DOSTÁL Antonín 24.5.1906-29.3.1997: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(DOSTÁL_Antonín_24.5.1906-26.2.1997)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 24.5.1906
| datum narození = 24.5.1906
| místo narození = Řimice u Litovle
| místo narození = Řimice u Olomouce
| datum úmrtí = 26.2.1997
| datum úmrtí = 29.3.1997
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Hoboken (New Jersey, USA)
| povolání = 55- Jazykovědec
| povolání = 55- Jazykovědec


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín DOSTÁL
}}
'''DOSTÁL, Antonín''', ''* 24. 5. 1906 Řimice u Olomouce, † 29. 3. 1997 Hoboken (New Jersey, USA), slavista, byzantolog, pedagog, odborný spisovatel''
 
Pocházel z rodiny hostinského a sedláka. 1926 maturoval na reálném
gymnáziu v Litovli, 1926–30 studoval na Filozofické
fakultě UK češtinu – francouzštinu. K zájmu o slavistiku
ho přivedl Miloš Weingart. 1931 obhájil disertaci ''Slovesný''
''vid v kodexu Zografském'' a byl promován PhDr. 1930–45 učil
francouzštinu na obchodní akademii v Prostějově a pokračoval
v soukromém studiu slavistiky. Od 1945 pracoval v Kanceláři
staroslověnského slovníku v Praze (původně součást Ústavu
pro jazyk český a od 1946 oddělení Slovanského ústavu). 1948
se habilitoval na Filozofické fakultě UK na základě monografie
''Studie o vidovém systému v staroslověnštině''. Přednášel dějiny polského
a ruského jazyka na FF UK a staroslověnštinu a srovnávací
slavistiku na Filozofické fakultě UP v Olomouci. 1953–60
působil na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, kde
byl 1954 jmenován profesorem a získal titul DrSc. Vyučoval
staroslověnštinu a dějiny českého jazyka, zastával funkce prorektora
a vedoucího katedry českého jazyka a obecné lingvistiky,
byl hlavním redaktorem ''Bulletinu'' školy (1956–61). Od počátku
50. let se věnoval intenzivně též byzantologii. 1953
se stal spoluredaktorem časopisu ''Byzantinoslavica'', v němž
se již od 1949 podílel na bibliografii, a 1959–69 byl jeho
hlavním redaktorem. Do 1968 předsedal Československému
komitétu byzantologickému, od 1948 byl členem Associaton
International des Études Byzantines. Ve Slovanském ústavu
spolupracoval až do odchodu do USA také s pracovištěm staroslověnského
slovníku: jednatel redakce ''Slovníku jazyka staroslověnského''
(1956–69). Podílel se také na přípravě výstavy
''Velká Morava'' (Brno 1963, Praha 1964). Získal bulharský řád
Cyrila a Metoda I. stupně. 1960–68 působil na Filozofické fakultě
UK jako člen katedry slavistiky, pracoval i jako proděkan
pro zahraniční styky a ředitel Letní školy slovanských studií.
1968 odešel do emigrace a do 1976 byl profesorem slavistiky
na Brown University v Providence (USA).
 
Dále publikoval časopisech ''Slavia'', ''Slovo a slovesnost'', ''Studie''
''a práce linguistické'', ''Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury'',
''Československá rusistika'', ''Les Études Balkaniques tchécoslovaques''
a v ''Časopisu pro moderní filologii'', ve sbornících několika
mezinárodních sjezdů slavistů a byzantologů a v ''Acta''
''Universitatis Carolinae-Slavica''
''Pragensia'' (1, 1959, 3, 1961,
4, 1962). Měl dva syny: Miloše (* 1939), matematika, který
žije v USA, a Antonína (* 1941?), lékaře-gynekologa, který
tam zemřel.
 
'''D:''' J. Popela, Soupis prací prof. A. D., in: Bulletin Vysoké školy ruského
jazyka a literatury, 1966, s. 171–180 (soupis do 1965); T. G. Winner (bez
názvu), in: Byzantine Studies. Études Byzantines 8, 11, 12, 1981, 1984,
1985, s. 1–12 (kde soupis díla 1966–81); výběr: Práce Josefa Dobrovského
o tvoření slov, in: Josef Dobrovský 1753–1953, 1953, s. 130–155, 521, 563;
Studie o vidovém systému v staroslověnštině, 1954; Vývoj duálu v slovanských
jazycích, zvláště v polštině, 1954; Clozianus, staroslověnský hlaholský
sborník tridentský a innsbrucký, 1959; Die čechoslovakische Sprachwissenschaft
in den Jahren 1933–1944, 1–6, in: Zeitschrift für slavische Philologie
29, 1961, s. 199–229, 428–446; 30, 1962, s. 162–180, 416–424; 31, 1964,
s. 169–190, 357–401; 32, 1965, s. 166–177; Jazykové problémy cyrilometodějského
období, in: Konferencia o Veľkej Morave a byzantskej misii. Brno –
Nitra 1.–4. X. 1963, Nitra 1963, s. 123–140; Vztahy Velké Moravy s Byzancí
a počátky slovanské psané kultury, in: Annali dell’ Istituto Universitario
Orientale (Sezione Slava) VII, Napoli 1964, s. 1–25; Vznik psané slovanské
kultury v období velkomoravském, in: Výstava Velká Morava, 1100 let tradice
státního a kulturního života, 1964, s. 27–37 (též anglicky, francouzsky, německy
a rusky); Grossmähren und die Anfänge des slawischen Schrifttums,
in: Grossmähren und die christliche Mission bei den Slawen, Wien 1966,
s. 93–102; Historická mluvnice česká. II. Tvarosloví, 2. Časování, 1967; Der
Altrussische Kondakar’, auf Grund des Blagoveščenskij Kondakar’ 2, Giessen
1976 (3, 1977, 4, 1979, 5, 1980, s H. Rothem).
 
'''L:''' B. Havránek, Vědecká činnost A. D., in: Bulletin Vysoké školy ruského
jazyka a literatury, 1966, s. 5–11; týž (bez titulu – dedikace A. D.), in: Byzantinoslavica
27, 1966, s. 1–6; E. Bláhová, A. D., in: Slavia 66, 1997, s. 157 až
158; J. Černý – J. Holeš (ed.), Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008,
s. 134–136 (kde soupis recenzí knižních publikací).
 
Emilie Bláhová


== Literatura ==
Kalendář výročí 2006; Olomouc 2005; S.15
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]


[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:Řimice_u_Litovle]]
[[Kategorie:Řimice]]
[[Kategorie:1997]]
[[Kategorie:1997]]
[[Kategorie:Hoboken]]

Verze z 1. 2. 2017, 15:13

Antonín DOSTÁL
Narození 24.5.1906
Místo narození Řimice u Olomouce
Úmrtí 29.3.1997
Místo úmrtí Hoboken (New Jersey, USA)
Povolání 55- Jazykovědec
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45731

DOSTÁL, Antonín, * 24. 5. 1906 Řimice u Olomouce, † 29. 3. 1997 Hoboken (New Jersey, USA), slavista, byzantolog, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny hostinského a sedláka. 1926 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli, 1926–30 studoval na Filozofické fakultě UK češtinu – francouzštinu. K zájmu o slavistiku ho přivedl Miloš Weingart. 1931 obhájil disertaci Slovesný vid v kodexu Zografském a byl promován PhDr. 1930–45 učil francouzštinu na obchodní akademii v Prostějově a pokračoval v soukromém studiu slavistiky. Od 1945 pracoval v Kanceláři staroslověnského slovníku v Praze (původně součást Ústavu pro jazyk český a od 1946 oddělení Slovanského ústavu). 1948 se habilitoval na Filozofické fakultě UK na základě monografie Studie o vidovém systému v staroslověnštině. Přednášel dějiny polského a ruského jazyka na FF UK a staroslověnštinu a srovnávací slavistiku na Filozofické fakultě UP v Olomouci. 1953–60 působil na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, kde byl 1954 jmenován profesorem a získal titul DrSc. Vyučoval staroslověnštinu a dějiny českého jazyka, zastával funkce prorektora a vedoucího katedry českého jazyka a obecné lingvistiky, byl hlavním redaktorem Bulletinu školy (1956–61). Od počátku 50. let se věnoval intenzivně též byzantologii. 1953 se stal spoluredaktorem časopisu Byzantinoslavica, v němž se již od 1949 podílel na bibliografii, a 1959–69 byl jeho hlavním redaktorem. Do 1968 předsedal Československému komitétu byzantologickému, od 1948 byl členem Associaton International des Études Byzantines. Ve Slovanském ústavu spolupracoval až do odchodu do USA také s pracovištěm staroslověnského slovníku: jednatel redakce Slovníku jazyka staroslověnského (1956–69). Podílel se také na přípravě výstavy Velká Morava (Brno 1963, Praha 1964). Získal bulharský řád Cyrila a Metoda I. stupně. 1960–68 působil na Filozofické fakultě UK jako člen katedry slavistiky, pracoval i jako proděkan pro zahraniční styky a ředitel Letní školy slovanských studií. 1968 odešel do emigrace a do 1976 byl profesorem slavistiky na Brown University v Providence (USA).

Dále publikoval časopisech Slavia, Slovo a slovesnost, Studie a práce linguistické, Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury, Československá rusistika, Les Études Balkaniques tchécoslovaques a v Časopisu pro moderní filologii, ve sbornících několika mezinárodních sjezdů slavistů a byzantologů a v Acta Universitatis Carolinae-Slavica Pragensia (1, 1959, 3, 1961, 4, 1962). Měl dva syny: Miloše (* 1939), matematika, který žije v USA, a Antonína (* 1941?), lékaře-gynekologa, který tam zemřel.

D: J. Popela, Soupis prací prof. A. D., in: Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury, 1966, s. 171–180 (soupis do 1965); T. G. Winner (bez názvu), in: Byzantine Studies. Études Byzantines 8, 11, 12, 1981, 1984, 1985, s. 1–12 (kde soupis díla 1966–81); výběr: Práce Josefa Dobrovského o tvoření slov, in: Josef Dobrovský 1753–1953, 1953, s. 130–155, 521, 563; Studie o vidovém systému v staroslověnštině, 1954; Vývoj duálu v slovanských jazycích, zvláště v polštině, 1954; Clozianus, staroslověnský hlaholský sborník tridentský a innsbrucký, 1959; Die čechoslovakische Sprachwissenschaft in den Jahren 1933–1944, 1–6, in: Zeitschrift für slavische Philologie 29, 1961, s. 199–229, 428–446; 30, 1962, s. 162–180, 416–424; 31, 1964, s. 169–190, 357–401; 32, 1965, s. 166–177; Jazykové problémy cyrilometodějského období, in: Konferencia o Veľkej Morave a byzantskej misii. Brno – Nitra 1.–4. X. 1963, Nitra 1963, s. 123–140; Vztahy Velké Moravy s Byzancí a počátky slovanské psané kultury, in: Annali dell’ Istituto Universitario Orientale (Sezione Slava) VII, Napoli 1964, s. 1–25; Vznik psané slovanské kultury v období velkomoravském, in: Výstava Velká Morava, 1100 let tradice státního a kulturního života, 1964, s. 27–37 (též anglicky, francouzsky, německy a rusky); Grossmähren und die Anfänge des slawischen Schrifttums, in: Grossmähren und die christliche Mission bei den Slawen, Wien 1966, s. 93–102; Historická mluvnice česká. II. Tvarosloví, 2. Časování, 1967; Der Altrussische Kondakar’, auf Grund des Blagoveščenskij Kondakar’ 2, Giessen 1976 (3, 1977, 4, 1979, 5, 1980, s H. Rothem).

L: B. Havránek, Vědecká činnost A. D., in: Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury, 1966, s. 5–11; týž (bez titulu – dedikace A. D.), in: Byzantinoslavica 27, 1966, s. 1–6; E. Bláhová, A. D., in: Slavia 66, 1997, s. 157 až 158; J. Černý – J. Holeš (ed.), Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, 2008, s. 134–136 (kde soupis recenzí knižních publikací).

Emilie Bláhová