonoš, 2. vyd. 1921. | |||
'''L:''' nekrolog J. Rössler-Ořovský, in: Zimní sport, časopis svazu lyžařů ČSR, | |||
1932; V. V. Jeníček, J. B., čestný člen KČST, * 20. září 1859, † 10. října | |||
1932, in: Časopis turistů 49, 1932, č. 5, s. 129n.; J. Brož, J. B., duše Krkonošské | |||
župy KČST, in: tamtéž, s. 136n.; J. Kamenický, Z mých vzpomínek | |||
na J. B., in: tamtéž, s. 137n.; J. Ambrož, Vzpomínám posledních dnů!, in: | |||
tamtéž, s. 140n.; A. Václavík, Šlechetný učitel, in: tamtéž, s. 143n.; OSND | |||
1/2, s. 782; KSN 2, s. 187; ISN 3, s. 198; ETK 1/1, s. 89, 2/1, s. 84n.; Malá | |||
encyklopedie lyžování, 1987, s. 57n.; J. Luštinec – R. Karpaš, Krkonoše | |||
pohledem J. B. a Josefa Vejnara, 2002. | |||
Miloslav Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
[[Kategorie:1859]] | [[Kategorie:1859]] | ||
[[Kategorie:Mříčná]] | |||
[[Kategorie:1932]] | [[Kategorie:1932]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 29. 1. 2017, 12:44
Jan BUCHAR | |
![]() | |
Narození | 20.9.1859 |
---|---|
Místo narození | Mříčná u Jilemnice |
Úmrtí | 10.10.1932 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43194 |
BUCHAR, Jan, * 20. 9. 1859 Mříčná u Jilemnice, † 10. 10. 1932 Praha, učitel, průkopník lyžování a propagátor turistiky
Vystudoval (1875–79) učitelský ústav v Jičíně. Po jeho dokončení se vrátil na čtyři roky do rodné Mříčné a 1884 odešel na školu v Dolních Štěpanicích, kde působil jako řídící učitel až do 1925.
Při vycházkách do přírody, kdy se věnoval studiu krkonošské květeny a geologických zvláštností, se seznámil s lesníky ve službách hraběte Jana Harracha. S nimi diskutoval o možnostech horské turistiky na české straně Krkonoš. Stal se spoluzakladatelem odboru Klubu českých turistů v Jilemnici (2. 7. 1889) a celých dvaadvacet let v něm vykonával funkci jednatele. Organizoval pro místní, ale i pro pražské turisty velké výlety do Krkonoš a využíval je k propagaci nejvyšších českých hor. Působil jako průvodce a spolupracoval při značkování turistických stezek; B. jménem je nazvána nejstarší vytyčená trasa (1890) v Krkonoších z Jilemnice přes Dolní Štěpanice na Žalý a na Horní Mísečky. Krkonoše B. propagoval početnými články v tisku a zejména besedami o jejich krásách, které doplňoval fotografiemi (např. od svého spolupracovníka lékaře Josefa Vejnara) a tzv. světelnými obrázky. B. přednášky měly silný národní akcent, který apeloval na potřebu počeštit turistiku v Krkonoších. Spolu s Josefem Rösslerem-Ořovským se zasadili u hraběte Harracha o přednostní pronajímání krkonošských bud českým podnikatelům a o jejich české označení (od 1904).
Přednáškami a časopiseckými články upozorňoval i na další turistické zajímavosti Čech (Jizerské hory, pískovcové skály v severovýchodních Čechách) a patřil k propagátorům českých prázdninových zájezdů na slovanský jih (sepsal brožuru První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie, Černé Hory, Hercegoviny a Záhřebu, 1897). Další B. dílo je roztříštěné do řady článků a zpráv v turistických a lyžařských časopisech i v regionálním tisku, byl též autorem několika map.
Při setkání s lesníky poznal B. lyže, které pro svůj personál dal hrabě Harrach dovézt z Norska. Podle inzerátu si v prosinci 1892 objednal B. od firmy bratří Thonetů první pár lyží a postaral se o jejich rozšíření. Spoluzaložil (15. 4. 1894) Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici; po řadu let (1902–19, 1920–24, 1926–27) stál B. jako předseda v jeho čele. Navázal styky s pražskými příznivci lyžování, kteří začali podnikat zimní zájezdy do Krkonoš. B. byl autorem prvního českého článku o lyžích (1894) v Časopisu turistů a také první metodické statě o lyžování (1895). Prosazoval přitom tzv. norskou školu, která zaváděla používání dvou holí pro pohyb na sněhu. Do hodin tělocviku v dolnoštěpanické škole zavedl výuku lyžování, které v zimě umožňovalo dětem z horských chalup cestu do školy. Vybíral rovněž vhodné tratě pro lyžařské závody v Krkonoších. Po vzoru Jilemnice vznikly další lyžařské spolky ve Vysokém nad Jizerou a v dalších místech (Praha, Plzeň, Domažlice ad.). Jejich ústřední organizací se stal Svaz lyžařů v Království českém, založený 21. 11. 1903 v Jablonci nad Jizerou. Jeho prvním předsedou (do 1907) byl zvolen právě B.
Po 1918 se začal postupně stahovat z veřejných funkcí, nadále ale podnikal dlouhé pěší a lyžařské túry po Krkonoších a pokračoval ve značení turistických tras. Jako čestný člen Klubu československých turistů (KČST) pořádal další série přednášek o krásách českých hor a o lyžařském sportu (v prosinci 1924 dokonce před zaplněnou Smetanovou síní Obecního domu v Praze). Zůstával aktivní i po sedmdesátce, až jeho životní dráhu přeťala smrt pod koly nákladního auta u Národního divadla.
Pohřben je na městském hřbitově v Jilemnici. B. památku připomíná expozice v Krkonošském muzeu v Jilemnici, pamětní desky na škole v Dolních Štěpanicích a u pramene Labe.
D: První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie, Černé Hory, Hercegoviny a Záhřebu, 1897; První výlet Klubu českých turistů do Krkonoš, 1911; Bucharovy výlety do Krkonoš, 2. vyd. 1921.
L: nekrolog J. Rössler-Ořovský, in: Zimní sport, časopis svazu lyžařů ČSR, 1932; V. V. Jeníček, J. B., čestný člen KČST, * 20. září 1859, † 10. října 1932, in: Časopis turistů 49, 1932, č. 5, s. 129n.; J. Brož, J. B., duše Krkonošské župy KČST, in: tamtéž, s. 136n.; J. Kamenický, Z mých vzpomínek na J. B., in: tamtéž, s. 137n.; J. Ambrož, Vzpomínám posledních dnů!, in: tamtéž, s. 140n.; A. Václavík, Šlechetný učitel, in: tamtéž, s. 143n.; OSND 1/2, s. 782; KSN 2, s. 187; ISN 3, s. 198; ETK 1/1, s. 89, 2/1, s. 84n.; Malá encyklopedie lyžování, 1987, s. 57n.; J. Luštinec – R. Karpaš, Krkonoše pohledem J. B. a Josefa Vejnara, 2002.
Miloslav Martínek