BURIÁN de Rajecz István 16.1.1851-20.10.1922: Porovnání verzí
(BURIAN_von_Rajec_Stefan_(István)_16.1.1851-20.10.1922) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = István BURIÁN de Rajecz | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.1.1851 | | datum narození = 16.1.1851 | ||
| místo narození = | | místo narození = Stupava u Bratislavy (Slovensko) | ||
| datum úmrtí = 20.10.1922 | | datum úmrtí = 20.10.1922 | ||
| místo úmrtí = Vídeň | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BURIÁN de Rajecz, István,''' ''* 16. 1. 1851 Stupava u Bratislavy (Slovensko), † 20. 10. 1922 Vídeň (Rakousko), státník, politik'' | |||
Narodil se v rodině uherského šlechtického velkostatkáře | |||
Istvána B. staršího a jeho ženy Barbary Horváth de Szent- | |||
-György. V Prešpurku (dnes Bratislava) maturoval na klasickém | |||
gymnáziu, absolvoval vídeňskou Orientální akademii. | |||
Diplomatickou dráhu zahájil 1873 jako konzulární atašé | |||
v Alexandrii, potom byl vicekonzulem v Bukurešti, konzulem | |||
v Bělehradě a v Sofii, 1882–86 generálním konzulem | |||
v Moskvě, 1887–95 vyslancem v Sofii, 1895–96 ve Stuttgartu, | |||
1897–1902 v Athénách. Vypracoval se v předního znalce | |||
balkánské otázky, byl účastníkem jejího řešení po Berlínském | |||
kongresu 1878 a v duchu magnátské maďarské politiky hájil | |||
velmocenské zájmy Uherské koruny při postupu vůči jihovýchodním | |||
Slovanům. 1903–12 byl společným rakousko- | |||
-uherským ministrem financí, úzce se sblížil zvláště s I. Tiszou, | |||
1908 se podílel na vypracování podkladů pro anexi Bosny | |||
a Hercegoviny, 1910 se stal členem vedení Tiszovy Národní | |||
strany práva. Oporu nalézal u císaře, následník trůnu mu | |||
oponoval. Od ledna 1913 do ledna 1915 byl uherským ministrem | |||
a latere (při osobě panovníka), přičemž se ze spolutvůrce | |||
protisrbské politiky stal odpůrcem německé koncepce | |||
rozpoutání válečného konfliktu na Balkáně. 1915 vystřídal | |||
L. Berchtolda ve funkci společného ministra zahraničí především | |||
s cílem zajistit neutralitu Itálie. Jeho umírněná diplomacie, | |||
snažící se zachovat zdání nezávislosti na Německu, | |||
mj. protestem proti ponorkové válce, nepřinesla žádaný | |||
výsledek, takže byl v prosinci 1916 nahrazen O. Czerninem | |||
a znovu se ujal společného ministerstva financí. Po selhání | |||
Czernina jako šéfa diplomacie byl v dubnu 1918 podruhé | |||
postaven do jejího čela. Jeho mírové návrhy nemohly obcházet | |||
německého spojence, hodlaly zachovat integritu monarchie | |||
a nevyhovovaly dohodovým mocnostem. Odvolán | |||
z funkce ujal se uherského ministerstva a latere týden před | |||
zánikem Velkých Uher. B. ženou byla baronka Olga Fejérváry | |||
de Komlós-Keresztes, dcera uherského vojevůdce a státníka | |||
Gézy Fejerváryho. Po sňatku 1900 se stal baronem, 1903 | |||
tajným radou, od 1913 členem horní sněmovny uherského | |||
říšského sněmu, 1917 byl povýšen do hraběcího stavu. Zemřel | |||
v exilu, kde napsal cenné memoáry. | |||
'''D:''' Erinnerungen, 1919; Drei Jahre aus der Zeit meiner Amtsführung im | |||
Kriege, 1923. | |||
'''L:''' OSND 1/2, s. 810; ÖBL 1, s. 129; Magyar Életrajzi Lexikon 1, 1967, | |||
s. 279; SBS 1, s. 353; K. Kazbunda, Jaroslav Goll a Josef Pekař ve víru války | |||
světové. Stolice dějin na české univerzitě v Praze 1914–1918, (ed. M. Kučera) | |||
2000, s. 31n. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1851]] | [[Kategorie:1851]] | ||
[[Kategorie:Stupava]] | |||
[[Kategorie:1922]] | [[Kategorie:1922]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 15. 2. 2017, 19:23
| István BURIÁN de Rajecz | |
 | |
| Narození | 16.1.1851 |
|---|---|
| Místo narození | Stupava u Bratislavy (Slovensko) |
| Úmrtí | 20.10.1922 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136300 |
BURIÁN de Rajecz, István, * 16. 1. 1851 Stupava u Bratislavy (Slovensko), † 20. 10. 1922 Vídeň (Rakousko), státník, politik
Narodil se v rodině uherského šlechtického velkostatkáře Istvána B. staršího a jeho ženy Barbary Horváth de Szent- -György. V Prešpurku (dnes Bratislava) maturoval na klasickém gymnáziu, absolvoval vídeňskou Orientální akademii. Diplomatickou dráhu zahájil 1873 jako konzulární atašé v Alexandrii, potom byl vicekonzulem v Bukurešti, konzulem v Bělehradě a v Sofii, 1882–86 generálním konzulem v Moskvě, 1887–95 vyslancem v Sofii, 1895–96 ve Stuttgartu, 1897–1902 v Athénách. Vypracoval se v předního znalce balkánské otázky, byl účastníkem jejího řešení po Berlínském kongresu 1878 a v duchu magnátské maďarské politiky hájil velmocenské zájmy Uherské koruny při postupu vůči jihovýchodním Slovanům. 1903–12 byl společným rakousko- -uherským ministrem financí, úzce se sblížil zvláště s I. Tiszou, 1908 se podílel na vypracování podkladů pro anexi Bosny a Hercegoviny, 1910 se stal členem vedení Tiszovy Národní strany práva. Oporu nalézal u císaře, následník trůnu mu oponoval. Od ledna 1913 do ledna 1915 byl uherským ministrem a latere (při osobě panovníka), přičemž se ze spolutvůrce protisrbské politiky stal odpůrcem německé koncepce rozpoutání válečného konfliktu na Balkáně. 1915 vystřídal L. Berchtolda ve funkci společného ministra zahraničí především s cílem zajistit neutralitu Itálie. Jeho umírněná diplomacie, snažící se zachovat zdání nezávislosti na Německu, mj. protestem proti ponorkové válce, nepřinesla žádaný výsledek, takže byl v prosinci 1916 nahrazen O. Czerninem a znovu se ujal společného ministerstva financí. Po selhání Czernina jako šéfa diplomacie byl v dubnu 1918 podruhé postaven do jejího čela. Jeho mírové návrhy nemohly obcházet německého spojence, hodlaly zachovat integritu monarchie a nevyhovovaly dohodovým mocnostem. Odvolán z funkce ujal se uherského ministerstva a latere týden před zánikem Velkých Uher. B. ženou byla baronka Olga Fejérváry de Komlós-Keresztes, dcera uherského vojevůdce a státníka Gézy Fejerváryho. Po sňatku 1900 se stal baronem, 1903 tajným radou, od 1913 členem horní sněmovny uherského říšského sněmu, 1917 byl povýšen do hraběcího stavu. Zemřel v exilu, kde napsal cenné memoáry.
D: Erinnerungen, 1919; Drei Jahre aus der Zeit meiner Amtsführung im Kriege, 1923.
L: OSND 1/2, s. 810; ÖBL 1, s. 129; Magyar Életrajzi Lexikon 1, 1967, s. 279; SBS 1, s. 353; K. Kazbunda, Jaroslav Goll a Josef Pekař ve víru války světové. Stolice dějin na české univerzitě v Praze 1914–1918, (ed. M. Kučera) 2000, s. 31n.
Martin Kučera