DREUSCHUCH František 4.6.1888-11.6.1961

František DREUSCHUCH
Narození	4.6.1888
Místo narození	Náměšť nad Oslavou
Úmrtí	11.6.1961
Místo úmrtí	Praha
Povolání	15- Lékaři 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136956

DREUSCHUCH, František (též DREUSCHUH), * 4. 6. 1888 Náměšť nad Oslavou, † 11. 6. 1961 Praha, lékař-rentgenolog, pedagog

Narodil se v rodině lékaře Františka D. st. (1855–1938) a Idy, roz. Honlové. Už jeho dědeček a pradědeček se věnovali medicíně. D. studoval na gymnáziích v Brně, Třebíči a Třeboni, kde 1908 maturoval. Pokračoval na lékařské fakultě české univerzity, 1913 složil první rigorózní zkoušku. Po vypuknutí první světové války byl 1914 povolán na frontu. Získal hodnost poručíka zdravotní služby. 1917 dostal dovolenou na dokončení přerušeného studia medicíny. Po doktorské promoci v červnu téhož roku odešel na italskou frontu jako šéflékař 19. pluku horských myslivců. Po vzniku ČSR pracoval krátce na venerologickém oddělení vojenské nemocnice v Jihlavě, od 1919 v protetických dílnách ČČK v Brně a současně vedl Fyzikální ústav ortopedického oddělení a pracoval jako rentgenolog na radiologickém oddělení vojenské nemocnice. 1919 se stal zástupcem rentgenologa v posádkové nemocnici v Brně. Na podzim odešel na Slovensko a do 1920 působil jako asistent školy pro porodní asistentky v Košicích. Poté byl pověřen vedením rentgenologického oddělení na chirurgické klinice prof. S. Kostlivého v Bratislavě, kde pak pracoval téměř 20 let. 1920–21 absolvoval rentgenologický kurs v Centrálním rentgenologickém ústavu u prof. G. Holzknechta ve Vídni, 1933 studijní pobyt v Paříži, 1935 v Curychu, Římě, Miláně, Neapoli, Záhřebu a v Bělehradě. V dubnu 1939 musel nedobrovolně opustit Slovensko. Odešel do Prahy, kde se krátce stal přednostou rentgenologického oddělení na klinice ortopedické a dětské chirurgie Lékařské fakulty UK a 1940–59 vedl stejné oddělení na poliklinice v Praze 7, 1959 odešel na odpočinek.

Patřil k významným československým radiologickým odborníkům a budovatelům oboru na Slovensku. První poznatky získal už od otce, který si na přelomu století zkonstruoval vlastní rentgenový přístroj, jejž jako první obvodní lékař na Moravě používal pro stanovení diagnózy. D. se věnoval především chirurgické diagnostice gastrointestinálního traktu a skeletu, zároveň ovládal technickou stránku přístroje, který uměl také opravovat a zlepšovat. Později se věnoval i léčbě ozařováním, zkoumal radiologické účinky ionizujícího záření na tkáně a orgány. Na chirurgické klinice v Bratislavě vybudoval uznávané radiologické pracoviště. Zkušenosti a poznatky z diagnostiky skeletu shrnul do odborné příručky Omyly při diagnostické analyse roentgenogramů normálního skeletu (1932), doplněné snímky, kterou 1933 předložil jako habilitační práci. Několik let přednášel medikům radiologii a vedl praktická cvičení. Publikoval studie v odborných časopisech Bratislavské lekárske listy, Bronchoscopie, oesophagoscopie et gastroscopie, Časopis lékařů českých, Rozhledy v chirurgii a gynaekologii aj. Byl aktivním členem Československé společnosti pro rentgenologii a radiologii, Spolku československých lékařů v Bratislavě, od 1933 členem korespondentem přírodovědecké sekce Učené společnosti Šafaříkovy.

D: výběr: K terapii lupusu, in: Bratislavské lekárske listy 3, 1923, č. 2, s. 87–92 (s A.Měskem); Roentgenografie slzných cest, in: tamtéž 4, 1924, č. 8, s. 387–405 (s A. Šáchem); Kombinovaná léčba roentgenem při rakovině vaječníku, in: tamtéž 5, 1925, č. 2, s. 110–129 (s A. Lovasem); Skiagram plynaté phlegmony, in: tamtéž 6, 1926, č. 8, s. 431–440; Vřed na přední stěně žaludku, in: tamtéž 7, 1927, č. 4, s. 383–391; Statistika röntgenologické laboratoře chirurgické kliniky prof. Dr. Kostlivého, in: tamtéž, s. 510–513; Myeloma plasmatocellulare, in: tamtéž 9, 1929, č. 4, s. 225–234 (s K. Čárským); Zlepšená skiagrafia hrudní kosti, in: tamtéž 17, 1937, s. 512–516.

L: K. Čársky, Zprávy, in: Bratislavské lekárske listy 41, 1961, sv. 2, č. 3, s. 187; M. Matoušek, Malý biografický slovník československých lékařů, 1964, s. 28–29; E. Vilček, E. D. – jeden z budovateľov slovenskej rádiológie, in: Lekársky obzor 28, 1979, č. 10, s. 569–578; týž, O prvopočiatkoch rádiodiagnostiky a rádioterapie na Slovensku, in: Bratislavské lekárske listy 76, 1981, č. 1, s. 116–118; E. Ferencová, Prví významní predstavitelia rádiológie a röntgenológie na Slovensku, in: 14. zborník dejín fyziky, Liptovský Mikuláš 1996, s. 30–31; SBS 1, s. 502; BLS 2, s. 322.

Ľudmila Ďuranová