BURIAN Tomáš Akvin 5.6.1802-22.1.1874

Tomáš Akvin BURIAN
Narození	5.6.1802
Místo narození	Praha
Úmrtí	22.1.1874
Místo úmrtí	Wiener Neustadt (Rakousko)
Povolání	63- Spisovatel 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43410

BURIAN, Tomáš Akvin (též Thomas Aquin), * 5. 6. 1802 Praha, † 22. 1. 1874 Wiener Neustadt (Rakousko), voják, pedagog, spisovatel

Rodiče byli sloužící u vlasteneckého důstojníka Jana Jeníka z Bratřic v Praze. Prostředí, v němž B. vyrůstal, probudilo jeho české národní povědomí a určilo i profesní dráhu. 1827 ukončil šestiletou vyšší dělostřeleckou školu v Pešti a stal se učitelem vojenských předmětů druhého dělostřeleckého pluku ve Vídni. Zásadní význam měla jeho jazykozpytná a pedagogická činnost na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde působil od května 1831 jako profesor češtiny. Podílel se na slovotvorné činnosti Jungmannovy generace v oblasti české vojenské terminologie. Navázal konzultace s Františkem Palackým a Josefem Jungmannem a přesvědčil je o nutnosti nahradit běžně užívanou vojenskou mluvu, v níž hybridní termíny byly německé s českými koncovkami, autentickými českými výrazy. Tvořil je oživováním zapomenutých středověkých českých vojenských pojmů, zachováním vyhovujících slov ze současného výraziva či přejímáním ekvivalentů ze soudobé platné vojenské terminologie polské či ruské. B. vojenská terminologie byla kodifikována tím, že se stala součástí Jungmannova česko-německého slovníku. Do života se nová česká vojenská terminologie dostávala neoficiálními iniciativami vlasteneckých důstojníků a B. překlady služebních řádů i prvními pokusy o původní české učebnice vojenských věd. B. zásluhou bylo i zavádění českého velení, které mj. užívala i česká národní garda za revoluce 1848. B. velení posloužilo Miroslavovi Tyršovi v šedesátých letech 19. století vedle francouzského reglementu jako základ pro vytvoření dokonalého českého způsobu velení. 1838 B. vydal první moderní učebnici české gramatiky pro Němce: Ausführliches theoretisch-praktisches Lehrbuch der böhmischen Sprache für Deutsche. Její význam překročil rámec učební pomůcky pro vojenskou školu. Z této mluvnice se učiločeskému jazyku i v habsburské rodině. Poptávka si v krátké době vyžádala další tři vydání. Na doporučení Pavla Josefa Šafaříka se podle B. gramatiky přednášelo na katedrách v Čechách a na Moravě. Nečekaný odbyt učebnice v českém vnitrozemí i v německých oblastech zemí Koruny české svědčil o úspěšném postupu masové agitace českého národního hnutí a procesu počešťování zgermanizovaných Čech i Moravy. Další okruh B. působnosti spočíval v pokusech o vojenské historiografické bádání, z něhož vedle několika studií v Časopise českého musea (1836, 1845) byl důležitý nedokončený rukopis České válečnictví od nejstarších dob až do XVI. století. B. patřil k prvním hlasatelům konzervativní varianty českého austroslavismu, která se v počátcích české politiky snažila propojit úsilí o moderní českou jazykovou svébytnost s velkorakouským patriotismem a odporem proti velkoněmeckému programu. Jazykové a národní povědomí rozvíjel mezi českými, jihoslovanskými a polskými kadety a důstojníky akademie ve Vídeňském Novém Městě, kdy na podporu požadavků velícího jazyka v tzv. slovanské mateřštině uváděl argumenty o rozhodující úloze vojáků slovanského původu ve vojenských operacích rakouské armády a snižoval úlohu mužstva německého původu. Národní povědomí v duchu jazykového nacionalismu aktivizoval i u české a chorvatské menšiny v Dolních Rakousích. Z Vídně udržoval B. rozsáhlou korespondenci s vlastenci z Prahy a dalších českých měst, kteří využívali jeho konexe u dvorské společnosti. Z těchto důvodů získal přezdívku „českého konzula bez platu“.

L: J. Rataj, Podíl T. B. na vytvoření české vojenské terminologie a na rozvoji vyučování mateřskému jazyku, in: Literární archiv PNP, č. 8–9, 1973–1974, s. 317n.; 250 Jahre Fremdsprachenausbildung im österreichischen Militär am Beispiel des Tschechischen, Wien 2002 (ed. J. Ernst); F. Baťha, T. B., 1963), S. Newerkla, Intendierte und Tatsächliche Sprachwirklichkeit in Böhmen, Wien 1999, s. 112n.

P: LA PNP Praha, pozůstalost; rukopisné oddělení NM v Praze.

Jan Rataj