DUDA Josef 9.8.1905-7.12.1977: Porovnání verzí
(DUDA_Josef_1915-7.12.1977) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Josef DUDA | | jméno = Josef DUDA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 9.8.1905 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 7.12.1977 | | datum úmrtí = 7.12.1977 | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DUDA, Josef''', ''* 9. 8. 1905 Praha, † 7. 12. 1977 Prostějov, důstojník, účastník 2. odboje'' | |||
Narodil se v rodině šikovatele rakousko-uherské armády a aktivního | |||
sokolského funkcionáře Jana D. a Marie, roz. Selixové. | |||
Po maturitě na pražské reálce nastoupil 1923 do Vojenské | |||
akademie v Hranicích, kterou ukončil jako poručík dělostřelectva 1925. Po krátké službě u dělostřeleckého pluku 111 v Košicích byl 1928 převelen k letectvu, kde 1929–30 absolvoval | |||
výcvik ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, odkud | |||
nastoupil k leteckému pluku 2 v Olomouci. 1933 se vrátil do | |||
Prostějova jako instruktor létání. 1935 byl převelen k leteckému pluku 3 ve Vajnorech, rok nato se stal velitelem letky v Piešťanech. | |||
Po okupaci českých zemí odešel počátkem června 1939 do exilu do Polska, odkud po dvou týdnech odplul do Francie | |||
a vstoupil do cizinecké legie. Po vypuknutí války sloužil v řadách francouzského letectva na základně v Chartres. Bojové nasazení u legendární francouzské perutě La Fayette GCh II/5 | |||
mu přineslo první úspěchy, dva jisté a jeden pravděpodobný | |||
sestřel nepřátelských letounů. Po pádu Francie přeletěl do severní | |||
Afriky, odkud se lodí přes Gibraltar dostal počátkem srpna | |||
do Anglie, kde byl přijat 16. 8. 1940 do RAF a po přecvičení na britské letouny byl jako Pilot Officer zařazen k 312. československé stíhací peruti, s níž se zapojil do letecké bitvy | |||
o Británii. Od listopadu 1940 působil u 4. pomocné přepravní | |||
jednotky v Kemble a od února 1941 u 55. operačního výcvikového střediska. 22. 6. 1942 přebral (již v hodnosti Wing | |||
Commander) funkci velitele Československé náhradní a výcvikové jednotky v St. Athanu, rok poté byl pře místěn k Inspektorátu československého letectva v Londýně, kde se stal styčným důstojníkem u britského velení stíhacího letectva. | |||
Po osvobození se vrátil (17. 5. 1945) do vlasti a byl ustanoven | |||
velitelem Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. 1947 se | |||
oženil s Danou Silnou. Po komunistickém převratu byl perzekvován, již 3. 3. 1948 zbaven funkce, koncem dubna zproštěn aktivní vojenské služby, následovalo zbavení vojenské hodnosti | |||
plukovníka letectva a vystěhování z bytu. Pracoval pak | |||
jako dělník v kovovýrobě a později jako řidič. 1955 se rozvedl | |||
a do konce života zůstal v osamění. Za válečnou činnost obdržel | |||
řadu československých i zahraničních vyznamenání | |||
(francouzský Croix de Guerre, Československý válečný kříž | |||
1939, medaile Za zásluhy I. stupně, medaile Za chrabrost, | |||
britský řád C.B.E. ad.). 1990 byl rehabilitován a povýšen do | |||
hodnosti generálmajora letectva in memoriam. | |||
'''L:''' J. Váňa – J. Sigmund – E. Padior, Příslušníci československého letectva | |||
v RAF, 1999, s. 31; Tomeš 1, s. 264; Válečná ohlédnutí. J. D., 1995; Z.M. | |||
Duda, Velitel stíhacího letectva, 1994; ČBS, s. 121. | |||
Jan Němeček | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:1905]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1977]] | [[Kategorie:1977]] | ||
[[Kategorie:Prostějov]] | [[Kategorie:Prostějov]] |
Verze z 7. 3. 2017, 17:20
Josef DUDA | |
Narození | 9.8.1905 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 7.12.1977 |
Místo úmrtí | Prostějov |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69001 |
DUDA, Josef, * 9. 8. 1905 Praha, † 7. 12. 1977 Prostějov, důstojník, účastník 2. odboje
Narodil se v rodině šikovatele rakousko-uherské armády a aktivního sokolského funkcionáře Jana D. a Marie, roz. Selixové. Po maturitě na pražské reálce nastoupil 1923 do Vojenské akademie v Hranicích, kterou ukončil jako poručík dělostřelectva 1925. Po krátké službě u dělostřeleckého pluku 111 v Košicích byl 1928 převelen k letectvu, kde 1929–30 absolvoval výcvik ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, odkud nastoupil k leteckému pluku 2 v Olomouci. 1933 se vrátil do Prostějova jako instruktor létání. 1935 byl převelen k leteckému pluku 3 ve Vajnorech, rok nato se stal velitelem letky v Piešťanech.
Po okupaci českých zemí odešel počátkem června 1939 do exilu do Polska, odkud po dvou týdnech odplul do Francie a vstoupil do cizinecké legie. Po vypuknutí války sloužil v řadách francouzského letectva na základně v Chartres. Bojové nasazení u legendární francouzské perutě La Fayette GCh II/5 mu přineslo první úspěchy, dva jisté a jeden pravděpodobný sestřel nepřátelských letounů. Po pádu Francie přeletěl do severní Afriky, odkud se lodí přes Gibraltar dostal počátkem srpna do Anglie, kde byl přijat 16. 8. 1940 do RAF a po přecvičení na britské letouny byl jako Pilot Officer zařazen k 312. československé stíhací peruti, s níž se zapojil do letecké bitvy o Británii. Od listopadu 1940 působil u 4. pomocné přepravní jednotky v Kemble a od února 1941 u 55. operačního výcvikového střediska. 22. 6. 1942 přebral (již v hodnosti Wing Commander) funkci velitele Československé náhradní a výcvikové jednotky v St. Athanu, rok poté byl pře místěn k Inspektorátu československého letectva v Londýně, kde se stal styčným důstojníkem u britského velení stíhacího letectva.
Po osvobození se vrátil (17. 5. 1945) do vlasti a byl ustanoven velitelem Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. 1947 se oženil s Danou Silnou. Po komunistickém převratu byl perzekvován, již 3. 3. 1948 zbaven funkce, koncem dubna zproštěn aktivní vojenské služby, následovalo zbavení vojenské hodnosti plukovníka letectva a vystěhování z bytu. Pracoval pak jako dělník v kovovýrobě a později jako řidič. 1955 se rozvedl a do konce života zůstal v osamění. Za válečnou činnost obdržel řadu československých i zahraničních vyznamenání (francouzský Croix de Guerre, Československý válečný kříž 1939, medaile Za zásluhy I. stupně, medaile Za chrabrost, britský řád C.B.E. ad.). 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajora letectva in memoriam.
L: J. Váňa – J. Sigmund – E. Padior, Příslušníci československého letectva v RAF, 1999, s. 31; Tomeš 1, s. 264; Válečná ohlédnutí. J. D., 1995; Z.M. Duda, Velitel stíhacího letectva, 1994; ČBS, s. 121.
Jan Němeček